Ve starých mapách byl latinsky zván Cherso, a tak mu dnes říkají i Italové. Ovšem pro Chorvaty se ten ostrov v Kvarnerském zálivu jmenuje Cres. Čteno opravdu s „C“, v čemž Češi často chybují. A dál? Kromě této geograficko-lingvistické drobnůstky je tento čtyřsetkilometrový kousek souše považován za ten největší z chorvatských ostrovů.
S čímž ovšem hrubě nesouhlasí obyvatelé údajně dalšího prvního a největšího ostrova, Krku. O sporu, který z těch dvou je skutečně největší, pak budou nejspíš turisté místními obyvateli náležitě informováni. Žijí tím. Ta přetahovaná ve hře na největšího tu už tak nějak patří ke koloritu, ačkoliv bez rozdílu na obou je krásně. Pozornosti turistů, kteří se tu během dovolené snaží proniknout hlouběji do zákoutí zdejšího života, by pak v ozvěnách té zábavné přetahované o největší ostrov snadno mohla uniknout mnohem podstatnější věc. Která souvisí čistě s Cres, a na Krku ji neznají. Týká se svérázu ostrovních stavebních vyhlášek.
Aby byla malebnost zdejších městeček uchována i pro další generace obyvatel a turistů, je tu každá nová výstavba úřady velmi přísně posuzována. A v centrech malých a větších sídel prakticky omezována povolením jen těch staveb, které jsou již zakresleny v katastrálních mapách. Pokud si chcete postavit nový dům, můžete, ale jen v půdorysu starého, který před tím zbouráte. Další navazující komplikací je pak stavební provedení. Cres si hodně zakládá na svém charakteristickém rázu, a tak i stavební materiál musí být pokud možno co nejautentičtější. Staviva je přitom nedostatek, což zaškrcuje nějaký boom realit.
Ne že by to nějak nešlo zařídit. Jak ukazují architekti z kanceláře OFIS, s jistou porcí přizpůsobivé inovace se dá zajímavé nové bydlení vytvořit z ledasčeho. Názorným příkladem je jejich aktuální projekt (z roku 2024), který dal vzniknout nezvykle disponovanému bydlení. Rodinnému domu, který stojí na parcele, základech o rozměrech třikrát tři metry. Projekt, na kterém se podíleli Rok Oman, Špela Videčnik, Jolana Kováčiková a Amadej Mravlak, se tou dispoziční limitou skutečně zapsal do povědomí. I díky užitým řešením, které ve výsledku nevypovídají ani tak o úspornosti místa, jako záplavě nápadů tvůrců projektu.
Dům, který patří k městu
Architekti ze studia OFIS přitom pravidla zástavby na ostrově Cres nikterak nerozporují. Chápou je a přijímají.
Jak rozvádí v popisu projektu, kde citují Johna Donne: „Žádný člověk není ostrovem sám o sobě; každý člověk je kouskem kontinentu, součástí země.“ Ne tedy proto, že by měli potřebu rozvádět dílo anglického poety. Ale proto, že vidí průnik té básnické myšlenky i do nitra plánování chorvatských měst a městeček. Každý dům je totiž součástí svého města, každý ve své jednotlivosti přispívá k celistvosti místa. A proto každý takový dům musí být pragmatickým a promyšleným záměrem, ať už okupuje královsky disponovanou parcelu s obří zahradou, anebo se nachází na pozemku s výměrou kozího chvilku.
Parcela o ploše devět metrů čtverečních tu zkrátka „byla a měla být“, aby dotvářela onu původní historickou spletitost místa. A na nich bylo, aby s ní, v rámci předem daných možností, naložili co nejlépe. O což se také pokusili. Z někdejšího mini-domu, který ústil do vnořeného rohu náměstí, tak udělali bydlení, jak nejlépe uměli. S tím, že veškeré zásahy musely být natolik šetrné, aby (kromě obligátních stavebních vyhlášek, materiálu, vzhledu a rázu stavby) neohrozily navazující stavby sousední. S nimiž dům na té minimalistické parcele sousedil zdmi.
Zdi to byly naštěstí dost pevné a stabilní. Konstrukce původního domu byla před rekonstrukcí pevná, takže architekti zcela zachovali obvodové zdivo. V jeho profilu pak mohli předestřít plán o stavbě, která nad přízemím nesla dvě další patra, a malé podkroví k tomu. Zní to štědře, ale nezapomínejte, že se tu k výškám „rostlo“ ze základny 3x3 metry. Krok za krokem, ale přesto radikálně. Původní mezaninové konstrukce byly odstraněny, dům na nároží byl zevnitř zcela vyklizen. Jako kdyby v historickém centru města na ostrově Cres rostl nový maják.
Uvnitř kamenné skořepiny
Návrh nového interiéru domu, tak jak jej uchopili lidé z OFIS, se řídí radikálním architektonickým konceptem. Dům byl vyhlouben a vyčištěn tak, že zůstaly pouze kamenné obvodové zdi. Do prázdného obvodu pak byla vložena lehká dřevěná konstrukce, která dům činí zcela použitelným, a zároveň přitom vložený objem dřevěné výplně funguje jako jeden kus multifunkčního nábytku. Těžko si představit doslovněji realizovaný výklad „stavby v mezích původního půdorysu“.
Materiálové řešení pak bylo vlastně jednoduché. Fasáda, obvodové zdivo, se totiž neproměnilo. Ušetřilo to spoustu starostí, bylo to ideální. Samozřejmě že přístup k provedení té vnitřní výplně zase až tak jednoduchý nebyl. Byla vyrobena z jednoho opakujícího se základního prvku: latí o průřezu 4×4 centimetry, které byly na místě sestaveny podle velmi přesného plánu dovnitř konstrukce. Skelet vestavěný do skeletu, vyplňující prázdnou kamennou dutinu, to je působivé dílo. Které se samozřejmě nemuselo sesunout do strany, ale mohla být, čistě teoreticky, kompromitována jeho nosnost.
Proto také byla nosnost vložené dřevěné konstrukce zajištěna třemi rámy, ve kterých jsou instalovány veškeré elektroinstalace, světla a vypínače. Všechny mezipatrové panely jsou průhledné, tvarované rytmem plného a prázdného prostoru obvodových lamel. Tloušťka mezipatrových ploch je držena na těch čtyřech centimetrech, což postačuje za předpokladu, že v patře nebude majitel domu skladovat ocelové ingoty nebo tuny kotoučů pro činky. Podstatné je, že tímto způsobem architekti dosáhli velké úspory prostoru a také mimořádně krásné atmosféry.
Nové okno na střeše osvětluje celý prostor, od půdní vestavby až do přízemí. Přičemž proud světla vede doslova skrz podlahu. Světlo shora dosahuje k zemi a vytváří zajímavou hru stínů. Intimita v transparentním interiéru je zajištěna vložením výklenků do každého patra, které mohou být buď křeslem, nebo postelí, zakrytou závěsy. Z hlediska vlastního programového členění prostoru se v přízemí nachází kuchyň s jídelnou, v prvním patře obývací pokoj (který lze dodatečně přestavět na ložnici), a ve druhém patře se nachází hlavní ložnice.
Je až neuvěřitelné (nezapomeňte, 3×3 metry), že každé patro nad přízemím má malou koupelnu. Jednu se sprchou a umyvadlem a druhou s toaletou a umyvadlem.
Konečně se něco děje, přijeli tesaři ze Slovinska!
U většiny realizací se dá široce vyzvednout, jak působily a fungují po svém dokončení. I zde pochopitelně skvěle. Ale hodně zajímavým aspektem, na který se vyplatí upozornit, tu byl už samotný proces výstavby. Ze zmínek o tom, jak nesnadné je na ostrově Cres prorazit s nějakou novou stavbou je totiž zřejmé, že každé stavební dílo „v centru“ se automaticky stane velkou událostí pro starousedlíky. Kteří se velmi živě zajímali o to, co se v jejich sousedství děje.
Stavební proces byl navíc dost specifický tím, že kvůli nedostatku manipulačního prostoru, místa a náročné logistice si tesaři museli udělat svou improvizovanou dílnu přímo na náměstí. Příjezd tesařů ze Slovinska, kteří stavěli dům, se tak stal stejnou událostí, jako kdyby sem přijel cirkus. Staveniště se stalo místem setkávání. Přičemž se obyvatelé často ptali šikovných tesařů, zda by mohli udělat ještě něco nebo cokoli opravit. Zatímco jinde bývá otevřená stavba vnímána komplikace a přítěž, tady se stala mile živou součástí města.
Kapesní domky na svahu jsou jako sourozenci. Všechny tři jsou stejné jen do doby, než je poznáte blíže
přečíst článekArchitekti z OFIS k tomu dodávají, že celé plánování probíhalo podle principu „konsensuální architektury“. V ní architekt dává dodavateli ústní pokyny, a dodavatel je realizuje tak, jak nejlépe chápe. Takže veškerá náhodnost a nepředvídané chybičky se tak stávají součástí výsledku. Který pak odpovídá místu a jeho duchu mnohem lépe, než detailně vedená realizace. Dům s profilem majáku, na základně 3×3 metry, ovšem s užitnou plochou pětadvaceti metrů čtverečních, se stal příjemným doplňkem svého města.
Jemná a citlivá, ale také překvapivá architektura přináší do klidného přímořského místa nečekanou architektonickou odvahu. Architekti z OFIS dodávají, že nesouzní se záplavou domů určených k pronájmu cestovnímu ruchu. Přijde jim, že každý takový „nový, ale mimo sezónu opuštěný“ dům vykrádá duši starých měst. Oproti tomu „jejich“ prostorem minimalistický dům, ve skořápce starých zdá, vdechuje městu nový život.
Až budete bloudit uličkami měst na ostrově Cres (který možná je, nebo taky není tím největším chorvatským ostrovem), určitě se po tomhle domě porozhlédněte. Někde tu bude. A je možná tím nejhezčím, i když nejmenším.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Lighthouse |
| Typ projektu: | rodinný dům |
| Architektonické studio: | OFIS Architects |
| Lokalizace: | Cres, Chorvatsko |
| Projektový tým: | Rok Oman, Špela Videčnik, Jolana Kováčiková, Amadej Mravlak |
| Strukturální inženýring: | Project PA, Milan Sorč |
| Tesaři: | Mizarstvo Ovsenik |
| Dodavatel stavby: | GEA gradnje |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
| Užitná plocha: | 25 m2 |
| Zastavěná plocha: | 9 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek