Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Modrá je dobrá: Nebeská vesnička na střeše domu ukazuje cestu, kde hledat životní prostor ve městech

Většina střešních domů se staví ze dvou důvodů: z potřeby dalšího prostoru a z touhy žít vysoko nad střechami měst, blíže k nebi než k ostatním lidem. Rotterdamský projekt Didden Village naplňuje obojí, a přináší inspiraci, k níž se dá vracet.
foto: Rob't Hart

Města jsou trochu jako živé organismy. Když jsou zdravé a prosperují, rostou. Jenže funkčním limitem každého živého organismu je, že nemůže růst donekonečna, limituje ho mimo jiné vlastní metabolismus a dostatek místa. Buňky živého systému potřebují prostor. A zrovna tak i prostor měst se může snadno stát přehlcený a stísněný.

Prapůvodně nizozemské (dnes již mezinárodní) architektonické studio MVRDV, ve složení Winy Maas, Jacob van Rijs a Nathalie de Vries, řešilo před lety jednu zakázku, která působivou nahodilostí designérské invence nastínila možné řešení, kam města mohou ještě dál růst, když se jim místa okolo nedostává.

Růst až do nebes

V čem byla ta zakázka specifická? Pro architekty z MVRDV hlavně tím, že k nim přišla v roce 2005. V době, kdy už byli 12 let plně etablovaným studiem s nepopiratelnou reputací řady úspěšných realizací po celém světě. Ale tohle byla jejich vůbec první zakázka z rodného města Rotterdamu. Jak se říká - nikdo učený se doma nestal prorokem - a proto i projekt tzv. Didden Village měl pro architekty příchuť nelehké zkoušky. Z praktického hlediska pak byla zakázka specifická svým umístěním. Nenacházela se totiž na zemi, ale začínala na úrovni třetího podlaží. Na rovné střeše domu v ulici. A jestli byla něčím skutečně přitažlivá i pro zbytek světa?

Foto: Rob't Hart

Tak tím, že poukázala na možný model, jak řešit kapacitní extenze (rozšíření) domů v historických jádrech měst. Tedy v oblastech, které jsou zoufale tísněné svým prapůvodním programem, a jichž se v jejich stávající podobě nechceme vzdát pro jejich památkovou hodnotu. Didden Village ponechala původní historická tři patra domu – obytnou část s ateliérem - netknutá, uchovala je v původní podobě. Aby na ně přilepila kontrastní patro čtvrté. Které zcela záměrně vypadá naprosto odlišně, aby se vymezilo proti původní skladbě.

Ono čtvrté patro přineslo obyvatelům požadovanou prostorou kapacitu navíc. A s ní ještě mnohem víc. Přístavba přitom není znesvěcením původní stavby, ale spíše korunováním jeho krásy a prodloužením životnosti.

Foto: Rob't Hart

Střechy se samy nabízí

Abychom ale úplně nepředbíhali: v roce 2005 tu byli klienti, rodina Diddenových, kteří si přáli rozšířit užitnou plochu své domácnosti. Protože do stran nebylo v zahuštěném centru Rotterdamu kam růst, obrátily se oči architektů k nebi, aby tam nalezli odpověď. Zní to skoro biblicky, a příměr s vytvořením Ráje na střeše také sami několikrát použili. Rovná plocha střechy jinak velmi stabilního a staticky odolného domu neměla být překážkou vytvoření 45 metrů čtverečních obytných prostor a 120 metrů čtverečních pochozí střešní terasy.

Šlo o provedení. O to, že ona rozšíření na střeše monumentálního domu pojali jako malé samostatné domky.

Tedy, že se ložnice rodičů, pokoj jejich dětí potažmo herna staly samostatnými mini-domky, usazenými na střeše. Maximálně se tím optimalizovalo soukromí všech členů rodiny. Navíc jsou tyto domky rozmístěny tak, že kolem nich vznikla řada náměstí, ulic a uliček, působící dojmem pohádkové mini-vesnice. Která vyrostla na střeše. Tuto novou vesnici obklopují parapetní zdi s okny. Jsou sem přidány stromy, stoly, sprchové kouty a rosiče pod širým nebem. Lavičky a další formy posezení, které optimalizují život na střeše.

Foto: Rob't Hart

Navýsost živý prostor

Architekti to vše před dokončením nechali natřít do modra, polyuretanovým nátěrem. Čímž vzniklo ono soukromé „Nebe“. Bylo to novátorské, neobvyklé. Dílo, které prostě typově vystihuje ostatní realizace studia MVRDV. Barva a textura se tu stávají klíčovými aspekty, tím, že vytvářejí jasný rozdíl mezi starým a novým.

Projekt přitom pracuje (zevnitř) jen s posledním patrem historické budovy, odstraňuje v něm téměř všechny vertikální příčky. A na úrovni střechy přidává novou úroveň - přístupnou po dvou visutých točitých schodištích - se dvěma samostatnými hranoly navrženými jako malé archetypální domky na vrcholu budovy.

Není to nic náročného, a přitom je to fascinující pobídka k tomu, jak zahušťovat a rozšiřovat historická jádra měst, aniž bychom sáhli do typického vzhledu jejich ulic a charakteru zástavby. Až nahoru do nebes totiž oči smrtelníků nedohlédnou, je to změna, která nebolí. A přitom řeší bolavý nedostatek místa, prostoru pro růst.

Foto: Rob't Hart

Přístavbu Didden Village lze považovat za prototyp dalšího zahušťování starého, stávajícího města. Architekti z MVRDV to tehdy chápali spíš jako kreativní hříčku. Něco, co je zaujalo ze studijního hlediska, pro porovnání nákladů na nosníky, infrastrukturu a zasíťování budovy, dodatečné úpravy. Něco, co bylo cenově velmi příznivou realizací. Dnes by si ale tenhle projekt nejspíš zasloužil oprášit.

Zelené, bílé… anebo radši nebeské?

V současnosti totiž patří k nejčastěji řešeným tématům ve všech pádech skloňovaná udržitelnost. Hovoří se o významu střech bílých (natřených kvůli vyšší odrazivosti, kvůli snižování efektu tepelných ostrovů). O střechách zelených (které mimo jiné mají potenciál produkovat lokálně kalorie pro město). A také o návratu osídleného prostoru měst zpět lidem.

Rotterdamská Didden Village předběhla dobu, protože vše zmíněné ve svém malém formátu jedné střechy vyřešila už dávno. A navýsost dobře: vrátila život do města – byť na jeho střechy. Přinesla zeleň i členitý profil, který snižuje efekt tepelných ostrovů. A hlavně nabídla pestrost, kterou jednostranné radikální návrhy propagující udržitelnost stírají.

Foto: Rob't Hart

Údaje o projektu

Název projektu: TP194 Didden Village
Lokalizace: Rotterdam, Holandsko
Architektonické studio: MVRDV
Vedoucí projektu: Winy Maas, Jacob van Rijs, Nathalie de Vries
Spolupráce: Anet Schurink, Marc Joubert, Fokke Moerel and Ivo van Cappelleveen
Struktura a statika: Pieters Bouwtechniek, Delft NL: Jan VersteegenV
Schodiště: XVerheul Trappen, Montfoort NL
Nátěry a barevné finiše: Kunststof Coatings Nederland B.V. Zevenhuizen NLV
Dodavatel stavby: Formaat Bouw, Sliedrecht NL
Zastavěná plocha: 45 m2 (obytné části) 120 m2 (pobytová terasa)
Realizace: 2005
Klient: soukromá osoba – rodina Diddenových

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Zdroj: BoysPlayNice

Dům pro fotografa je jednoduchou stavbou na pomezí zástavby a krajiny

Vytvořit delikátní přechod mezi původní výstavbou a nedotčenou loukou nebyl snadný úkol. Architekti zvolili z každého prvku to nejlepší. Z původní zástavby urbanistické uspořádání s uliční linií, z louky zase křivky terénu. Louka zatažená na střechu ložnice stírá hranice mezi terénem a domem.

Foto: Gilbert McCarragher

Pastva pro oči nebo trn v oku? Dům na ostrově budí emoce

Zajímavý podnikatelský záměr, hledání schůdné cestičky v minovém poli stavebních regulí, oživení stavby s mnohasetletou historií, blesková stavba díky konstrukčnímu systému skládačky. Mannal House budí pozornost zaslouženě.