Vznik obytného komplexu předznamenaly šrámy, které si město odneslo po druhé světové válce. 29. prosince 1940 zničil nálet Luftwaffe oblast o rozloze 14 hektarů v londýnské čtvrti City známé jako Barbican. Po skončení války tak začala City of London zvažovat možnosti, jak toto zdevastované území revitalizovat a současně mu dodat tvář 20. století.
Kanceláře nebo bydlení? Politici chtěli udržet obyvatele
Přitom tomu tak vůbec nemuselo být. Díky strategické poloze v City prvotní úvahy směřovaly k výstavbě kancelářského komplexu. Svou roli ovšem sehrála potřeba městské samosprávy udržet si politický status a v období dramatického odlivu obyvatel z Barbicanu tak dostal přednost rezidenční projekt.
Autory komplexu jsou Peter Chamberlin, Christof Bon a Geoffry Powell. Právě poslední jmenovaný v 50. letech 20. století navrhl také nedaleko stojící bytový komplex Golden Lane Estate, čím otevřel sobě a svým dvěma partnerům cestu k rozsáhlejšímu a modernějšímu projektu Barbican, který byl dokončen v roce 1963 po 13 letech výstavby a který své první obyvatele uvítal v roce 1969.
Městský mikrokosmos
Komplex byl koncipován jako městský mikrokosmos s rezidenčními bloky, ale také občanskou vybaveností, kulturními centry, školami či zahradami uspořádanými kolem společných prostor. Ty poskytovaly soukromí majetnějším obyvatelům, pro které byly rezidenční bloky koncipovány.
Jedinou stavbou, která jako zázrakem přežila bombardování, kostel St. Giles Church, autoři návrhu umě zakomponovali jako součást nové výstavby. Kostel tak stojí v srdci Barbicanu dodnes.
Barbican tvoří třináct terasových bloků, dvě řady malých dvoupatrových domů zvaných „mews“ a nízké řadové domy s celkem přibližně 2 000 byty. Dispozice bytů dbala na maximalizaci přísunu denního světla v obytných místnostech – ložnicích, jídelnách a obývacích pokojích. Obslužné místnosti jsou orientovány naopak do vnitřku bloku. Dominantou jsou poté tři obytné věže vystupující nad panorama města, jejichž fasády tvoří výrazné vertikální panely opticky prodlužující výšku budov.
Věže o trojúhelníkovém půdorysu využívají prefabrikované železobetonové prvky, které přenášejí zatížení po obvodu stavby. Kolem centrálního jádra s výtahy, schodišti a instalacemi se na každém patře nacházejí 3 byty s obývacími pokoji situovanými v rozích pro panoramatický výhled.
Výrazné a elegantně zahnuté konzolové balkóny mají nejen estetickou funkci, ale i snižují odpor větru a zatížení konstrukce. Jejich dlouhé převisy vytvářejí hluboké přesahy nad byty, čímž chrání před deštěm a slunečními paprsky a dávají obyvatelům pocit bezpečí a soukromí.
Věže jsou pojmenovány po velikánech Britské historie, přičemž Cromwell Tower má 43 pater, Lauderdale Tower a Shakespeare Tower poté po 44 patrech. Ve své době se jednalo o nejvyšší obytné věže v Evropě. Z toho důvodu architekti také aplikovali mnohá inovativní řešení, kterými se s výškou vypořádávali. Ať už se jednalo o servisní dvířka výtahu v každém patře pro doručování novin, horizontální otevírání otočných oken pro snadné mytí či dřezový systém centrálního odvodu odpadu.
Okolní terasové bloky poté svou horizontální kompozicí vytvářejí základnu k vertikálním věžím a pravoúhlou kompozici bloků doplňuje půlkruhový blok Frobisher Crescent v severní části areálu.
Doprava na více úrovních dle zásad modernismu, pěší nad automobily
Specifikem Barbicanu je vícero úrovní pěších komunikací. Mnoha návštěvníkům se na první pohled může zdát, že se zde obtížně orientují. Záměrem autorů byla ale variabilita pohybu, tedy možnost projít napříč komplexem vícero možnými cestami. Celý Barbican je vyzvednutý nad zbytek okolního města, čímž vniklo podium, plošina vytvářející přízemní úroveň v rámci komplexu. Tím bylo umožněno vytvoření bezmotorové zóny zcela bez automobilové dopravy. Silniční i železniční doprava probíhá pod touto úrovní, mimo dohled i dosah sluchu. Rezidenční bloky jsou poté propojeny takzvanými highwalks, sítí mostů a lávek pro pěší, které celý areál obepínají. Samotné obytné bloky jsou taktéž vyneseny do výšky, takže pěší mohou využívat téměř celou plochu podia.
Podium je v centrální části rozděleno jezerem s promenádami, umělými ostrůvky a možností posedět na okraji vodní plochy. Celá tato kompozice, včetně části obytného bloku Gilbert House, který se vznáší nad vodní hladinou, vytváří dojem klidné oázy vzdálené ruchu velkoměsta.
V 70. letech, kdy se brutalismus stal převládajícím stylem pro nové obytné komplexy v Británii, stejně jako jinde ve světě, současně utrpěla v důsledku masové výstavby různorodé kvality jeho pověst. I přesto však v roce 2001 získal Barbican status památky (Grade II listed) a postupně byla jeho pověst rehabilitována.
Součástí jsou parky, školy, knihovny či divadelní sály. Zdroj: Tomáš Kovařík
Pozoruhodný příklad brutalismu
Dnes je součástí areálu jedno z nejvýznamnější center umění v zemi, Barbican Centre, botanická zahrada s více než 1 500 druhy rostlin, aktivní divadla či živá gastronomická scéna. Žít v Barbicanu je dnes vyhledávaným životním stylem.
Rezidenční bloky a kulturní centrum Barbican Centre tvoří dohromady jeden z nejpozoruhodnějších příkladů brutalistní architektury na světě. Ne náhodou v sobě nese otisk tak významných projektů tehdejší doby, jako byl Unité d’Habitation v Marseille od Le Corbusiera, duchovního otce brutalismu.
Spolu se stavbami jako Royal National Theatre, Trellick Tower nebo Hayward Gallery v Londýně je Barbican Estate již navždy symbolem britské poválečné architektury, který rozhodně stojí za návštěvu.
Centrálním prvkem areálu je jezero vytvářející dojem městské oázy. Zdroj: Tomáš Kovařík
Použité prameny:
- Bryant-Mole, B. (2016). AD Classics: The Barbican Estate/Chamberlin, Powell and Bon Architects [online]. In archdaily.com. Dostupné z: https://www.archdaily.com/790453/ad-classics-barbican-estate-london-chamberlin-powell-bon
- Williams, M. (2023). Brutal or beautiful? The Barbican Estate [online]. In 3.rics.org. Dostupné z: https://ww3.rics.org/uk/en/modus/built-environment/homes-and-communities/barbican-estate.html
- City of London (2023). Barbican Estate history [online]. In cityoflondon.gov.uk. Dostupné z: https://www.cityoflondon.gov.uk/services/barbican-estate/barbican-estate-history
- City of London (na). Barbican Centre [online]. In thecityofldn.com. Dostupné z: https://www.thecityofldn.com/directory/barbican-centre/
- Barbican (na). An icon of Brutalist architecture, the Barbican is one of the UK’s architectural treasures. [online]. In barbican.org.uk. Dostupné z: https://www.barbican.org.uk/our-story/architecture/our-building
Sdílet / hodnotit tento článek