REKLAMA

Umístění tepelné izolace a parozábrany ve střeše

Teplo stoupá vzhůru. A nejvíce tepla z domu uniká právě střechou. Navíc společně s teplým vzduchem se do střechy tlačí velké množství vzdušné vlhkosti. Je proto nutné dbát na dobré umístění tepelné izolace i pozici parozábrany. Jakou volit tepelnou izolaci? A kam ji umístit? A jak se vyvarovat chyb při montáži parozábrany?

Šikmou střechou běžně uniká cca čtvrtina tepla z domu. Je to zcela přirozené a běžné. Teplo stoupá vzhůru a není v naší moci ho celé udržet v budově. I pasivní a nulové domy mají tepelné ztráty, i když jsou výrazně menší než u klasické výstavby. Jsou však případy, kdy podíl tepelných ztrát šikmou střechou může jít až k 50 % z celkových ztrát tepla budovy.

Špatná volba materiálů, špatné provedení, netěsnosti a improvizace na stavbě, to jsou nejčastější důvody zvýšených tepelných ztrát. Zvláštní pozornost bychom měli věnovat budovám s velkou a členitou střešní plochou.

Aktuální požadavky ekonomicky optimální tloušťky tepelné izolace ve střeše začínají na 260 mm běžné izolace. Při menších tloušťkách sice můžeme splnit povinnou nejzákladnější normu, nicméně v horizontu 30 let jsou tyto střechy zcela neekonomické.

Větší tloušťky izolace budou účinněji bránit ztrátám tepla a šetřit náklady na vytápění. U nízkoenergetických a pasivních domů se pohybuje množství izolace ve střeše mezi 350–450 mm. Tuto tloušťku můžeme snížit např. moderními tenkoprofilovými krokvemi, nebo účinnější tepelnou izolací.

Vždy je nutné izolaci provést minimálně ve dvou vrstvách, abychom přerušili tepelný most a splnili tak požadavek na minimální povrchové teploty konstrukcí. Dřevo je sice výborný přírodní materiál, vede ale teplo 4,5× lépe než běžné izolace. Sebelepší izolant mezi krokvemi nám nezabrání „prochladnutí“ krokví, na které následně navazuje riziko kondenzace vzdušné vlhkosti a vznik plísní.

Zajímavou možností je i systém nadkrokevního zateplení, kde střídáme tuhé hranoly z EPS s měkkou výplňovou minerální izolace.

Volba tepelné izolace střechy

Volba izolačního materiálu by měla být ovlivněna nejenom cenou, ale i použitím do konkrétních konstrukcí. Pokud máme krokve dále od sebe (1–1,2 m), není vhodné používat super měkké skelné vlny, protože nám pak mezi krokvemi nedrží a vypadávají. Obvykle se izolační materiál řeže o trochu širší, než je světlá vzdálenost mezi krokvemi, a to z toho důvodu, aby se izolace rozepřela a neměla tendenci vypadávat. U čedičových izolací se přidává 1–2 cm, u měkčích skelných rolovaných vln potom až 3 cm. Pokud izolace přesto mezi krokvemi nedrží, musí se přistoupit k drátkování, tzn. natáhnutí drátku nebo provázku pod krokve, aby nám podržela izolaci proti vypadnutí.

Druhým extrémem jsou potom velmi husté vlny, které jsou primárně určeny do fasád, nebo do podlah. V šikmé střeše sice budou také fungovat, ale hrozí zde riziko otevření spáry mezi krokví a izolací. Takto tuhé desky nemají žádnou flexibilitu a nedokáží se přizpůsobit tvaru mezery. Pokud se do šikmé střechy z nějakého důvodu přesto použijí, musí být vyříznuty velice přesně. Otevřené spáry nemusí být vidět běžným okem, zvláště pokud netěsnost vzniká na vnější části krokve, zobrazí se ale při termografickém snímkování, což už je pozdě. Kritická místa jsou například styky s pozednicí.

Pozor na správnou pozici parozábrany

Častým neduhem střech je provádění parozábrany. Měla by se umísťovat co nejblíže do teplého interiéru a zároveň by se neměla nikde propíchnout. Lze ji zabudovat i dovnitř střechy, kde ji posuneme max. do první pětiny tloušťky izolace. Když parozábranu schováme moc „hluboko“ do střechy, riskujeme kondenzaci vzdušné vlhkosti. Když parozábranu umístíme těsně pod sádrokarton, riskujeme její propíchnutí při montáži SDK, nebo při vedení kabelů, instalací světel apod.

Špatnými napojeními na prostupující kabeláže, komíny, odvětrání, napojení na nosné konstrukce a různými propíchnutími se dostává do střešní konstrukce vzdušná vlhkost. Ta následně kondenzuje, drží se ve dřevěných prvcích, nebo se začne někde hromadit. Toto bohužel není žádnou výjimkou. U běžného domu má takto zkondenzovaná voda, pokud jí není moc, šanci vyschnout do exteriéru. V případě nefunkčního odvětrávání pod taškami se ale tato vlhkost drží v konstrukci, kde dává živnou půdu plísním a houbám. To už je ovšem zle. Zabránit tomu samozřejmě lze dodržováním technologických postupů.

Když chceme mít jistotu, že střecha bude bezpečně fungovat i přes drobné „nedorazy“ při její montáži, použijeme polyamidovou folii Vario s proměnlivým difuzním faktorem od firmy Isover. Tato folie je unikátní v tom, že částečně odpouští chyby na stavbě při její montáži. Tato folie se dokáže „otevřít“ a pustí přebytečnou vlhkost do interiéru a nechá dřevěné prvky a tepelnou izolaci dokonale vyschnout.

Folie se uplatní hlavně u difuzně otevřených dřevostaveb a při rekonstrukcích. Je vhodná po všechny místnosti v domě včetně koupelen a kuchyní, není však vhodná do saun a bazénů s celoročním provozem.

Sdílet / hodnotit tento článek

Z kategorie Vrstvy šikmých střech si přečtěte

Vestavba podkroví rodinného domu: Zachovat či bourat krov?

Vestavba podkroví rodinného domu: Zachovat či bourat krov?

Prázdné podkroví starého domu si přímo říká o vestavění několika ložnic. Tím získáte další prostor k bydlení a dům zhodnotíte. Na první pohled to vypadá jednoduše, jen opláštíte krovy sádrokartonem. ...

Jak se staví dřevostavba ve Skotsku – střecha

Jak se staví dřevostavba ve Skotsku – střecha

Tradiční obytné domy ve Skotsku mají zpravidla charakter kamenné nebo cihlové stavby. Ve skutečnosti jsou ale jejich pohledové stěny pouze předstěnami dřevěné rámové konstrukce. Dřevostavby jsou zde ...

REKLAMA
REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist