• ESTAV.cz
• Architektura
• Bytový komplex, kde se žije jako v rodinném domě. Paříž navíc fandí cyklistům

Prohlédnout fotogalerii25 fotografií

Paříž je krásné město, ale těžko se dá považovat za nádherné jako celek. Například předměstí na západním okraji metropole zrovna k jímavě hezkým nikdy moc nepatřily. Oblast byla historicky propojena s automobilkou Renault, jejími starými výrobními závody. Na které navazovaly ještě starší fabriky francouzských zbrojovek. Ta industriální minulost se do okolí dost výrazně podepsala, a zůstala určitou jizvou na tváři města poté, co zde skončila výroba.

Bytový dům mezi rodinnými domy lidé nechtějí. Radnice jim dala za pravdu

přečíst článek

Nápad proměnit celou tu čtvrť ležel na stole radních dlouho. Možná až příliš dlouho, protože šlo o počin rozsáhlý a nákladný. Nakonec se ale v roce 2010 rozběhl. Pod názvem ZAC de l’Arsenal se tu rozplánovala přestavba šestadvaceti hektarů zarůstajících brownfieldů. Co že tu místo nich mělo vzniknout? Ty plány se porůznu měnily, aby adresně přispěly k řešení mnohých problémů metropole. Ale konkrétně na předělu vymezeném rue Voltaire a Rueil-Malmaison měla být vystavěna nová „ekologicky orientovaná čtvrť“. S bydlením, občanskou vybaveností, zelení a důrazem na pěší a cyklistickou dopravu.

Architekti ze studia Hérault Arnod Architectures, kteří byli k této konkrétní pobídce přivoláni poté, co se svým projektem v roce 2022 vyhráli soutěž návrhů, se tak mohli pustit do práce. Mezi zanedbanými továrními halami, dílnami a starými sklady měli dát vzniknout novému modelu tolik potřebného bydlení.

Foto: Florian Bouziges / Hérault Arnod Architectures

Malé a velké město

Jinak ta oblast nynější Arsenal Rueille Ecoquartier – Parcela Paysage Habité je urbanisticky docela zajímavá: neleží uvnitř homogenní nové zástavby, ale přesně na švu mezi novou, relativně hustou ZAC de l’Arsenal a starší čtvrtí rodinných domů za rue Voltaire. Architekti tedy řešili současně dvě zdánlivě protichůdné věci – jak vytvořit dostatečně husté městské bydlení (záměr investorů počítal s 92 byty) a zároveň k tomu sousedícímu nízkopodlažnímu sousedství nevytvářet nějaký až příliš výrazný protipól masivní bariéry.

To významně předznamenalo podobu výsledného díla: objem stavby nevznikal jako monolit, ale směrem k zástavbě rodinných domů klesá, zatímco jeho vyšší části jsou soustředěny tak, aby se omezilo zastínění okolí i vnitřního dvora.

Foto: Florian Bouziges / Hérault Arnod Architectures

Ta geneze architektonického konceptu má ale více kapitol. Už ve fázi tvorby návrhu si totiž architekti nechali vypracovat průzkum, ve kterém byl hodnocena ideální podoba bydlení. A výsledky byly vlastně docela zdrcující. Přibližně 80 procent oslovených Pařížanů dávalo dost jednoznačně přednost bydlení v rodinném domě před bydlením v bytě. Bylo tedy zřejmé, že kdyby tu bylo navržen „jen další obytný blok“, za úspěch by to možná považoval investor a developer, ale ne už sami obyvatelé.

I proto se návrh ubíral jiným směrem. Hérault Arnod Architectures projekt navrhli tak, aby se přiblížili ideálu bydlení v rodinném domě. Tak aby nabídli to, co lidé na bydlení v rodinném domě oceňují. A tyto konkrétní vlastnosti se snažili přenést do nového modelu kolektivního bydlení. Jak ale druhým dechem architekti dodávají, jejich záměrem nebylo žádné formální napodobování domků, ale extrakci jejich kvalit pro bytový projekt.

Dřevěný bytový dům dokončen. Timber Praha si bere inspiraci v zahraničí. Nahlédněte dovnitř

přečíst článek

Jaké že ty kvality byly zvažovány?

Například bezprostřední kontakt s venkovním prostředím; možnost vyjít z obytného prostoru na vlastní terasu; přístup světla do obydlí z více stran; dostatek úložného prostoru – doslova mít místo pro věci. Patřila k tomu možnost mít kolo přímo u bytu (která je Pařížanům milá, když kompenzuje to omezení automobility v místě bydliště). Dohromady je tomu ale společný pocit, že obyvatel není uzavřen v jedné anonymní buňce uvnitř hlubokého bytového traktu.

Bydlení v bloku? Ne, bydlení ve vlastním světě

A z toho, včetně tedy onoho klesajícího rozložení objemu, pak už vznikala definitivní základní figura stavby. Velmi mělký, pouze asi deset metrů hluboký prstenec obepínající společnou zahradu. Co z něj plyne? Třeba to, že díky malé konstrukční hloubce jsou všechny byty od tří pokojů výše buď průchozí skrz dispozici, nebo umístěné na vnějším nároží. Obyvatel tak zpravidla nevnímá ze svého bytu jedinou fasádu a jedinou orientaci, ale současně ulici i zahradu, případně rovnou tři světové strany.

Z tohoto základního obvodového prstence vyrůstají dvě vyšší části ve tvaru L, a to šestipodlažní na jihozápadě a osmipodlažní na severozápadě, zatímco jižní roh je záměrně snížený, aby slunce pronikalo hluboko do centrální zahrady. Architektura tu definuje výškové členění, hloubku domu i půdorysné řešení a požadavky na světlo.

Foto: Florian Bouziges / Hérault Arnod Architectures

Jak že tu bylo dosaženo toho, že Paysage Habité nepůsobí jako činžák, ale „domy naskládané na sobě“? Šlo o detaily. Projekt rozostřuje hranici mezi bytem, společným domem a venkovním prostorem. Do komplexu se například nevstupuje běžnými dveřmi do malé haly, ale velkým, přes dvě podlaží otevřeným portikem, který funguje jako mezistupeň mezi ulicí a zahradou. Jsou zde poštovní schránky, místo umožňující postavit velký společný stůl, vstup do víceúčelové společenské místnosti. Je to jako vejít do „sousedského klubu“, než do bytového komplexu.

Teprve odtud člověk prochází, vnitřní zahradou, k jednotlivým schodišťovým jádrům, které ho dovedou až k bytu. Takže už je uvnitř, ale vlastně je pořád venku. Zahrada byla navržena specialisty na zeleň a obecně neplní jen dekorativní účel. Její součástí je – v Paříži dnes už legislativně podmíněná – modrozelená architektura – retenční vodní prvky, zachycující dešťovou vodu. Ty pak v létě fungují jako externí klimatizace celého bydlení.

Výstavba bytového domu Cihelna

přečíst článek

Byty se od sebe liší svými parametry, umístěním a vnitřními dispozicemi. Je to ucelený mix, který kombinuje různé formy bydlení. Najdete tu sociální nájemní bydlení, sociálně podporované vlastnické bydlení a byty prodávané na volném trhu.

Ta pestrá směs forem vlastnictví i směs různě dispozičně řešených bytů vytváří hráz proti gentrifikaci. Bydlení na Rueil-Malmaison se nedá zaškatulkovat jako „startovní bydlení“, „bydlení pro mladé“ nebo „sociální bydlení pro potřebné“. Je to směs, mix, mladí a staří, solitéři i rodiny s dětmi. Tak jako na skutečné vesnici. A přispívá to k tomu, že je tohle bydlení pořád živé.

Foto: Florian Bouziges / Hérault Arnod Architectures

Bydlení nadržuje cyklistům

Každý byt má balkon, lodžii nebo terasu a větší byty jsou díky malé hloubce domu prosvětlené z více stran; některé mají dvojí či dokonce trojí orientaci. Místo klasické sklepní kóje v podzemí, ke které člověk musí výtahem nebo schodištěm a postupně ji zaplní věcmi, dostává obyvatel malý dřevěný sklad přímo na své terase. Ten je okamžitě dostupný z bytu a současně funguje jako pohledová clona mezi sousedy.

Ještě radikálněji se tu přistupuje k bicyklům. Když se podíváte napříč českými bytovými domy, většina z nich zjevně považuje kolo za něco, co má zůstat ideálně za hlavními dveřmi u stojanu, nanejvýš pak v přízemní kolárně. Tady v Paříži jsou výtahy záměrně dimenzovány tak, aby se do nich pohodlně vešlo kolo nebo kočárek, takže obyvatel může dojet prakticky až ke dveřím svého bytu. U otevřených podest jsou venkovní kryté platformy pro kola, včetně zásuvek pro dobíjení elektrokol.

Foto: Florian Bouziges / Hérault Arnod Architectures

Tyto „cyklobalkony“ jsou umístěny nad sebou v rozích dvora a skryty za popínavou zelení, takže z pragmatického řešení bezpečného ukládání kol vznikají čtyři vertikální zelené sloupy. Výsledkem je zvláštní mezistupeň mezi bytovým domem a rodinným domem: člověk má pořád sousedy nad sebou a pod sebou, ale uchovává si svůj každodenní vztah k prostoru před bytem, venku. Ke svému kolu, ke skladování věcí, k zahradě a terase. Takže se výsledný dojem mnohem více přibližuje tomu poptávanému ideálu bydlení v individuálním domě.

Realizovaný projekt od Hérault Arnod Architectures je zajímavý tím, že nějak v principu neodmítá „hustotu“ bydlení města, ale mění typologii kolektivního bydlení na něco, co je pocitově blízké bydlení ve vlastním rodinném domě.

Foto: Florian Bouziges / Hérault Arnod Architectures

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata