Přestože můj naposledy zveřejněný příspěvek mohl leckomu připadat jako ten zcela poslední, není tomu tak. Přestěhováním se do domu práce na jeho přestavbě zdaleka neskončily. Na řadu totiž druhá etapa rekonstrukce, která zahrnovala především výstavbu nového plotu a vybudování dlažby kolem domu, včetně betonování základů budoucí dřevěné terasy před domem směrem do zahrady, o které jsem se v některých ze svých minulých článků již podrobněji zmínil.
Stavba oplocení z betonových tvarovek
Jako první na řadu přišla výstavba nového plotu, respektive jejímu zahájení nejprve předcházelo zbourání toho starého. Ten původní byl totiž ve značně zbědovaném stavu, a to zejména s ohledem na velmi mělké základy. Ostatně i na vzhledu betonových cihel se již notně podepsal zub času a jejich původní tvar byl jen stěží rozeznatelný. Nejprve bylo nutno vyhloubit základy odpovídající současným standardům. Pod podezdívkou je základ hluboký cca 80 cm, což je tzv. nezámrzná hloubka; pod jednotlivými sloupky a v místě, kde bude umístěn kotvící systém pro pojezdnou bránu, je hloubka základů až 100 cm. Naší snahou bylo, aby se nový plot co nejvíce podobal tomu původnímu. Z tohoto důvodu jsme na zděnou část plotu zvolili tradiční betonovou cihlu; kovové části jsou pak s pozinku, z takzvaného žebérkového pletiva. Tento druh pletiva se velice podobá vzhledu kovových částí původního plotu, je však proveden z kvalitnějšího materiálu (na jeho výrobu byl použit silnější drát) a povrchová úprava žárovým pozinkováním mu dodává mnohem delší trvanlivost.
Zbourání starého plotu bylo velmi snadné, stačilo se do něj jen silněji opřít a o zbytek už se postarala gravitace. O co snazší bylo zbourání původního plotu, o to složitější a pracnější byla výstavba toho nového. Zdění režného zdiva z betonových cihel je velmi náročné na přesnost, protože se dále již nijak povrchově neupravuje, respektive neomítá. Nejvíce času zedníkovi trvalo založení jednotlivých sloupů a částí podezdívky. Zvláštní pozornost pak byla věnována elektro sloupku, který byl původně vyzděný z bílých vápenocementových cihel, takže do konceptu nového plotu jaksi nezapadal. Zvolili jsme geniální a zároveň jednoduché (nikoliv však snadné) řešení – celý sloupek jsme nechali obložit dutými betonovými cihlami, takže nyní barevností i rozměrově plně koresponduje se zděnou částí nového plotu.
Finální podoba chodníků a obrubníků kolem domu; pro příjemnější vzhled a praktičtější užívání jsme zvolili zaoblené tvary obrubníků lemujících betonovou dlažbu. Je to sice mnohem pracnější a náročnější na přesnost, výsledek však podle mého názoru stojí za to.
Zpevněné plochy kolem domu
Dalším, poměrně znatelným zásahem do bezprostředního okolí domu, bylo odstranění původních betonových dlaždic, spojených s nezbytnými terénními úpravami, a následné položení zcela nové dlažby kolem celého domu. S ohledem na charakter domu a materiál použitý na novém zděném plotě jsme opět zvolili jednoduchou betonovou dlaždici Klasiko od firmy Best. Plocha před vjezdem do garáže je vydlážděna ve stylu „kohoutí stopy“, na chodnících od branky k verandě a od domu ke kůlně je dlažba položena „na vazbu“. Při dláždění příjezdové cesty před garáží vyvstal problém, jak naložit se starou studnou, respektive pumpou, která nyní tak trochu stále v cestě. Po krátké úvaze jsme se rozhodli, že pumpu zrušíme a studnu zcela ukryjeme pod dlažbu (studna krátce před tím prošla revizí a vodu z ní čerpáme pomocí potrubí zavedeného do sklepa, kde je umístěna domácí vodárna, takže přístup do ní nebude v nejbližší době nutný). Zvýšenou pozornost jsme též věnovali obrubníkům kolem dlážděných ploch. Zavrhli jsme ostré rohy a pravé úhly a všechna ohraničení tvořená betonovými obrubníky mají zaoblené linie, většinou ve tvaru čtvrtkruhu. Tento způsob byl sice mnohem pracnější, neboť bylo nutno jednotlivé obrubníky nejprve rozřezat na 10 cm dlouhé segmenty, nicméně výsledek myslím stojí za povšimnutí.
V rámci realizace nové dlažby bylo také vydlážděno okolí ohniště (grilovacího koutku), a to z původních nabouraných dvakrát pálených cihel, tzv. „zvonivek“. Jedná se o cihly, kterými byly vyzděny některé příčky v domě, jež jsme se rozhodli vybourat. Vzhledem k tomu, že nerozlučně patřily k domu, nechtěli jsme, aby skončily někde na skládce sutě, a tak jsme je zachovali a znovu použili. Jako zajímavý prvek, který takto vydlážděnou plochu ozvláštnil, byly cejchy na některých cihlách v podobě písmene „N“ (podle majitele cihelny Nekvasila) nebo v podobě číslic podle jednotlivých šarží cihel. Tím, že byly k dláždění grilovacího koutku použity dvakrát pálené cihly, zvýšila se tak jeho trvanlivost; nicméně i tak jsem si ponechal asi tucet cihel pro případné budoucí opravy.
Základy pro dřevěnou terasu
Jako poslední přišlo na řadu vybudování betonových základů pod dřevěnou terasu před obývacím pokojem, respektive pod budoucí rampou, nebo řekněme ochozem, která povede od verandy až před jižní stranu domu. Jako materiál bylo použito tzv. ztracené bednění, na které se později upevní trámy, jež budou sloužit jako základ celé terasy. Jak jsem uvedl na začátku tohoto mého zcela posledního příspěvku, budování dřevěné terasy jsem věnoval samostatnou kapitolu v některém ze svých minulých článků seriálu.
Sdílet / hodnotit tento článek