Jak již bylo řečeno, nedávná práce pětice architektů (Solanito Benitez, Solano Benitez, Gloria Cabral, Maria Rovea a Ricardo Sargiotti) v Argentině je od začátku do konce improvizací, nad kterou by jistě evropští profesionálové ohrnuli z celé řady rozumných důvodů nos. Na druhé straně nelze celému záměru upřít invenci, už proto, že v rámci provedení spojuje dva dosud nepříliš slučitelné materiály. Maltu a nepálené hliněné cihly, vyráběné ze stlačené zeminy. Projekt byl poprvé realizován v v květnu roku 2014 v Córdobě, ale od té doby byl postup opakovaně využit v rámci široké řady stavebních aplikací.
Cihly ze stlačené hlíny neslouží v tomto případě jako nosný prvek, ale jako výplň. A poté, co malta zatuhne, jsou jednoduše vymyty proudem vody. Zbude jen hrubá (ale přesto poměrně elegantní) mřížová struktura, podobná betonu. Architekti předvedli tento postup letos znovu během rekonstrukce Unquillo MUVA, velké opuštěné haly výstaviště. Chtěli ji totiž vizuálně oddělit od prostoru využívaného lidmi, a přitom nechtěli narušovat souslednost budov. Potřebovali prostě překážku, která není úplně překážkou.
Ukázková zeď měla na výšku 130 centimetrů, a dlouhá byla 17 metrů. Cihly byly kladeny na přibližně třícentimetrovou vrstvu malty (ze směsi vápna a písku). S pomocí hliněné cihlové výplně byla hotová během jediného dne. Po čtyřech dnech nastoupili s wapkou, a cihly s ní rozložily na hlínu. Výsledkem byla působivá pravidelná perforovaná struktura, která mimo jiné vyniká velkou stabilitou a odolností proti seizmickým vlivům. Argentinští architekti si prý dokážou tento model výstavby představit jako ideální prvek do ohrazení zahrad, a také k instalacím, u kterých se počítá s postupným zarůstáním.
Sdílet / hodnotit tento článek