Jako polehčující okolnost je třeba doplnit, že zmíněná továrna ve městě Xingcun bambus sice ve velkém zpracovává, ale jako stavební materiál pro budovy jej využívá zatím jen zřídka. Do budoucna se pravda hodlá i na tento segment trhu zaměřit, ale primárně se dosud soustředí na výrobu tradičních bambusových prámů a raftů, které brázdí zdejší vody. Architekti z TAO ale dokázali s pomocí „jednoduchých prostředků“ vytvořit velmi funkční model, který doceňuje klient i zaměstnanci.
Bambus je budoucností, ale beton je jistota přítomnosti
Továrna Wuyishan Bamboo je souborem několika objektů, které provozně zajišťují uložení, úpravu a montáž bambusových plavidel. Ty se po staletí počítají mezi tradiční dopravní prostředek, který zajišťuje dopravu po Řece devíti zákrutů, pod horou Wuyi. O tom, že bambus je materiálem budoucnosti, tu rozhodně nepochybují. Právě proto majitelé společnosti neponechávají řemeslo ve starých kolejích, a snaží se jej posunout do současnosti. Jedním z aspektů je pak i radikální přestavba výrobního závodu do aktuální podoby, o jejíž projekt se postarali architekti z TAO.
Počítalo se s výstavbou tří nových „hal“. Jedna měla primárně sloužit jako skladiště materiálu. Ročně se tu spotřebuje 22 000 velkých bambusových kmenů (při délce přes deset metrů se těžko říká „stébla“). Ty se zde promění na 1800 plavidel, které měly vznikat v novém objektu dílen. Z hlediska procesu výroby je ale zapotřebí ještě jedna hala, ve které jsou bambusové kmeny upravovány: čištěny, štípány a ohýbány. Tato „úpravna“ je pak podsazena do objektu, v jehož prvním patře se nachází provozní zázemí: administrativa podniku a šatny kombinované s ubytovnou pro zaměstnance a jídelnou.
Základem je porozumět procesu výroby
TAO museli nejprve proniknout do systému výroby člunů, aby dokázali navrhnout budovy tak, aby odpovídaly provozním požadavkům. Vytvořili tak působivé tkanivo provázaných funkcí staveb, soustředěných kolem centrálního nádvoří. To v zimě (v období sklizně bambusů) slouží jako velké překladiště a třídírna. Architektura „továrny“ dobře odráží odlišné funkce objektů, a přitom respektuje topografické i klimatické limity místa. Ty jsou zvláště důležité, protože vysychání kmenů není možné bez optimální orientace vůči větrnému proudění. Musí být profukovány, což znamená, že je i několikrát za den zaměstnanci natáčejí „po větru“.
S tím souvisí i „perforace“ stěn skladiště, a také rozmístění a „hloubka“ budov. „Bylo třeba maximalizovat prostor nádvoří, a přitom zajistit co největší průnik denního světla do interiéru,“ říká šéf-architekt Hua Li. Skladiště tak okupuje „prohřátou“ jižní stranu. Dílna je rozdělena do dvou částí, ale přitom disponuje dostatkem místa, aby s tu zaměstnanci mohli při nahřívání a ohýbání bambusových stvolů pohybovat a manipulovat s nimi. „Pozorovat dělníky při práci je podobné, jako sledovat dobře sehraný orchestr. A věděli jsme, že musíme vytvořit takový prostor, ve kterém jim to bude hrát.“ dodává Li.
Na místě se nedalo šetřit
Továrna je vybudována na malé náhorní plošině nad vesničkou Xingcun, s výhledem na řeku, po které každý den projíždí její „produkty“. Rozvržení hal nabývá tvaru písmene L, a přísně odpovídá „šesti krokům“ výrobního postupu, se čtrnácti metry prostoru pro každý z nich. „Z principu „lokalizace zakázky“ a ekonomie jsme se rozhodli maximálně využít místní zdroje a in-situ stavebních materiálů. Základním prvkem je tu betonová podpůrná struktura, doplněná o stříkaný nehlazený beton, cihlové přepážky a cementové tašky na střechu budov.“
Jednotlivé budovy se drží jednotných lineárních dispozic, ale každá je svérázná. Světlo pro práci je důležité, ale současně nesmí dělníky oslňovat. Proto je v dílnách filtrováno přes malé světlíky, zatímco ve skladu jsou „průduchy“ široké. Mírně svažité střechy kontrolují vlhkost interiéru, a současně slouží k jímání vody. Ta je využívána během procesu ohýbání. Každou směnu vznikají v továrně tři až čtyři bambusové rafty, a jednotlivé týmy si nesmí překážet. „Proto se tu místem skutečně nešetřilo,“ vysvětluji Li.
Plusové body? Provozní logika
Primárním stavebním materiálem je tu „univerzální“ beton, který se dobře vypořádává se změnami teplot v interiéru (kolem žárovišť) a vlhkostí. Na druhé straně, dřevěné obklady (a několik dekorativních bambusových stvolů, ale opravdu jen pár) nalezlo své místo v provozním zázemí, administrativě a jídelnách. „Protože budovy továrny v zásadě nepotřebují tepelnou izolaci, je vnější stěna vyvedena jen v prostém betonovém rámu dostavěném cihlovou mozaikou.“ I to napomáhá lepší ventilaci.
Výsledek? Klient, majitel továrny i plátce realizace: WuyishanTourism Development Incorporated Company, jsou maximálně spokojení. „Může se zdát, že průmyslový charakter projektu příliš nepodporuje hrátky s designem. Ale i s pomocí těch nejzákladnějších prvků je možné formovat projekt, který hovoří smysluplným jazykem. Projekt má velmi dobře vystavěnou materiálovou a provozní logiku. Je příkladem toho, co dokáže s problematikou obeznámená architektura,“ pochvalují si zadavatelé.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Wuyishan Bamboo Raft Factory |
| Typ projektu: | projekt výstavby továrny |
| Programové řešení: | sklad materiálu, dílny, konstrukční hala, provozní zázemí |
| Architektonické studio: | Trace Architecture Office (TAO) |
| Lokalizace: | Xingcun, Wuyishan Mountain, Fujian, Čína |
| Vedoucí projektu: | Hua Li |
| Projektový tým: | Elisabet Aguilar Palau, Zhang Jie, Laijing Zhu, Lai Erxun, Martino Aviles, Jiang Nan, Shi Weiwen, LianJunqin |
| Klient: | WuyishanTourism Development Incorporated Company |
| Projektová fáze (plánování): | 2011-2012 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2013 |
| Výměra parcely: | 14,629 m2 |
| Počet podlaží: | 1+1 |
| Využitelná plocha podlaží: | 16 000 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek