Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Solární skleník: inspirace pro vaši zahradu a možná i budoucnost světa

Šikovní architekti musí umět řešit otázky, které ne nutně souvisí jen se stavitelstvím. V tomto případě museli hloubat nad inženýrskými technologiemi a udržitelností zemědělské produkce, přičemž architektura zajišťovala funkční a zastřešující prvek.

Jedno z mnoha dilemat globální udržitelnosti souvisí se zemědělstvím. Tak nějak z principu je zřejmé, že výživa rostoucího počtu obyvatel planety Země se bez něj neobejde. Předpokládané řešení, které má kromě rostoucího počtu strávníků vyrovnávat i vliv nedostatečné distribuce a plýtvání s potravinami, je pak intenzifikace zemědělského hospodaření. Znamená to pěstovat tam, kde to třeba dříve nešlo, v uměle řízených a kontrolovaných podmínkách, objemově a především efektivněji.

Nešlo by to dělat lépe?

Háček je v tom, že takové intenzivní zemědělské hospodaření si žádá velké množství vstupů, od hnojiv po pesticidy, a také spoustu energie. Čímž se zemědělství vlastně stává průmyslem. Ne zrovna čistým oborem lidských aktivit. Ale jak už bylo zmíněno, bez zemědělství to nepůjde. Jak tedy učinit tuto oblast, i při potřebné intenzifikaci, udržitelnější? Jak například zajistit to, aby intenzivní metody zemědělského hospodaření energii jen nespotřebovávaly, ale produkovaly? V IAAC by jeden nápad měli.

Zkratka IAAC přináleží Katalánskému institut pokročilé architektury. Fakulty stavitelství, která nabízí ve svých vzdělávacích programech například navazující studium Pokročilého stavitelství ekologických budov a bio-měst. A teorie je tu navázaná na praxi například spoluprací s inženýry z laboratoří Valldaura. Proč to zmiňujeme? Jako každý rok tito všichni dohromady totiž spolupracují na „ročníkovém cvičení“, jež propojuje odborníky a studenty jedním konkrétním projektem. A loni to byl průnik architektury, technologie a zemědělství.

Pomáhat tam, kde bude třeba

Zařízení, které by bylo schopné efektivní a kapacitní produkce poživatin, tedy z definice intenzivního zemědělství. A přitom by nádavkem pokrývalo svou vlastní bilanci spotřeby energie. A za ideálních podmínek ještě vody, části živin, substrátu. Prostě téměř samo-udržitelný model, soběstačný habitat. Který by odboural například to, jestli si vybírat mezi čistým zdrojem obnovitelné energie, nebo zemědělskou produkcí (což je taky dost časté téma). Solární skleník.

Nečekejte obří dílo, závratně rozlehlou velko-stavbu s parametry skladů supermarketu. Nic takového ročníková cvičení IAAC neprezentují. Idea o průniku zemědělství, techniky a architektury je malo-formátová. Jde o demonstraci principů udržitelnosti tam, kde to je zapotřebí, a kde si velká plošná opatření obvykle dovolit nemohou. U malých zemědělců, v rozvojových zemích. Je to aplikace architektury v měřítku, které garantuje dostupnost uživatelům. A tím je zajímavá.

Výstavbou nenáročné řešení

Solární skleník si víceméně z lokálních zdrojů dokážete s inspirací v této předloze vytvořit v podstatě sami, svépomocně, aniž byste k tomu potřebovali nějaké zásadní spolufinancování. Což je aspekt, který činí dílo podnětné. Místo pro realizaci tohoto prototypu pak leží u okraje národního parku Collserola, jen kousek od Barcelony. Lokalita byla zvolena záměrně, protože podmínky tu nejsou – kvůli nedostatku závlahy a přemíře horkého slunce – pro zemědělství zrovna dvakrát příhodné. A na chytré architektuře tu bylo „nalézt cestu“.

Foto: Adrià Goula

Řešení má přinášet adaptivní řešení na svět budoucnosti, v němž budou třeba kvůli klimatickým změnám podmínky nedostatečné závlahy a vysokých teplot hlavním limitem intenzivního zemědělství. Solární skleník má ve své DNA zakódovanou schopnost ustát krizi energetiky, pomoci lokálně se zvládnutím krize potravinové bezpečnosti a k tomu se podbízí dostupností.

Architekti a studenti IAAC, kteří na projektu a realizaci pracovali, jej „prodávají“ jako myšlenku o „naplňování základních lidských potřeb“, v režimu „ekologické produkce“. Vhodnou k sestavení na venkově i ve městě. Přitom operuje se soběstačným pěstováním, nulovými provozními emisemi. Zhruba v těch obrysech, v jakých by si to i Evropská unie do roku 2050 představovala.

Foto: Adrià Goula

Vystavěno v místě spotřeby

Nosnou konstrukcí stavby je dřevo, ale podstatnějším faktorem je tu nosná idea „nulových kilometrů“. V krátkosti to obnáší, že se tu do extrému redukuje ekologická (a uhlíková) stopa realizace tím, že s filozofií nulových kilometrů se pracuje čistě s tím, co je v místě stavby přítomné. Tedy, že voda, substrát i stavební materiály jsou sesbírány v těsném okolí. Což umožňuje zahájit vlastní produkci (a navázanou spotřebu výpěstků) potravin bez zásobovatelských řetězců.

V tomto konkrétním případě je struktura stavby vytvořena z dřeva borovice (vyrostla, byla pokácena a zpracována na hranoly přímo ve Valldaura). Skleník má také integrovaný systém zásobování živinami, které jsou rozváděny ze zásobních nádrží a přívodů pomocí hadiček a potrubí, které zásobuje rostliny. Růstové cykly navíc usnadňuje osazená stropní matice světelných pásů LED, která je vybavena systémem Black Light.

Lekce z udržitelnosti

Střecha skleníku byla vytvořena ze skla a byla uspořádána do tvaru „diamantu", aby umožnila úplné zachycení slunečního světla. To vstupuje přímo do střešních solárních panelů, a současně umožňuje rostlinám pěstovaným uvnitř přijímat přímé světlo. Dispoziční řešení se skládá ze dvou podlaží. V přízemí byla zřízena plocha pro klíčení, zatímco v horním patře bylo umístěno samotné pěstění.

Výsledkem je „značný podíl“ sklizně, který je dosažen mimo jiné díky pokročilým hydroponickým technikám, umožňujícím pěstování rostlin bez použití zemědělské půdy. V tomto případě substrát na záhonech obsahuje recyklované piliny, odpadní produkt laboratoře Green Fab, další z laboratoří IAAC, která se nachází ve Valldauře. Dílo to není velké, ale významně inspirativní.

Foto: Adrià Goula

Kriticky můžeme poznamenat, že to je jen „trochu jiný skleník“, vylepšený o prvky technologie. Jenže právě o to jde. Na sklenících totiž nic špatného není, jen je třeba do budoucna je promyslet a realizovat trochu jinak. Tak, aby byly schopny pokrýt energetickou bilanci svého provozu, fungovaly v módu intenzivní produkce a přitom byly dostupné, mohl si je v podstatě dovolit každý.

Problémy světa a dilemata globální udržitelnosti solární skleník sám o sobě nevyřeší. Ale má potenciál nelehké výzvy budoucnosti umenšit.

Aceves, Javier García-German, Miquel Rodriguez, Jochen Scheerer, Elena Orte, Guillermo Sevillano, Ignasi Caus

Název projektu: Solar Greenhouse
Typ projektu: skleník s technologií
Architektonické studio: IAAC
Lokalizace: Valldaura, Barcelona, Španělsko
Vedoucí projektu: Vicente Guallart, Daniel Ibañez
Projekční tým: artłomiej Najman, Dafni Vakalopoulou, Rebecca Baierwick, Ignacio Reyes Solis, Paulina Sevilla, Yangchuan Tian, Fatemeh Nejatii, Marilia Sofia Fernández Lockwood, Amrithavarshini Prabhuram, Kevin Xi Lim, Akshay Sunil Mhamunkar, Mona El batrik, Engjëll Rodiqi, Philipp Wienkämper, Christa Hörburger
Spolupráce: Bruno Ganem, Marc Garcia, Gustavo Escudero
Konzultace: Miguel Urrestarazu, Oscar Rodriguez, Daniel Podmirseg, Oscar
Dodavatelé materiálu: Cricursa, Tallfusta, Aluminios Ada, Luz Negra, Onyx
Dodavatel stavby: PROVAST s.r.o.
Klient: Laboratorios Valldaura - IAAC
Financování: Cricursa, Luz Negra, Tallfusta
Realizace, finalizace: 2021

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Foto: Miran Kambič

Je to skleník, stodola nebo rodinný dům? Dřevostavba ladí i s přírodou

Konstrukčně jednoduchý, přesto působivý dům, vonící dřevem. Skleník zimní zahrady, který je nedílnou součástí domácnosti. Obydlí, které oživuje vesnici a přitom nenarušuje své lesní okolí. A stavba, která se sžívá s lidmi i s medvědy. O domu v Hribljane se dá napsat mnohé, nic z toho ale dostatečně nevystihuje celou…

foto: Stephen Ball, courtesy of Bovis-Koala JV

Skywalk: vyhlídka na rozhraní dvou kontinentů

Příroda jako součást turistické atrakce? Rozpačitý popis ve skutečnosti vystihuje mimořádný projekt, konstrukci vyhlídkové plošiny na naprosto unikátním místě. Přijměte pozvání na procházku s nebem na dosah ruky.