
Architekti jsou taky jen lidé, a proto jsou jejich reakce na různé podněty tak rozmanité. Co si pod tím představit? Uvidí-li profesionálové architektury pětačtyřicetistupňový sklon svahu, může klidně jeden odborník nazvat takovou parcelu nezastavitelnou, zatímco další ji dokáže „obsadit“ stavbou tím, že radikálně promění terén a vytvoří do svahu zásek. Třetí by zase dorovnal svah násypem nebo betonovým molem.
Každý k tomu problému vytvořenému lokalitou přistoupí jinak, podle své nátury, osobitého stylu a nadání. A co třeba španělský architekt Raúl Sánchez? Ten v takové situaci zajásá nadšením, protože za něj příroda odvedla půlku práce. Když si jeden jeho klient vybral pro stavbu domu v Sant Cugat del Vallès právě takovou „nezastavitelnou“ a do prudkého svahu umístěnou parcelu, udělal tím vlastně architektovi velkou radost.
Protože právě v takových komplikovaných podmínkách mohl nejlépe osvědčit svou charakteristikou dovednost. Navrhnout projekt, který v extrémním svahu vyrůstá v souladu s terénem a zachovává jeho přirozený profil, aniž by docházelo k výrazným zásahům do břidlicové skály, tvořící podloží. Novostavba vilkovitého domu, nazývaná Casa Magarola, je přitom navržena, že krajina se nepřizpůsobuje jí, ale ona se přizpůsobuje krajině. Vystavěna je tak, že se sotva dotýká země.
Casa Maragola nese vlastně jej jen několik betonových stěn, které slouží jako nosné prvky, a terén pod ní tak zůstávátéměř nedotčený. Vzniká tak vrstva zástavby, která se do prostředí začleňuje, aniž by ono prostředí nějak ztrácelo vlastní identitu. A to je přesně to, co má architekt Sánchéz tolik rád. Když se stavby inspirují topografií pozemku a nechají se jím vést. Protože profil terénu je jedinečný, a tudíž i výstupy jím směrované architektury bývají unikátní.
Architekt, který nechává rozhodovat přírodu
Když dohlédnete do této logiky architekta, je toho vlastně málo, co vás na Casa Maragola překvapí. Protože jde o odpovědi na povahu terénu. Přístup do domu je veden z horního patra, protože tak je to v daném uspořádání nejpraktičtější. Navíc díky tomu dům působí jako pravidelný a hermetický objem. S klesajícím terénem je zřejmé, že dům se v zadní části sotva opírá o skálu. A v těch místech také natahuje své „nohy“ (betonové stěny), a opírá se o fasádní zdi a centrální jádro podél svahu.
Konstrukčně je dům podepřen betonovými stěnami podél fasád a centrálního jádra, které jsou propojeny mimořádně tenkými, dvaceticentimetrovými železobetonovými deskami. Uvnitř nejsou viditelné žádné konstrukční prvky, protože interiér byl navržen jako bezešvý otevřený prostor. Podobně i zvenku jsou jedinými viditelnými podpěrami štíhlé betonové „nohy“.
Konzolové schodiště, spojující přístup pro pěší a parkoviště u příjezdové cesty, vede dolů do hlavního patra, kde vítá návštěvníky velká terasa. A znovu, to umístění terasy odpovídá dispozicím domu. Terasa plynule navazuje na prostornou kuchyň s jídelnou, která se otevírá na venkovní balkon čtyřmi velkými posuvnými okny. Dům je tu „vysoký“ a tak přirozeně zhodnocuje možnost rozhledů do krajiny i světlost společenských místností.
Uvnitř je to spojení mezi interiérem a exteriérem plynulé a konstantní: okolní stromy s větvemi otírajícími se o fasády a vzdálené výhledy do údolí a hor se odhalují v každém rohu, a vytvářejí tak nepřetržitý dialog mezi domem a jeho okolím. Z výšek je ale třeba sestoupit dolů. Jak jinak než po schodišti, které se nachází v centrálním bloku domu, a směřuje do přízemí.
Aby prostor schodiště nebyl hluše nevyužitým prostorem, navazuje na něj koupelna a spíž, čímž se celý obvod uvolňuje pro plynulý tok kuchyně, obývacího pokoje. A vyhlídkového prostoru. Ten je obrácen dolů do údolí, je dokreslen vestavěnou lavicí, táhnoucí se podél celé prosklené fasády. Tyto propojené prostory jsou navrženy jak pro bydlení, tak pro rozjímání nad krajinou.
Ve vybraném stylu
Tradicionalisté mohou namítnout, a to docela oprávněně, že v důsledku tohoto uspořádání dům vlastně postrádá konvenční vstup. Mají pravdu. Místo toho je zážitek z příjezdu/příchodu definován velkou konzolovou deskou – prodloužením kuchyně – která se vyznačuje velkým jídelním stolem z betonu (a místního kamene ceppo di gré). Vnitřní schodiště vytváří dvojitou výšku prázdného prostoru, který zdůrazňuje vizuální a funkční propojení mezi patry v tomto souvislém prostoru.
Poté hosté prochází kruhovým otvorem, než vystoupí na střechu čtvercovou věží otočenou o 45°, což umožňuje nerušený prostorový tok a zachovává panoramatický výhled z výšek střechy. V horním patře centrální prostor spojuje dva malé balkony, které rámují krajinu a zároveň poskytují přístup do tří ložnic a koupelny.
Hlavní ložnice zahrnuje šatnu a vlastní koupelnu s posuvnými dveřmi, které umožňují flexibilní konfiguraci prostoru. Dokonce i sprchový kout je umístěn tak, aby si hosté mohli užívat nového okna, a vyvažovat tak výhled a soukromí. Design domu se řídí zlatým řezem jak v půdorysu, tak i ve výšce, čímž dosahuje vizuální rovnováhy mezi jednoduchostí a sofistikovaností. Objem působí přímočaře, přičemž tři jeho fasády – směřující ke vchodu a sousedním nemovitostem – mají pečlivě umístěné, decentní otvory, z nichž některé jsou zakryté mřížovými zástěnami pro regulaci slunečního světla. Dokonce i balkony v prvním patře jsou pro větší intimitu směřovány dovnitř.
V doteku s okolní krajinou
Naproti tomu fasáda s výhledem do údolí je plně otevřená, což umožňuje nerušený výhled. Tuto otevřenost dále zdůrazňuje jemný posun v barvě: velmi světlý nažloutlý tón odlišuje tuto fasádu od zemitých odstínů zbytku domu, splývá s místní půdou a zároveň si zachovává zřetelnou, téměř paradoxní familiárnost.
Dům je vybaven podlahovým vytápěním ve všech místnostech s účinným aero-termálním systémem, který zajišťuje vytápění a chlazení, a je napájen fotovoltaickými panely na střeše. Mezi další udržitelné strategie patří vnější tepelně izolační systém bez tepelných mostů – izolovaná je i spodní strana desky v přízemí – přirozené křížové větrání ve všech místnostech. Své pochopitelně dělí též pečlivě kontrolovaná orientace a umístění otvorů – prosklená fasáda orientovaná do údolí je vystavena minimálnímu přímému slunečnímu záření – nebo systém sběru a opětovného využití dešťové vody.
Z environmentálního hlediska je potěšující výběr jednoduchých, lokálně získaných materiálů. Tyto prvky přispívají k tomu, že Casa Maragola je domem v jádru docela ekologickým. Terén navíc zůstal stavbou z velké části nedotčený, a z více než čtyřiceti stromů na místě byly odstraněny pouze dva.
Každý architekt má velkou míru svobody v tom, jak bude vést svůj projekt. Ale přístup Raúla Sáncheze se vymyká tím, že se nebojí část té tvůrčí odpovědnosti ponechat na přírodě. Terén, který by se jiným zdál nezastavitelný, je pro něj impulsem. Protože mu naznačuje, kudy a jak vést další kroky.
Je to citlivost k životnímu prostředí, formální a prostorová invence architekta, která stojí za tím, že se Casa Maragola je tak výrazně integrována do krajiny.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa Magarola |
| Typ projektu: | novostavba vily, rodinného domu |
| Architektonické studio: | Raúl Sanchez Architects |
| Lokalizace: | Sant Cugat del Vallés, Barcelona, Španělsko |
| Vedoucí architekt: | Raúl Sánchez |
| Projektový tým: | Paolo Burattini, Flavia Thalisa Gütermann, Dimitris Louizos, Carlos Montes |
| Dodavatelé materiálu: | Sillas Carimate, Vico Magistretti, Miguel Milá, Vitra, Eames, Domino, Enric Miralbell, Bosch, Polinax, Reno, Catalina Montaña, BD Barcelona Design, Cassina, Santa and Cole, Screenprint, Tecno, VitrA |
| Základy, statika: | Diagonal estructuras |
| Strukturální inženýring: | Marés ingenieros |
| Stavební dozor: | Gruart |
| Klient: | soukromý investor |
| Zahájení projektové fáze: | 2019 (až 2021) |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 (realizace) – 2024 |
| Užitná plocha: | 175 m2 |
| Odhad nákladů: | 400 000 eur |






































































































Sdílet / hodnotit tento článek