REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Stará venkovská škola jako rodinný dům

Zbourat půlku chráněné budovy a v daných parametrech k ní přistavět celodřevěnou novostavbu? Není divu, že takové podání vzbudilo pozornost úředníků památkové ochrany. Jak se ale ukázalo, architekt tu spíše napravoval to, co se dříve příliš nepovedlo. Ochranu hodnotné architektury měl pořád na srdci.
Foto: Francesca Iovene

Hrabství Somerset v Anglii je legendární. Kvůli své nebývale zachované architektuře je totiž jedním velkým živým skanzenem. Ne že by se tedy ve skanzenu dalo „jen tak“ žít, žádá si to invenci a cit pro renovace starých budov. Jak přesně? Ukázku jedné takové rekonstrukce budovy, zařazené do seznamu stavebních památek II. stupně, nyní předvedli architekti v Pitcombe.

Pitcombe je s pěti sty stálými obyvateli jednou z vesniček v Somersetu, kterou najdete jen na podrobné mapě a při návštěvě hrabství ji nejspíš objevíte tak, že o ní zakopnete. Pamětihodnostmi k sobě turisty přímo neláká, byť jich samozřejmě pár má. Starý kostel, železniční stanici, viadukt. A také, téměř zapomenutou, starou školu. Která už tedy dávno jako škola nefunguje. Vystavěna byla v roce 1864, a po třiceti letech provozu byla přestavěna na rodinný dům.

Původní objekt si ponechal nemálo ze svých rysů, ale stačilo to jen na vyhlášení památkového statutu II. stupně. Ne tedy úplně super-hodnotné zboží, byť s vážením architektonické hodnoty objektu pohnulo nejspíš to, že stojí v Somersetu. Jinde by se prosadila silněji, ale tady existují i cennější budovy.

Snad proto, že někdejší škola v Pitcombe nepatřila k zásadním památkově chráněným objektům, byli úředníci slepí i ke dvěma rozšiřujícím stavebním úpravám, které prodělala v 70. letech minulého století. O nichž se dnes dá bez pochyb říct, že původní kráse jen ublížily. Šlo především o špatně naplánované ložnicové křídlo, které velmi těžce a nesympaticky dosedalo na původní budovu.

Poté, co dům změnil v roce 2018 majitele, byli sem přizváni architekti ze studia Bindloss Dawes. Přáním nových obyvatel bylo zachovat parametry objektu, ale navrátit jim ten celistvý charakter a autentičnost. Laicky řečeno: to původní bylo hezké, ale potřebovalo to renovovat. Zato to nedávno přistavěné bylo velmi ošklivé a říkalo si o nějakou zásadní úpravu. Metry výměry zastavěné plochy ale měly zůstat zachovány.

Foto: Francesca Iovene

Někdy je lepší začít znovu

Bindloss Dawes to rozvažoval poměrně dlouho – mezi anglickými architekty je znám jako „purista venkova“, chvalně proslulý je svými přísnými detaily a materiálovými kompozicemi, které vyvažují městské a venkovské cítění – a ve spolupráci s kolegy z Farrow & Ball, kurátory muzea navrhl radikální přístup. To, že nejlepším řešením bude odstranit tu vadnou přístavbu a začít s ní znovu, lépe.

Tím k projektu pochopitelně přitáhl pozornost teď už bedlivých úředníků, protože ti jakékoliv demoliční zásahy do památkově chráněných objektů zpravidla nevítají. Návrh, který ale k projektu podal, je oslovil. Kombinuje totiž původní charakter se současnou architekturou a naplánovaná nová dřevěná přístavba je ukázkou oddanosti regionu řemeslné zručnosti.

Architekt se pro návrh inspiroval původní budovou školy a navrhl celodřevěnou přístavbu, která je výrazná a zároveň citlivá ke staré struktuře. Díky tomu, že nová přístavba odpovídá hmotě a tvaru stávající střechy a navazuje na půdorys původní budovy, zapadá do svého prostředí pohodlně a přirozeně.

Návrh je však zároveň neokázale současný a upozorňuje na to, že není jen oslavou dědictví původní budovy, ale současným obydlím. Zahrnuje čisté linie, pečlivě promyšlené detaily a rovněž současné principy udržitelné výstavby.

Nová přístavba je postavena z vysoce izolované a úsporné dřevěné rámové konstrukce, která je celá obložena anglickým kaštanovým dřevem. Kaštan byl vybrán pro svou udržitelnost, stabilitu a elegantní strukturu. Ale také kvůli tomu, jak přirozeně stárne. To znamená, že během několika příštích let bude celá přístavba pomalu splývat do světle stříbrošedé barvy, která v pohledu doplní zvětralý kámen hlavního domu.

Foto: Francesca Iovene

Fasáda jako estetický i praktický prvek

Bindloss Dawes spolu s kolegy zkoumal různé návrhy dřevěného obložení, a na modelech a maketách testoval různé vertikální a horizontální kompozice. Zvoleno nakonec bylo uspořádání vertikální, otevřené uspořádání na úrovni střechy a prvního patra. To totiž umožňuje dešťové vodě procházet obložením a odtékat skrytými žlaby. Na úrovni přízemí je obložení horizontálně uspořádáno širšími uzavřenými deskami, které tak vizuálně pomáhají rozbít měřítko a hmotu celé přístavby.

Velmi důležitým prvkem návrhu přístavby jsou okna, promyšleně umístěná tak, aby vytvářela harmonickou kompozici s původní školní budovou a poskytovala co nejlepší výhled do krajiny. V horním patře přístavby byla hlavní ložnice navržena jako klidné útočiště s okny umístěnými tak, aby nabízela panoramatický výhled na kopce v okolí Pitcombe. Ve spodním patře má každá místnost jiný aspekt, se zachycováním slunečního světla v různých denních dobách.

Zajímavě řešené bylo i napojení. Starou a novou budovu spojuje menší prosklený krček, tvořený patinovanými pozinkovanými ocelovými dveřmi, které směřují do údolí. Spolu s propojením staré budovy a nové stavby poskytuje vzniklý prostor prostup do zahrady. Z propojovacího úseku se také do nové přístavby vstupuje do patra, po volně plynoucím schodišti, které je osvětleno vysoko umístěným oknem orientovaným na východ, jež zachycuje ranní světlo.

Spodní části podlahy a schodiště jsou zhotoveny z mikrocementu, zatímco horní část je vyrobena z hrubě řezaného kaštanu, který odkazuje na vnější fasádu. Udržitelnost byla klíčovým aspektem celého projektu a nová přístavba se vyznačuje vysokou úrovní izolace, která snižuje tepelné ztráty.

Foto: Francesca Iovene

Tepelné oddělení stávající památkově chráněné školní budovy a nové budovy zajišťuje, že je lze vytápět nezávisle na sobě, což se shoduje s programem každodenního střídavého využívání. Na konstrukci i vnější obklady bylo použito udržitelné dřevo z místních zdrojů, které snižuje ztělesněnou energii a využívá dovedností místních řemeslníků, s nimiž architekt na realizaci úzce spolupracoval. Z hlediska interiéru si dal rovněž záležet na designu barev, který zdůrazňuje vysoké stropy a doplňuje nábytek.

Díky kombinaci pečlivého propracování detailů a současných stavebních metod je ona přístavba budova dobová a zároveň citlivá ke svému prostředí a kontextu. Celodřevěná přístavba k objektu staré školy – rodinnému domu – je důkazem, že se současný design do historického prostředí dá úspěšně integrovat. A je velkou inspirací pro celé hrabství Somerset, kde o architektonicky zajímavé odkazy minulosti nouzi nemají, ale ve skanzenu žít nechtějí.

Údaje o projektu

Název projektu: Pitcombe’s Old School House Renovation
Typ projektu: celodřevěná přístavba k památkově chráněnému objektu
Architektonické studio: Bindloss Dawes
Lokalizace: Pitcombe, Somerset, Anglie
Vedoucí architekt: Bindloss Dawes
Projektový tým: George Dawes, Fawn Ma
Strukturální inženýring: Momentum
Hlavní dodavatel stavby: Gregory Renovations
Dodavatelé materiálu: Andrew Cooke, English Woodland Timber, Farrow and Ball, Oakwrights Joinery
Klient: Joa a Andrew Studholmovi
Rok dokončení (finalizace): 2023
Užitná plocha: 120 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Foto: Tomáš Kovařík

Západní brána Bělehradu – ikona balkánského brutalismu

Impozantní symbol ambicí bývalé Jugoslávie, takzvaná západní brána srbského Bělehradu rýsující se na horizontu při příjezdu do města, je dodnes symbolem Bělehradu a oslavou brutalismu. Navštivte s námi tuto brutalistní ikonu jugoslávské architektury 70. let.

REKLAMA