REKLAMA
Témata Hledat

Ceny nemovitostí a nájmů

Přehledně v mapě!

Stoletý dům s výhledem na Ještěd byl na zbourání. Zbyly z něj jen sklepy, výsledek potěšil

Dům za zdí, tak by se dal definovat více než sto let starý rodinný dům po komplexní rekonstrukci. Stojí totiž na pozemku s výhledem na Ještěd, bohužel ale i v těsné blízkosti frekventované silnice. Architekti museli projevit velkou dávku kreativity. Tenhle projekt je plný neotřelých nápadů!

Risk sice vždycky neznamená nutně zisk, ale tentokrát se drobný experiment během komplexní rekonstrukce rodinného domu architektům bohatě vyplatil. Poněkud riskantní plán na funkční zapracování starého podsklepení dodalo stavení příjemnou atmosféru, a Dům za zdí se dočkal vskutku zásadní proměny. A jak se tu vypořádali s těsnou blízkostí frekventované silnice? Každá pohádka má svůj začátek a ta o Domu za zdí začíná na okraji Liberce. A nezačíná vlastně vůbec hezky, když za start budeme považovat zakoupenou původní stavbu.

Domu stářím překonávající jedno století, který měl to nejlepší už hezkých pár sezón za sebou. Z hlediska stavební dokumentace bychom o něm mohli v náznaku eufemismu prohlásit, že nebyl ve vyhovujícím technickém stavu. Nejen architektům (Jan Mach, Jan Vondrák, Lukáš Holub) ze studia Mjölk a novým majitelům musela při pohledu na jeho provedení znít v uších píseň Aleše Brichty, Barák na vodstřel.

Co je nad zemí, musí pryč

Několik průzkumů a podrobnějších prohlídek přineslo pár zásadních zjištění. Ano, v této podobě se jen stěží může dům stát důstojným obydlím pro čtyřčlennou rodinu. Kdysi hezkou tradičně pojatou stavbu se sedlovou střechou už zachránit nepůjde.  Na druhé straně, zbylo tu ještě pár zajímavých rysů, které si říkali o nějakou formu konzervace, nebo alespoň zhodnocení.  Zvlášť do oka architektům padlo místní podsklepení, umně zasazené do svahu a navazující na zahradu.

Stavení totiž výškový rozdíl mezi horizontem vozovky/přízemí domu vyrovnávalo tímto podsklepeným soklem. A zdálo se, že tady, ve svém prostém jádru, se nabízí vlastně ten nejlepší a nejperspektivnější prosto pro další zhodnocení. Jak zmiňují sami architekti: „Rozhodli jsme se, že obytnou část objektu zboříme a kamenný sokl sklepů využijeme jako základ pro nový dům.“ To je skutečně radikální návrh řešení situace. Tahle pohádka má ale dobrý konec, jak se sluší a patří.

Základy ukotvený k minulosti

Dům se díky zachování kamenného podkladu úplně neodřezal od své minulosti, a zůstal i nadále pevně spjatý se svým místem. Nedošlo k jeho vykořenění, což je dnes až příliš častý neduh zbourat/postavit projektů. Tím, že zůstaly zachovány původní dispozice, tak skutečně od podlahy provedená rekonstrukce zachovala logiku uspořádání, ve vztahu k pozemku i okolí. K vidění je tu toho ale mnohem víc.

Tým z Mjölk poeticky hovoří o historické duši domu, severské estetice a lehkém doteku industriálu.  Což zní jako kolosální nesourodost. Jenže tady dává toto podivně znějící přehuštění stylů a inspirací naprostý smysl. Záleží totiž, odkud se na Dům za zdí zrovna díváte. Při pohledu ze zahrady se v tmavých konturách stavby zrcadlí cosi se studeného severu. A z ulice? Té poměrně frekventované, rušivě hlučné? Tam vyrostla ona zeď. Železobetonová stopa industrialismu.

Zeď, která znamená změnu k lepšímu

Co si budeme povídat, cesta k dobrému výsledku nebývá vždy úplně jednoduchá,“ říkají upřímně architekti. „Ale pro skvělý výsledek se vyplatí vynaložit o trochu více úsilí a nervů.“ Stavba byla totiž svým podélným profilem nalepená na chodník a vozovku, místa, kterými v sezóně proudí turisté směrem k Jizerským horám. Nic proti turistům, ale kolik do kopce funících batůžkářů potřebujete vidět, než se vám to omrzí?

Zkrátka a dobře, výhled směrem do silnice neměl pro obyvatele domu valnou hodnotu. A tak jej s chutí oželeli, a celou fasádní stěnu (v místě původní obvodové uliční zdi) nahradili zdí betonovou. Surovost betonového předělu je z této strany naprosto dominantním prvkem, skoro nepoznáte, jestli koukáte na dům, bunkr nebo protihlukovou stěnu. Mimochodem, právě ten zmínění akusticko-izolační efekt vedl k výraznému zlepšení uživatelského komfortu.

Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice

Dům za zdí? Záleží na úhlu pohledu

Dům se tak jasně vymezil vůči svému nevlídnému okolí silnice, a získal zásadní konstrukční prvek, ke kterému se upíná „všechno za zdí“. Dva zaslepené průhledy a vstupní profil dveří fixují podobu původního domu, ale tím už minulost nechávají za zády a opouštějí ji. Za zdí se rodilo to podstatné, aktuální a nové. Co nás čeká za bránou? Malý dvorek s výhledem na velký Ještěd. Je to další předěl, rozcestník mezi vchodem do rodinného domu, výminku a schody sestupujícími do níže položené zahrady.

Svět za zdí je jiný. Po brutalistním předělu nás totiž uvítá stavení, které se navenek tváří být dřevostavbou. Snad stodolou? Tmavé dřevo, a černočerné zkosené střechy nám nedávají důvod této iluzi nevěřit. Rastr dřeva je ošetřený térem, podobně i střecha s asfaltovými pásy. Nepůsobí zrovna vlídným dojmem, a k tomu možná až přehnaně skromně. „Řekněme, že tohle provedení nechává vzpomenout na objekt staré šupny, která na tomto místě v minulosti stávala,“ komentují tuto část architekti. Překvapení se už ale chystá.

Místo jednoho vlastně dva

Z před-prostoru totiž vidíme jen anonymní a univerzální černou krabici, ale tady už je toho k pozorování víc. On totiž na starém kamenném sklepě za betonovou zdí nestojí jeden, ale vlastně dva domy s jednotnou povrchovou úpravou. Větší, rodinný, ke kterému přisedá menší „výminek“ pro mladého mořeplavce. Syna klientů, který po většinu roku brázdí oceány za kormidlem zaoceánských lodí. Z Liberce je to prostě za dobrodružstvím vždycky jen kousek.

Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice

Vchodem se dostáváme do předsíně, ze které je možné dostat se na toaletu a do úložných prostor. Pokračujeme-li dál, míjíme vchod do pokoje dcery. Dále už se před námi otevírá velký prostor obývacího pokoje a malé pracovny z obou stran vymezený velkými okny. Oknem vpravo je možné vidět do dvorku, který je obklopen a vymezen pokojem dcery, na protější straně křídlem s koupelnou a ložnicí rodičů.

S horou a potokem za zády

Po levé straně dominuje prostoru snížená obývací platforma. Z tohoto místa lze po schodech sestoupit dál do kuchyně s jídelnou, která se nachází v přízemí zahrady. Má do ní přímý přístup, takže lze v létě vyjít ven, přímo na bylinkovou zahrádku. Ano, dům rodičů je organizačně o něco málo složitější, jelikož jeho stavební program musel absorbovat potřeby hned tří lidí. Jeho vnitřní dispozice ale mají logiku. Určitým nečekaným bonusem a další reminiscencí drsného severu je pak sauna, která se nachází u vnitřního dvorku.

Zahrada je zatím spíše skromná, možná na nějaký další výraznější zásah čeká. Několik vzrostlých stromů, dává domu kulisu horského lesa. Na zahrádce ještě přibylo pár květináčů, kam paní domu chodí pro čerstvé bylinky. Podstatný je tu výhled na Ještěd, bez něhož si obyvatelé neumí bydlení představit.

Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice

Ostatně, i obytný prostor domu je z obou stran vymezen velkými okny ve směru ven, k zahradě. Okno na jihozápadní fasádě otevírá výhled do údolí Harcovského potoka (a směrem na Ještěd), zatímco okno severní nabízí pohled do již zmíněného saunovacího dvorku. O několik schodů níže je obýváková podesta s krbovými kamny a široké schodiště do kuchyně s jídelnou, které jsou napojeny na dolní, obytnou část zahrady. Zbývající prostory sklepa jsou využívány jako technické prostory a sklady.

Autoři projektu neskrývají, že si práci docela užili a do díla vložili i pár formalitu pojetí odlehčujících, kreativních prvků. V koupelnách tak (jako v pohádce) jsou a nejsou vodovodní baterie. Některé nahradilo měděné vedení a zahradní kohouty. V ložnici visí ze stropu skříně, které nezabírají tolik místa a nechávají prostor ložnice, šatny a koupelny propojený v jednom celku.

Bydlení, které nesešlo ze správné cesty

Stavbu charakterizují jednotlivé prvky: kamenné zdivo a původní zachovalé konstrukce podsklepení, rozšířené o přizdívku v přízemí. Dále tzv. ztracené bednění u nosné zdi v přízemí; broušené keramické cihly a příčky. Zapomenout pochopitelně nesmíme na dřevěné konstrukce nosných stěn v prvním patře, ladící s prkenným modřínovým obkladem. Případně, na surový železobeton stěny (a pohledový beton ve stropech a příčkách).

Pořád se tu ale bavíme o stavbě, která má, navzdory možná trochu divočejší kombinaci stylu velmi přirozené vyjádření formy a přidržuje se jednou nastavených principů. „V kuchyni jsme zase pro změnu navrhli linku tak, aby nezmizely původní žulové bloky, ze kterých je celá dolní stavba postavena,“ zmiňují například architekti.

A o to jim šlo: udržet pouto s historií starého domu, v jehož parametrech naznačených obvodovými zdmi podsklepení vykouzlili nové, moderní bydlení. V severském stylu. Tedy Pokud se díváte ze zahrady (a dokážete odtrhnout zrak od Ještědu), a ne od ulice, ke které se Dům hlásí jen anonymní zdí.

Co o sobě prozradili Mjölk?

Sedm dní po ukončení studia na liberecké Fakultě umění a architektury jsme založili nad česko-švédským slovníkem architektonické studio Mjölk architekti. Po několika letech se z bláznivého klukovského snu stala uznávaná architektonická kancelář. Naši architekturu nejlépe charakterizuje severská koncepční jednoduchost, materiálová pravdivost a mladická rozvernost. Spolupracujeme nejen se soukromými investory, ale i s městy a obcemi. Zajímáme se o to, co se děje kolem nás. Organizujeme filmový festival Kino Liberec a sérii běžeckých závodů Divočina. Široké portfolio projektů doplňujeme učením na liberecké Fakultě architektury a účastí na českých i zahraničních workshopech a přednáškách.

Od začátku se snažíme vše dělat nejlépe, jak jen to jde. Každá práce musí být odvedena skvěle. Nevidíme rozdíl mezi městem, domem, rozhlednou, interiérem či kusem nábytku. Práci v ateliéru zakládáme na úzkém společenství lidí, kteří mají podobné principy myšlení a dokáží s námi sledovat určený cíl. Cílem je tvořit nejlepší architekturu a dělat naše klienty šťastnými.“

Údaje o projektu

Název projektu: Dům za zdí
Typ projektu: Komplexní rekonstrukce/novostavba na starých základech
Architektonické studio: Mjölk architekti
Lokalizace: Liberec, Česká republika
Vedoucí projektu: Jan Mach, Jan Vondrák, Lukáš Holub
Spolupráce: Michal Hejzlar, Jan Nikendey
Spolupráce: 1ku1, Millante
Materiály: Nordlux, Jotul, Vitra, Millante
Klient: soukromá osoba
Zastavěná plocha: 271,5 m2
Hrubá podlahová plocha: 226,1 m2
Užitková plocha: 188,1 m2
Zahájení projektové fáze: 2014
Realizace, finalizace: 2018

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Filip Šlapal

Moderní dům na Slapech mění chatovou oblast v rezidenční osadu

Slapská přehrada je odpradávna cílem výletníků. Krása přírody, údolí potoků a řek a celá řada krajinných klenotů ovšem láká nejenom k rekreaci, ale i k trvalému bydlení. Přizpůsobuje se tomu i architektura nových objektů. Podívejme se na jeden z nich.

E-book: Příručky ZDARMA!

Příručka Jak koupit bydlení

Jak koupit bydlení

Pomocník při koupi domu, bytu, pozemku.

Příručka Jak na povolení rodinného domu

Příručka Jak na povolení rodinného domu

Poradíme s vyřízením stavebního povolení

Nejnovější články

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

Akce a slevy

Soutěž „Vyhraj tuhle káru“

Soutěž „Vyhraj tuhle káru“

SOUTĚŽ "VYHRAJ TUHLE KÁRU"

Vyfoť domov. HELUZ ocení vítěznou fotku tabletem Apple iPad

Vyfoť domov. HELUZ ocení vítěznou fotku tabletem Apple iPad

Společnost HELUZ opět vyhlásila tradiční fotografickou soutěž! Své snímky…

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA