Při listování fotogalerií podniku Unlocked si jistě vzpomenete na cimrmanovskou jevištní hlášku: „Pozor, některé dveře na scéně jsou jen namalované.“ Oprávněně, protože spousta prvků designu je tu jen jako, a svou trojrozměrnou grafikou se přitom zdají skutečně hmatatelné. Podnik je živoucí galerií, obrazárnou divokých vizí a ukázkou toho, co se stane, když necháte odvážně smýšlejícím architektům volnou ruku. Projektantů, kteří si libují v optických iluzích, se tu sešlo pod hlavičkou studia Renesa hned deset. A každý z nich vložil do díla kus vlastní invence, omezován jen velmi volným zadáním. Vytvořit inspirativní dekonstruktivní design, vyplnit interiér bohatým prožitkem geometricky členěných mas.
Realita musí počkat na chodníku
Při pohledu z rušné ulice by vás nenapadlo, že se tu za skleněným portálem dveří nachází vstup do říše fantazie, ve kterém snad i fyzikální zákony pozbývají smyslu a realita se ustrašeně krčí někde v temném koutku. Geometrické tvary se tu prolínají mezi dekorací stěn a nábytkem, volně sestupují ze stropu a mizí v nekonečné podlaze. Barevné vyznění přitom působí důvěrně: ladění se opírá o jantarové tóny, které jsou indické kultuře vlastní. Paleta barev i výrazových prvků je ale mnohem pestřejší, a jedinou konzistentní jednotkou je tu ona matematická přesnost. Každý krok do hloubi Unlocked vás vede dál do údolí hádanek, a jisté tu nic není, ani váš návrat do reality.
Geometrizace dovedená do extrému
Opakujícím se naznačeným motivem stěn jsou zlomky profilů chrámových staveb, připomínající paláce mahárádžů, které současně slouží jako police a skříně, úložný prostor pro expozici dekorací i uložení deskových her. Navzdory strhujícímu vizuálnímu zpracování je prostor samozřejmě naprosto bezpečný a logický, a pohyb mezi jednotlivými „kapsami reality“ je tu velmi intuitivní. Je třeba si najít „stopu“, kterou budete sledovat. Indicie v podobě nakreslených trojúhelníků vás dovedou až k trojúhelníkovému stolu v neméně trojúhelníkovém salónku. Zvolíte jako vodící prvek jiný tvar, a dorazíte jinam. Je to hravé a zábavné.
Tady je radost se ztratit
Chvatná cesta na toaletu tu pravda může působit obtíže, protože ke hře tvarů se tu ještě přidává hra světel a stínů. A některé obrysy a stíny jsou opravdu jen namalované, jiné zase vystupují ze stěn jen při určitém úhlu pohledu a nasvícení. Míříte ke schodům do suterénu, ale když už jste skoro u nich, ukazuje se, že se jejich zřetelný obrys rozpadl do několika namalovaných obdélníků, a vy musíte jinudy. Takže byť se pohybujete na ploše 185 metrů čtverečních, aspoň na chvilku se ztratit skutečně můžete. Seskupení odlišných ale navzájem funkčně propojených svazků je tu dotaženo do extrémů. Kavárenský nábytek, artefakty i malby tu s vámi rozehrávají pro mozek poněkud komplikovanou partii, ale je to naprosto v pořádku. Do Unlocked si přece jdete hrát, ne?
Polokruhové niky a stropní předěly v úrovni očí tu často nekorespondují s tím, co se odehrává na podlaze. Tam se geometrické tvary přetvařují a přebarvují. Směs heterogenních barev proti ostře definované betonové podlaze, závěsná světla a schematické stojací lampy, to vše vytváří velmi specifický architektonický jazyk, či spíše jeho místní dialekt, který vás po chvíli nadchne a osloví. Za návštěvu tohle místo rozhodně stojí. Tohle pojetí formování povrchu a hmoty, nepravidelnost tvarů, které popírají, narušují a deformují základní elementy architektury, to vše vytváří překrásný kontrolovaný chaos, podněcující fantazii. Až odtud zase vyjdete na rušnou ulici, svět už vám nebude připadat stejný.
Sdílet / hodnotit tento článek