Kokosových ořech je příkladem unikátního přírodního designu. Vzhledem k tomu, že průměrná kokosová palma dorůstá třiceti metrů výšky, musí ořech ustát dopad z této výšky na zem a neprasknout. I proto je tvořen třemi ochrannými vrstvami. Vnější tuhý kožnatý hnědý exokarp, vláknitý mezokarp uprostřed a jemnější endokarp, který kryje vyvíjející se semeno. Skupina výzkumníků z Freiburgu, která se dosud soustředila na otázky biomechaniky rostlin, nyní objevila v kokosových ořeších netušený zdroj inspirace studia integrativních struktur, aplikovatelných i v architektuře.
Stefanie Schmier se soustředila na vznik drobných trhlin a celkovou odolnost skořápek vůči tlakům a ohybům. Vypomohla si s mikroskopií i tomografem, díky nimž objevila „mechanicky relevantní struktury absorbující vnější destruktivní energii“. „Zdá se, že jsou to právě části endokarpu, které dokáží působení sil rozkládat do celého povrchu struktury, a tím zabránit narušení,“ popisuje Schmierová. Ničivá síla pak nepůsobí přímo, ale je plošně rozložena do celé skořápky, která tlak ustojí.
A jak by mohl být tento poznatek využit v rámci moderního stavitelství? „Je to o práci s nosnými konstrukcemi, vhodným provedením a zakřivením některých vylehčených konstrukcí,“ říká Schmierová. „V konečném důsledku pak můžeme hovořit o strukturách pevnosti a složením blízkých geotextílii, které zvládají vnější tlak lépe než beton.“
Odlišné struktury vláken na povrchu kokosových ořechů napomáhají k rozptylu ničivých sil a tlaků. Foto: Plant Biomechanics Group Freiburg
Sdílet / hodnotit tento článek