„Nečekej na jedinečný moment, vem moment a udělej ho jedinečným!“
Sedmý dům byl původně zapomenutá Popelka Malé Strany
Proč se v citátu zabývám jedinečností? To je velmi prosté. Ocitáme se v projektu vytvořeném studiem Formafatal, jehož zakladatelkou byla v roce 2015 česká architektka Dagmar Štěpánová. Sama žije na Kostarice a část jejích projektů je tímto místem determinovaná. Vše, co od ní znám, je možné orazítkovat přívlastkem jedinečné. Není to nadsazené vidění prací paní architektky a jejího kolektivu, který se v čase mění. Studio Formafatal je pro mě měřítkem poctivé architektury, která v každém momentu nepostrádá skvělé nápady. Tím každým momentem mám na mysli větší celky, kdy zde viděno per partes nalezneme plno skvělých nápadů. Ale i projekty malé, které vypadají bezvýznamně oproti těm velkým, opět nepostrádají vtip, estetiku, hravost, a hlavně základ každého projektu, kterým je skvěle vyřešená dispozice a její neodmyslitelná funkčnost.
Detail vstupu, večerní osvětlení. Foto: BoysPlayNice
Povídání o projektech pod hlavičkou Formafatal naleznete na stránkách ESTAV stejně jako na serveru TZB-info. Synonymem slova etalon je standard, měřítko nebo normál. Tím standardem mám na mysli konzistentní kvalitu, setrvale skvělý stav prací, které studio produkuje. Je to pro mě jistá meta, která je zavazující, protože obdobného absolutoria chtějí architekti dosáhnout ve svém počínání nejlépe v každém projektu. Často slyšíte, kdybych měl ty možnosti, kdybych měl takové zakázky, kdyby ta parcela byla jiná, to se to vymýšlí, když… Opak je pravdou.
Dlouhodobě zde představuji malé i velké věci a na těch malých ukazuji, že i ty jsou nesmírně důležité. Je zde potřeba nápad, vtip, grácie, nadhled a taky pochopitelně neodmyslitelný profesní základ, široké znalosti a smysl pro hravost. Vidíte, že nezmiňuji na prvním místě finance, protože to je oblíbené téma ve spojení investor a architekt, potažmo realizátor. Peněz není nikdy dost, často se pochopitelně odrazí v kvalitě materiálů, techniky i technologií, ale není to vždy předpoklad zdařilého výsledku. Existují řešení, která nejsou zdaleka tak nákladná, ale pokud mají nápad, mohou být signifikantní, zajímavá a esteticky zdařilá.
Detail vstupu, večerní osvětlení. Foto: BoysPlayNice
Nápad je základ
Už jsem viděl spoustu opulentních interiérů či stavebních celků, kde byl promrhán potenciál celého projektu v důsledku záměny nápadu, leckdy čistoty a jednoduchosti řešení, s nabubřelostí nesmyslně drahých a zbytečně užitých technologií a materiálů. Pokud by neměla kupříkladu vila Tugendhat skvělé nápady v řešení umístění, jejím funkcionalistickém pojetí, v technice skleněných posuvných stěn, v otevřené dispozici centrálního prostoru, v novátorské kvazi klimatizaci a v dalších aspektech, jež se zde sešly s dobou, s místem a lidmi, pak by to makasarová stěna a onyxová stěna asi nezachránily.
Některé části vily jsou samy o sobě nádherné exponáty nebo umělecké předměty. Jejich krása a účinek tkví v jejich sepjetí s místem, pro které byly vytvořeny. To je ta jedinečnost dílů skládačky, které tvoří skvostné výsledné dílo. Je to o skvělých nápadech, světovosti a profesionalitě autora. Onyxová stěna umístěná v neosobním a nevzhledném podchodu nějakého nádraží to místo nepovýší ani o píď. Může být sebenádhernější.
Stejně tak jsem potkal zajímavý Kostel svatého Michala v místě Črna vas, Lublaňská blata od Jože Plečnika, který díky nedostatku financí měl schodiště lemované sloupy z betonového kanalizačního potrubí s hlavicí. Nic to neubralo na světovosti kostela, světovosti Plečnika, a v konečném důsledku ten nápad byl skvělý. Jože Plečnik totiž dokázal, mimo jiného, z tradičního architektonického tvarosloví vytvořit osobitou netradiční architekturu. Myslíte si, že žehral na osud a finance a nestabilní podloží místa. Udělal to nejlepší, co se v tom čase, financích a zadání dalo udělat. Dlužno podotknout, že skvěle.
Chodba, večerní osvětlení. Foto: BoysPlayNice
I malé úkoly zasluhují naši pozornost
Vrátím se k malým stavbám, chcete-li malé architektuře. Tam naopak leckdy je to, co mimoděk nevidíme nebo přehlížíme. Často věci nazíráme s mírným despektem. Jenom takový malý pokojík, zahradní chatka, taková banalita, drobnost. Znáte však přece slavné německé přísloví „Der Teufel sitzt im Detail“, neboli „ďábel je skrytý v detailu“? Fráze vás upozorňuje na to, že zdánlivá maličkost, nezajímavý detail může vše posunout o level výše, ale i věc totálně zkazit. Prosím, nepřehlédněte takový moment, může být důležitý.
Od Kostariky až po Staré Město
Vracím se tedy opět ke studiu Formafatal. Předešlý projekt, který jsme zde měli, byl relativně malý byt 2KK. Prostor byl velice jednoduchý, konzistentní, moderní, elegantní, zároveň barevně zklidněný a velmi útulný. Jednoduchost a čistota mě tehdy opět přivedla ke slovu minimalismus. Ale hlavně podstatný je pocit, který ve vás byt vyvolává svou skvěle řešenou funkčností, elegancí doplněnou puncem originality a unikátnosti. V textu je u vystižení naturelu bydlení užito slovo „šmrnc“. To je z mého pohledu příklad menší architektury, i když tušíte, že kategorizace, jako menší a větší je vlastně nesmysl.
Chodba, večerní osvětlení. Foto: BoysPlayNice
Nicméně stejný „šmrnc“ mají věci z předešlé doby studia, což jsou realizace na Kostarice nad pláží Hermosa, kde nalezneme resort Art Villas se třemi multifunkčními vilami a otevřeným multifunkčním pavilonem. Nejinak je tomu v případě Achioté, dvou minimalistických vil pro krátkodobý rekreační pronájem. Ty nejsou součástí resortu, i když pocházejí ze stejné dílny. Neskutečná barevná kompozice je odměnou za smysluplné využití takto vzniklých místních zdrojů materiálu. Tohle je stavba v pravém slova smyslu udržitelné výstavby, kdy se dodrží environmentální, sociální a ekonomické aspekty při tvorbě architektury.
Moje exkurze není průřezem práce ateliéru, ale v předešlém povídání jsem to nazval záběrem od Kostariky po Staré Město pražské. Mám na mysli, že nemusíte nutně jezdit pro estetický zážitek do Kostariky, když práci ateliéru můžete naleznout klidně v klenutém prostoru v domě na Starém Městě zvaném Autentista Wine Bar. A opět je zde vidět, jaké představení se dá rozehrát třeba ve starém pražském domě, pokud to umíte. A oni to fakt umí.
Krása pavlačových domů je jedinečná
Ze stejného hnízda je tento znovuzrozený dům z druhé poloviny 16. století. Podobný zdařilý přerod pavlačového domu jsme zde již také viděli. Je vždy radost objevit, co lze vytvořit tam, kde zdánlivě nevidíte schůdné řešení. Byl to dům Boleslavova 3 od studia Plus One Architects, kde nedobře znějící fenomén „pavlačáku“ byl skvěle vyřešen na velmi atraktivní bydlení. Tím se nádherně smázlo zprofanované bydlení starých časů a periférií s pavlačí a společným WC na ní.
Sedmý dům je stejně zajímavý kvalitním řešením dispozic i signifikantním materiálovým pojetím. Pokud však mrknete na řešení Autentista Wine Bar, pak se vlastně překvapení nekoná. Jenom konzistentní a setrvale skvělá práce studia. Popelka, což byl pracovní název projektu v počátku, se zde náramně oklepala a ohromně jí to prospělo. Vše s respektem k památkově chráněnému objektu. Nelze popřít, že tyto domy, pokud jsou dobře vyřešené a esteticky dotažené, pak mají v sobě namíchané kouzlo dob dnešních i dob předešlých.
Interiér bytu. Foto: BoysPlayNice
Je to jistá mystičnost, krása časů zašlých, ale bez nechtěných pavučin a plísní, spojená s klenbami chodeb, žebry nosníků pavlačí a neskutečně zajímavou chodbou s kletovaným štukem, kde se bát nebudete ani v noci. Vstupní vrata s blokem schránek, malý dvorek vnitrobloku, skvělé designové osvětlení chodeb, které je „jako od tam“ a doplňuje byty, ve kterých chcete bydlet. Fakt, věřte mi, podívejte se na fotografie. Stojí to za to…
PS: Pokud líbezný mikrodvoreček mine potulný flašinetář se svým zpěvem nebo zelinář na kole, aby mu někdo spustil na špagátě košík pro chřest, rajčata a papriky, budu trochu zklamaný. Do genia loci tohoto domu se v mých očích nehodí igelitka s nákupem ze supermarketu. Ale budiž, to už nechám na obyvatelích téhle parády.
Základní popis
Měšťanský dům z druhé poloviny 16. století na Valdštejnském náměstí na Malé Straně dlouhá léta čekal na citlivou rekonstrukci. Proces přerodu pavlačového a památkově chráněného domu na moderní byty s sebou nesl mimo jiné úkol návrhu nových dispozic i obohacení interiéru o nové moderní prvky. Vše s respektem k památkově chráněnému objektu a pod dozorem památkové péče.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Malostranské náměstí, Chrám sv. Mikuláše, Sala Terrena, Valdštejnský palác a zahrada, Pražský hrad… Genius Loci Male Strany tepe s každým naším krokem. Historie dýchá z každé ulice, vchodu, dvoru, každé jedinečné vrstvy.
O to krasnější, ale i těžší, je pak úkol architekta vložit sem něco nového, trvalého i fatálního a zároveň respektujícího historii.
Na první oslovení klienta si vzpomínáme doteď. „Náš dům je takovou Popelkou, mezi honosnými paláci na Malé Straně, která čeká na vysvobození.” Tento dům, ztracený mezi honosnými paláci, čekal na nový začátek a vdechnutí nového života. Projekt jsme si tedy nazvali Popelka.
Příběh VII. domu nám dal možnost k celému projektu přistoupit jako k výtvarnému dílu. Stavíme do popředí samotný objekt a jeho jedinečnost. Snažíme se vyslechnout jeho historii a doplnit ji jemností a detaily. Tvoříme současně, ale respektujeme historii. Podtrhujeme architekturu domu, vracíme do něj tradiční přírodní materiály v tradičním i přeneseném tvarosloví. Na odiv stavíme nenapodobitelné historické konstrukční prvky. Dýchá na nás historie. Vory z kmenů na stavbu domu připluly do Prahy po Vltavě před více než 200 lety! Výjimkou nejsou ani konstrukce z 16. století, kde tesařské značky na trámech jsou svědkem prošlých staletí.
Celý obraz dotváříme moderními prvky a kompozicemi tak, aby pomyslná kouzelná nit od pradávna se vinoucí celou Malou Stranou nekončila za vraty domu, ale stále plynule pokračovala v prostoru i čase. Občas se zablýskla a dala i současným obyvatelům pocítit sounáležitosti s bohatou historií staré Prahy.
Klient si přál vytvořit luxusní bytové jednotky podle dnešních vysokých nároků na bydlení ve stávajícím pavlačovém domě. Návrhy nových dispozic byly posuzovány jak klientem samotným, tak poradci z realitní kanceláře. Po mnoha variantách byly na stole různorodé varianty zahrnující dispozice jednopokojového bytu až po byt zabírající celé patro. Konečná podoba se ustálila na třech bytech na typovém podlaží.
Inspirací pro celkový návrh koncepce domu nám byl dům samotný, jeho kouzlo a historie. Museli jsme pečlivě nakládat s existujícími konstrukcemi. Některé z nich byly z památkového hlediska nedotknutelné. Využili jsme je právě proto tak, aby i nadále dodávaly domu jeho nezaměnitelné kouzlo. V některých ohledech jsme naši touhu odhalovat museli přehodnotit v kontextu statiky, akustiky nebo požárního řešení. Snažili jsme se, aby se nově vestavěné konstrukce s domem sžily, ale také aby bylo jasně patrné, které to jsou. Pečlivě jsme zvažovali, které z moderních konstrukčních řešení snesou konfrontaci s kulturní památkou.
Do nově zbudovaných příček jsme osazovali moderní dveře se skrytou zárubní na celou světlou výšku podlaží. Potřebu vyrovnat se s místním snížením podhledu pro vedení technologií jsme využili pro osazení sádrového fabionu, který pak prochází všemi byty a dodává jemnější detail stejně jako v původních bytech. Podobnou jemnost jsme vtiskli i atypickým pískovcovým zárubním nejvýznamnějších dveří v bytě, umyvadlovému stolku z umělého kamene i dalším detailům. S prosvětlením haly či druhé ložnice mnohde pomáhají výplně z atypického „ledového skla“ vyrobené výtvarníkem Pavlem Baxou.
Astrální a možná i alchymistickou atmosféru domu, kterou můžeme vnímat z oficiálního názvu projektu Sedmý Dům, můžete potkat i při toulkách domovním schodištěm. Osvětlení na schodišti svým tvarem připomíná sférická vesmírná tělesa. Jejich dráhy se obtiskly do atypicky vyrobených krytů na hydranty. Dřevěné kruhové madlo schodiště se zabudovaným osvětlením připomíná světelnou čáru po právě se mihnoucím meteoritu, anebo symbolizuje linku času, táhnoucího se z hluboké historie až do dnešních dnů? Kletovaný štuk na stěnách schodiště dává tušit, že dnešní řemeslníci stále dokáží tvořit v duchu starých mistrů. Atmosféru prošlých staletí dotvářejí i instalace atypového osvětlení z patinované mosazi nebo poštovní schránky ze stejného materiálu.
Projekt Popelka symbolizuje nový začátek a vdechnutí nového života do historického domu na Malostranském náměstí, který čeká na své vysvobození.
Doplňující informace
| Studio | Formafatal |
| Autor | Ing. Jan Roučka, exteriéry, interiérové standardy a společné prostory Ing. arch. Dagmar Štěpánová, design vzorového bytu |
| Spoluautor | Design vzorového bytu: Ing. arch. Martina Homolková, Ing. Jan Roučka [Formafatal] Interiéry nájemních prostor 1.NP, 2.NP a 6.NP: Ing. arch. Martin Kalhous [Atelier SAD] Projekt vegetace a vodní prvek dvorek: Atelier Partero, |
| Design tým | Bc. Anna Linhartová, Bc. Michael Kohout |
| Umístění projektu | Valdštejnské náměstí, Praha |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2018 |
| Rok dokončení | 2024 |
| Zastavěná plocha | 394 m2 |
| Hrubá podlahová plocha | 1 620 m2 |
| Užitná plocha | 1 476 m2 |
| Plocha pozemku | 448 m2 |
| Klient | WP 7 |
| Fotografie | BoysPlayNice, www.boysplaynice.com, info@boysplaynice.com |
| Spolupracovníci a dodavatelé | Technický dozor investora: Ing. Michal Váňa Dodavatel stavby: Slavíčkovci Zámečnické prvky: Roman Cimický Atypické mosazné prvky a světla: Ateliér Originál Hořánek Okna a dveře: Nenadal Truhlářské prvky: Truhlářství Votýpka Projekt stavby: Atelier Poledne Stavebne-historický průzkum: PhDr. Michal Patrný, Ing. Markéta Musilová Dodávky světel: Uni Light Kameníci: Trimona Atypické skleněné výplně: Pavel Baxa Dlažby a sanita: Dorint Otopná tělesa a baterie: Design Club Potisk skel do výtahu: VV SKLO Výtah: ZEUS Výtahová technika Dodavatel elektrického příslušenství: Monobrand |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
kletovaný štuk – stěny schodiště
ledové sklo – výplně staveb. otvorů umělý pískovec a masivní olejovaný dub – schodiště žulová dlažba – dvorek žulový masiv – vodní prvek, lavička (dvorek), schodiště zadní dvorek keramická dlažba a obklady – podesty pavlače a koupelny cihlová dlažba – sklepní prostory masivní, olejované dubové parkety – chevron – podlahy byty roxorové mříže – sklepní kóje umělý kámen – Technistone – prahy vstupních dveří, umyvadlový stolek patinovaná mosaz – atypická světla, kliky, poštovní schránky, chrlič vodního prvku |
| Značky | Seznam použitých značek
fasádní malba – Keim
radiátory Agora – Tubes baterie – Bongio umyvadlo Artis – Villeroy & Boch toaleta s bidetovou funkcí Tece One – TECE nástěnné světlo 14sp – Bocci nástěnné světlo Altun – Aromas del Campo komunikační systém System 106 Bronze – Gira elektroinstalační prvky R3 – Berker dodávka dveří, dveřních zárubní a kování – Bdoors kliky Isabella – dnd |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Formafatal je mezinárodně uznávané architektonické a interiérové studio založené v roce 2015 českou architektkou Dagmar Štěpánovou, která nyní žije a pracuje v Kostarice. Studio působí mezi dvěma základnami – Kostarikou a Českou republikou – a tvoří projekty po celém světě. Dagmar Štěpánová absolvovala Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Po dvanácti letech profesionální praxe založila Formafatal, aby se zaměřila na osobnější a holistický přístup k architektuře. Dagmar, přitahovaná pulzujícími kulturami a přírodní krajinou Střední a Jižní Ameriky, se v roce 2020 přestěhovala do Kostariky, kde od té doby dokončila oceňované projekty, včetně Art Villas a Achioté, dvojice exkluzivních vil v džungli určených pro krátkodobé pobyty, které spoluvlastní a spravuje. Zatímco Dagmar vede architektonické projekty Formafatal v Kostarice a celém regionu, na nichž nyní spolupracuje s belgickým architektem Jeroenem Bollenem, pražské studio zůstává aktivní pod vedením architektky Kataríny Varsové a designéra Jana Roučky, s podporou týmu architektů a designérů. Studio pracuje na rezidenčních, komerčních a kulturních projektech se zaměřením na interiéry, výstavní design a produktový design. Designová filozofie Formafatal je zakořeněna v individuálním přístupu ke každému projektu, s důrazem na empatii, konceptuální jasnost a smysl pro detail. Tým klade velký důraz na udržitelnost a zachování historických a kontextuálních hodnot. Práce ateliéru byla oceněna řadou mezinárodních i domácích ocenění. V roce 2020 bylo studio Formafatal jmenováno Interiérovým designérem roku na prestižních cenách Dezeen a získal cenu Architizer A+ Awards za Atelier Villa v Kostarice. Mezi další uznávané projekty patří restaurace Gran Fierro, Loft Hřebenky, Moon Club a Wine Bar Autentista v Praze. Společnost Formafatal se nadále vyvíjí prostřednictvím dlouhodobé spolupráce, včetně projektu regenerativní farmy v Kostarice, a zároveň zůstává pevně zakotvena ve svém závazku ke kreativitě, řemeslnému zpracování a kulturní citlivosti. |
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO FORMAFATAL a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek