REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Kostel v Mostě: Stavba s pohnutou historií slaví 45. výročí od přestěhování

Pohnutý osud severočeského města Mostu je poměrně známý. Neméně známý je také téměř neuvěřitelný příběh děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, který musel ustoupit těžbě černého uhlí. Na rozdíl od zbytku historického města Mostu bylo ovšem rozhodnuto o jeho zachování a přemístění na nové místo vzdálené necelý kilometr. Od této úctyhodné logistické akce právě uplynulo 45 let. Vánoční čas nám přišel jako příhnodný k připomenutí akce světových rozměrů pro záchranu sakrální stavby. Co jste možná nevěděli?

Stavba kostela započala v roce 1517 na místě původní baziliky poničené požárem v roce 1515 podle návrhu Jakuba Heilmanna. Ten byl žákem slavného Benedikta Rejta, jehož krouženou klenbu můžeme nalézt například ve Vladislavském sále Pražského hradu nebo v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Dokončen byl na počátku 17. století a v průběhu let nadále upravován. V první polovině 18. století dostal nový hlavní oltář v prostoru chóru, později varhany v západní kruchtě jako protiváha oltáři. Celkem 16 pilířů ve dvou řadách bylo doplněno o sochy Krista a apoštolů od sochaře Jana Adama Dietze z první poloviny 18. století. Původně gotická stavba si zachovala v mnohém svůj charakter, nicméně se v ní prolíná i mnoho renesančních detailů, zejména portály. Samostatná barokní zvonice vznikla v roce 1765. Do dnešních dnů se ovšem nedochovala, v roce 1981 byl zrušen její zápis v památkovém katalogu a zanikla spolu se starým Mostem.

Zvenku skromný, uvnitř bohatý

Ačkoliv monumentální, působí zvnějšku kostel Nanebevzetí Panny Marie velmi umírněně. Jeho architektonická hodnota je skrytá především uvnitř. Halové trojlodí doplňují po obvodu průběžné kaple, nad kaplemi průchozí empory propojené portály. Dominantou je pozdně gotická kroužená klenba, na které je čitelný vliv Benedikta Rejta. Jednotlivé pilíře vytváří díky kanylování hru světla a stínů, což přispívá k dojmu odlehčení hmoty. Pozoruhodností je také dvojité kamenné schodiště, jehož vřetena jsou vpletena do sebe a umožňují přístup do empory zevnitř i zvenku, aniž by se jeho uživatelé setkali.

Okolí kostela prošlo decentní parkovou úpravou, která podtrhuje vznešenost stavby. Zdroj: Tomáš Kovařík

Kostel sloužil svému účelu až do roku 1964, kdy ÚV KSČ rozhodl o přesunutí, respektive zbourání původního historického města a výstavbě nového kvůli ložiskům kvalitního černého uhlí, které bylo pro tehdejší centrálně řízenou a na těžkém průmyslu závislou ekonomiku klíčové. V této době již nedaleko starého mostu stálo nové sídliště ve stylu socialistického realismu vybudované pro horníky během první pětiletky, tedy v letech 1949–1953.

Most padl, ať žije Most

Osud starého města byl zpečetěn, nicméně historická hodnota kostela jej nedovolila ani tehdejším hlavám státu zbourat spolu se zbytkem města. Při hledání řešení, jak kostel i přes těžbu zachovat, padlo mnoho návrhů, od jeho zachování a těžbu okolo něj až po jeho rozebrání a přenesení na jiné místo. Jako nejvhodnější řešení nakonec zvítězil ambiciózní plán naložit kostel na koleje a odvézt vcelku.

Kostel po usazení na nové železobetonové základy. Zdroj: Wikimedia Commons; Licence: volné dílo

Přípravy trvaly takřka 5 let. Mimo rozebrání věže s bání z počátku 20. století, která byla následně na novém místě nově vystavěna, bylo potřeba především uložit veškerý vnitřní mobiliář a vitráže z oken, svázat zdivo ocelovou konstrukcí, nastříkat na rub klenby betonovou skořepinu a vybetonovat u paty stavby železobetonový pás, který umožnil odpoutání stavby od historických základů a usazení na nově zbudované základy.

Po zajištění stavby vjela do trojlodí těžká technika, odbourala původní zdi krypty a vyhloubila prostor pro čtyři kolejové dráhy, které se zasunuly pod kostel. Přesun 12 000 tun těžkého kostela po těchto drahách umožňovalo 53 nosných vozů z plzeňské Škodovky, na jejichž hydraulických válcích byl kostel posazen, a které umožňovaly vyrovnávání vertikálních výkyvů s tolerancí +- 1 mm. Samotný pohyb zajišťovaly čtyři hydraulické válce vzadu, další čtyři naopak brždění vpředu. Ty byly zcela klíčové, neboť celá trasa byla svažitá se sklonem asi 12 promile. Každý válec by schopný vyvinout sílu 175 tun.

Pohyblivý kostel se vydává na cestu. Velín, odkud byl celý přesun řízen, se nacházel v prosklené kabině vpředu. V pozadí původní barokní zvonice. Zdroj: Národní památkový ústav, www.npu.cz; Licence: Creative Commons CC BY-SA 3.0

Pozor. Kostel jede!

Přesun začal 30. září 1975 za účasti mnoha vysokých funkcionářů i zvědavé veřejnosti. Celková délka přesunu po obloukové dráze činila 841,1 m. Tuto vzdálenost urazil kostel průměrnou rychlostí 2 cm za minutu během necelých 27 dnů. Aby nedošlo ke zbytečným otřesům, přesun probíhal bez přestávky a zcela plynule. Velín pro řízení celé této logistické operace byl zřízen přímo uvnitř kostela. Během samotného přesunu bylo také třeba pokládat před pohybující se kostel dílce s kolejemi, kterých bylo vyrobeno jen 160 metrů.

Kritickým místem přesunu byl bývalý lom Boží požehnání, který byl v minulosti zasypán převážně sutí a odpadem a který bylo nutné překonat. Tady dle očekávání došlo ke značným poklesům podloží, které museli operátoři manuálně vyrovnávat pomocí hydraulických válců. Poslední zkouškou nervů všech zúčastněných byl opatrný nájezd kostela z měkkého podloží na pevnou skořápku nových základů.

Gotické trojlodí se dochovalo ve své původní čistotě. Zdroj: Tomáš Kovařík

Do svého cíle kostel dorazil 27. října. Následně započaly rozsáhlé restaurátorské práce a mimo jiné i dostavba ubourané zvonice. Znovuotevření se kostel dočkal 4. listopadu 1988. Vysvěcení ovšem proběhlo až v červnu 1993. Jednou z překážek vysvěcení byla skutečnost, že původně orientovaný kostel má díky přesunu po obloukové dráze chór orientovaný na jih, ne na východ. I tímto zůstává kostel jedinečný. Blízké okolí kostela je v současnosti pečlivě parkově upraveno, včetně přilehlého hřbitova. Poblíž kostela najdeme také gotický kostel sv. Ducha, který je nejstarší mosteckou stavbou.

Pohnutou historii má nejen kostel

Pohnutý osud Mostu má mnoho vrstev. Od středověkých požárů, přes odsun obyvatelstva zejména po 2. sv. válce, odstřel starého města až po výstavbu zcela nového. Přes obdivuhodný výkon v podobě přesunu gotického chrámu po kolejích, který dobová média a tehdejší politické špičky důsledně využívali v propagandistickém duchu, byla ovšem akce odrazem těžko udržitelného centrálně řízeného hospodářství, minimální nebo zcela absentující památkové péče a neexistující veřejné diskuse nad závažnými tématy. Nenasytně se rozrůstající povrchový lom Most dal ovšem zároveň vzniknout zajímavé ukázce moderního urbanismu a architektury ve stylu pozdního modernismu, brutalismu, internacionalismu či postmoderny. Dle tehdejších urbanistů doslova vzorového vzdušného města s širokou občanskou vybaveností a spoustou zeleně, které ve svých principech v mnohém vychází z Athénské charty, rukověti moderního urbanismu z roku 1933. I v případě Mostu tedy platí, že každý list má dvě strany.

Tomáš Kovařík

Ztotožňuje se s citátem H. Holleina „všechno je architektura“. Možná proto, navzdory ekonomickému vzdělání, má k architektuře blízko, často ve spojitosti s fotografováním, které ho naučilo rozhlížet se kolem sebe. Tyto dvě záliby daly v roce 2018 vzniknout výstavě fotografií zobrazující významné stavby z let 1948 až 1989. Středobodem jeho zájmu jsou stavby ve stylu brutalismu, technicismu, konstruktivismu a funkcionalismu. Zajímá ho problematika brownfields a skandinávská architektura, za kterou také rád cestuje.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat