Na jaře roku 2014 se profesionálové i začátečníci z celého světa sešli v této soutěži proto, aby zapojili svou invenci a postřeh, a dokázali formou projektu zachytit něco neskutečného. Směle můžeme říct, že navrhovali zpracování objektu, který si každý z nás umí nějak představit, aniž by jej kdy skutečně viděl. Logistické centrum pro Santa Clause. Jistě, našemu kraji v distribuci vánočních dárků po právu vévodí Ježíšek, a jen o kus na východ pak Děda Mráz, myšlenka ale zůstává stejná.
Povětšinou tu máme jistou osobu, která svou štědrost a schopnost šířit dárky mezi lidmi musí reprezentovat v jedné jediné noci. Ať už se dětské dopisy s vánočními přáními zasílají na Severní Pól nebo do Božího daru, v cíli je někdo musí vyhodnotit, zpracovat a připravit adekvátní odpověď. Někdo musí zabalit tuny dárků, a připravit je k včasné expedici. Logistické centrum, které něco takového zvládne, by prostě muselo být ohromné. A navíc si musí udržet svůj pohádkový charakter, a nepřipomínat továrnu Ocelového města. Jak tedy na to?
Výsledky soutěže, vyhlášené 12. prosince 2014, adresně tuto problematiku řeší. Představují skutečný ohňostroj vánoční fantazie. Přihlášeno bylo celkem 243 projektů, a jejich tvůrci pocházeli z 59 zemí světa. Vítězem se stal rumunský projekt „Nic není nemožné“ od dvojice Alexandru Oprita a a Laurentiu Constantin. Kromě detailního rozpracování prostorových dispozic logistického centra Santa Clause pak „body“ získali hlavně za zpracování „neviditelné fasády“ budovy, která se stane viditelnou teprve s příchodem noci, a v denní zimní krajině je neviditelná.
Chátrající i chráněné. Tak by se dal velice široce shrnout porevoluční osud několika desítek obchodních domů, kdysi staveb plných nejmodernějšího technického zařízení, které v bývalém Československu vyrostly v 60., 70. a 80. letech minulého století. Všímavější návštěvníci mohli navíc zpoza regálů odhalit i mnohdy ...
Bydlení v oblasti ohrožené náhlými požáry není vůbec jednoduché. Své o tom vědí členové jedné jihokorejské rodiny, které tato přírodní katastrofa postihla a ze střechy nad hlavou jim zůstala jen hromada popela. Oslovili architekty, kteří jim navrhli a postavili nový dům na míru dle jejich požadavků.
V průvodním provedení to rozhodně nebyl objekt, který by někoho inspiroval k rekonstrukci. Padesát let stará áčková chata byla ve stavu – slušně řečeno: jako po padesáti letech bez údržby. Slovenští architekti a současně majitelé objektu, se ale rozhodli dát stavbě druhou šanci. A dobře udělali.
Malé domky v centru velkých měst často neoplývají prostorem ani dostatkem světla. Při plánování rekonstrukce jsou architekti a majitelé svázaní celou řadou problémů: Památková ochrana, statika domu, omezená možnost přístavby, zachování původního vzhledu a další. Jak tedy zařídit moderní bydlení v historickém domku? ...
České lázeňství se může pochlubit mnohasetletou tradicí i řadou historických prvenství. Za všechny vzpomeňme alespoň Vincenze Priessnitze, který ukázal světu ojedinělý vodoléčebný ústav v Jeseníku a skvělého architekta Dušana Jurkoviče, který se proslavil osobitou architekturou v Luhačovicích.
Sdílet / hodnotit tento článek