• ESTAV.cz
• Architektura
• Rekonstrukce a modernizace vily z 30. let 20. století na Vinohradech

Prohlédnout fotogalerii66 fotografií

„Vily jsou nejvyšší formou bydlení. Svět pochopil, že nemá význam hledat pro ně synonymum. I pro dnešek vyjadřují obecně kvalitu životního prostředí. Vila by měla být originální dílo architekta a umění života.“

Dům z 30. let 20. století, nacházející se v památkové zóně, je trochu oříšek

Máme zde dům z 30. let 20. století, nacházející se v památkové zóně v pražské čtvrti Vinohrady, u kterého má dojít ke kompletní rekonstrukci a modernizaci. Pro architekta úkol jako každý jiný, ale ne dvakrát snadný. Mimo projektových prací a analýzy požadavků s klientem je nezbytné se popasovat s některými nezbytnostmi. Nehovořím konkrétně o tomto projektu, ale obecné danosti jsou v zásadě stejné nebo velmi podobné. Vzhledem k tomu, že stavba je v památkové zóně, přijdou na pořad konzultace s památkáři, podle míry ochrany objektu případné závazné stanovisko příslušného odboru. Dále bude pravděpodobně na pořadu stavebně-historický průzkum, který odhalí hodnotné části a prvky, jejich stav a případné použití.

Hlavní obytná místnost 1.NP. Foto: Radek Úlehla

Ať už konzultace s památkáři i stavebně-historický průzkum dopadnou jakkoliv, je nezbytné u objektů takové hodnoty zachovávat principy minimálního a rozumného zásahu. No, a tam, kde k němu dojde, je nezbytné, aby byl opodstatněný a provedený v intencích odpovídajících hodnotě a významu památky. Pochopitelně se vše také odvíjí od nezbytnosti současného provozního řešení, což ale lze dovedně zapracovat do původního konceptu díky současným technologiím. Těch kroků před samotným konkrétním řešením, architektonicko-výtvarným řešením studie a následné dokumentace je podstatně více. Není třeba popisovat dopodrobna celou genezi, ale u některých částí se drobně pozastavíme. O tom, jak architekt hledá „zlatý grál“, tedy nápad nebo nosnou myšlenku, jsme si povídali nesčetněkrát. Nicméně u každého projektu je jiná míra legislativy doporučující a té závazné, v případě památek a staveb v památkové zóně projekt formuje a limituje velká část těch závazných.

Nápad a zdařilá dispozice je základ

Jak je to v té části hledání nápadu, vtipu a invence, kdy tato snaha je završena funkčním, smysluplným a esteticky zdařilým výsledkem? Nebudu zde probírat kolik „tužek okouše“ architekt při návrhu zdařilé dispozice. Dříve se přes sebe kladly duplexy a skicovalo se, a skicovalo se, a…

Hlavní obytná místnost 1.NP. Foto: Radek Úlehla

Dnes máte vše v počítači ve vrstvách a možností tvorby je nepřeberně. Nic to ovšem nemění na věci, že dobrá dispozice je denní chléb architekta a je třeba ji vysedět. Pokud se zdaří, pak to jde skoro samo. Ne, nejde, to byla nadsázka. Lze však z dobré dispozice vycházet a následně dispozice formuje tvary staveb, nosné prvky, stěny, její fasády a vnější i vnitřní vzhled. Tudíž řeší i část pozdější zdařilé estetiky. Tyto kroky jsou provázané a takřka neoddělitelné. Pokud se o to někdo pokusí, nedopadne to většinově dobře. Více je bezpředmětné polemizovat.

Dialog mezi starým a novým

Jedna stěžejní věc je autory zmíněná v další stati. Jedná se o oblíbený dialog mezi starým a novým. Zní to prostě, ale co se za tím skrývá? To hledání je totiž o jistém konsenzu, rovnováze a respektu s pokorou v zádech. Zároveň však nejde o kopii minulosti, vytváříme novou vrstvu v souladu s původní. Tudíž zde vzniká vlastní identita objektu s jistou autenticitou toho původního a nového. Není to konflikt ani rozepře, ale zmíněná rovnováha. Kontrast se zde potkává s harmonií, což je klíčový princip tohoto dialogu. Ve výsledku tento princip určuje vyznění projektu vně i uvnitř a zároveň jeho spojení s okolím. Není chybou, pokud zde vynikne na těchto principech pravdivost obou vrstev. Moderní materiály, beton, sklo, ocel mohou přece být doplněním nebo kontrastem k původnímu historickému zdivu. Součástí některých historických projektů je funkční konverze, kdy objekty a celky získávají nový život s odlišným využitím oproti původní funkci. Mezi funkční konverze patří kupříkladu hrad Helfštýn, kde původní zakonzervované stěny korespondují s kortenovými lávkami, kortenovými částmi zakončení zdiva i skleněnými částmi. Stejně tak nádherné Winternitzovy automatické mlýny od Josefa Gočára v Pardubicích slouží po konverzi jako multifunkční centrum. Stejně tak jsme zde psali o Císařských lázních v Karlových Varech s vloženým novým koncertním sálem od studia Petr Hájek Architekti. Takových příkladů na našich stránkách naleznete velmi mnoho.

Dětský pokoj 2.NP. Foto: Radek Úlehla

Bez harmonie a kontrastu to nejde

Harmonie, jinak jednoty a souzvuku, lze docílit proporcemi a rytmem modulů, zapojením principů Zlatého řezu, materiálovou shodou nebo podobností, totéž platí pro barevnost.

Kontrast je naopak nositelem dynamiky, nositelem napětí, smazává stereotyp a fádnost. Kontrast vzniká užitím odlišných materiálů, povrchů i barev. Prostě jde o záměrné výrazné, ale zároveň rozdílné porovnáním kontrastujících tvarů, křivek, materiálů, barev, měřítek, světla, stínu.

Smysluplná architektura většinou užívá oba tyto principy a často ani netušíte, že se na ně koukáte. Stačí vám, že vidíte něco, co vás uspokojuje a je esteticky zdařilé. Tak se mrkněte, jak se Atelier Hajný dokázal popasovat s nelehkým úkolem. Na konci fotografií naleznete i fotografie původního stavu, což je nádherná ukázka, jak vše vypadalo a nyní vypadá. Vcelku vzrušující výprava.

Kuchyně 1.PP. Foto: Radek Úlehla

Základní popis

Projekt se zabývá kompletní rekonstrukcí a modernizací vily z 30. let 20. století v pražské čtvrti Vinohrady. Dům, který se nachází v památkové zóně, je součástí vilové kolonie, kterou v roce 1912 založilo Stavební družstvo pražských novinářů a spisovatelů.

Architektonicko-výtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

V roce 2019 nás oslovil klient, který koupil vilu na krásné adrese v Praze. Od začátku bylo jasné, že nepůjde o lehký úkol, protože objekt byl ve velmi špatném stavu a klient očekával vysoký standard pro své vlastní bydlení. V tu dobu se začal psát příběh znovuzrození krásného domu, jenž zoufale potřeboval záchranu, ale jen stěží vyhovoval současným nárokům na dispoziční řešení, komfort a technologie.

Schodiště do 3.NP. Foto: Radek Úlehla

Dům je součástí unikátní vilové kolonie, kterou v roce 1912 založilo Stavební družstvo pražských novinářů a spisovatelů a dnes se nachází v památkové zóně. Vilu navrhli a postavili architekti Tomáš Pražák a Pavel Moravec, kolaudace proběhla ve 30. letech. Současná rekonstrukce od podle Ateliéru Hajný se týkala poloviny dvojdomu.

Obnova zahrady a exteriéru

Dům má přístup jak zespodu z ulice Benešovské, tak shora pěším vstupem z ulice Bratří Čapků. Původní garáž zapuštěná v terénním zlomu nevyhovovala staticky ani velikostně, a proto ji nahradila větší železobetonová konstrukce. Ta zároveň slouží jako opora pro zahradu, která na střechu garáže přechází. Garáž a zahrada jsou pro větší pohodlí propojeny výtahem na úrovni přízemí.

Pro exteriér vily byly typické plochy z betonových cihel, ze kterých je kompletně zrealizována fasáda novostavby garáže. Na samotné vile byly původní cihly ve velmi špatném stavu a jejich obnova byla nereálná. V minulosti byly velké plochy přetřeny nátěrem, který cihly zničil. Po konzultaci s památkáři jsme původní cihly zakryli novou, dvoucentimetrovou vrstvou cihelných pásků řezaných na místě z celých betonových cihel.

Průhled na terasu 3.NP. Foto: Radek Úlehla

Ostatní materiály v exteriéru se rovněž přibližují původnímu vzhledu – ať už jde o hrubou okrovou omítku, nebo o skládanou střešní krytinu z tradičních bobrovek. Okna byla vyrobena nově, s původním dělením tabulí, avšak opatřena izolačními skly. Na jižní fasádě je doplňují kopie původních dřevěných předokenních rolet.

Investorův požadavek na přístavbu místnosti nad původní terasu byl předmětem mnoha diskusí. Výsledné řešení nenápadně doplňuje stávající strukturu, přesto několik detailů napovídá, že jde o novodobý zásah – například vynechání korunní římsy či zapuštěný výstup na střechu nástavby v úrovni podkroví.

Původní stav, pohled jižní. Zdroj: Atelier Hajný

Proměna interiéru

Původně vila sloužila jedné rodině, čemuž odpovídalo funkční uspořádání čtyř podlaží. V suterénu se nacházely sklepy, prádelna a sklad uhlí, v přízemí a patře byl byt a v podkroví pouze minimálně využívaná půda. Každé podlaží má užitnou plochu přibližně 120 m².

Přáním investora bylo vytvořit samostatné byty také v suterénu a podkroví. Protože původní krásné dřevěné schodiště propojuje pouze přízemí a patro, vložili jsme do severovýchodního rohu domu nové samostatné schodiště ústící pouze v podkroví.

Suterénní byt je oproti původnímu stavu přisvětlen novým anglickým dvorkem a na něj navazujícími nově vloženými okny. Přístupný je jak přímo z jižní zahrady, tak i po schodišti ze severní zahrady na úrovni přízemí.

Původní stav, interiér. Zdroj: Atelier Hajný

Na rozdíl od suterénu a podkroví, kde byly dispoziční změny zásadní, nebylo v přízemí a patře nutné měnit mnoho. Počet i velikost místností zůstaly obdobné, došlo pouze k doplnění koupelen a zázemí.

Obývací pokoj a kuchyně hlavního bytu jsou odděleny příčkou s původními posuvnými dveřmi, navazujícími na skříň s vitrínami. Celá tato sestava byla zachována a prošla důkladnou renovací. Podobně jsme přistoupili k vnitřním dveřím, které sice nebylo možné restaurovat, byly ale vyrobeny přesné kopie.

Vnitřní schodiště hlavního bytu bylo zbaveno dřevomorky, zrenovováno a ponecháno na svém místě u převýšeného okna, které směřuje do zahrady a vnáší do interiéru krásné světlo západního slunce.

Původní stav, interiér. Zdroj: Atelier Hajný

Dialog starého a nového

Při studiu původního stavu a během odkrývání historických vrstev při bouracích pracích nás fascinovala nutnost propojit staré a nové prvky. Objekt byl v tak špatném stavu, že v interiéru bylo možné zachovat jen minimum – například schodiště a zmíněnou skříň mezi kuchyní a obývacím pokojem. To nám zároveň poskytlo široké možnosti pro citlivé vkládání nových prvků. Veškerý vestavěný nábytek byl navržen naším studiem tak, aby působil moderně a nadčasově, ale s odkazem na historii domu a poctivé řemeslo. Tmavé plochy jsou potažené mořenou dubovou dýhou, zapuštěné úchytky ručně opracované z dubového masivu.

Dialog starého a nového se promítá do mnoha vrstev návrhu – od typu parket a historických okenních profilů s izolačními skly, přes tradiční barvu slonové kosti na vestavěném nábytku až po ukrytí podlahového teplovodního vytápění napojeného na tepelné čerpadlo země–voda. Pod garáží jsou umístěny dva vrty o hloubce 200 metrů.

Původní stav, podkroví. Zdroj: Atelier Hajný

Nemalou součástí návrhu je výběr volně stojícího nábytku od firmy Modernista, která se specializuje na přesné repliky českého kubistického, funkcionalistického a art decového nábytku. Několik pečlivě vybraných a umístěných kusů doplňuje jiné nadčasové solitéry, například jídelní stůl s mramorovou deskou nebo minimalistickou pohovku v obývacím pokoji.

Cílem nebylo vytvořit skanzen bydlení 30. let, v kontextu nové dispozice by to ani nedávalo smysl. Naopak jsme chtěli původní a současné prvky postavit proti sobě a nechat je vést dialog o nadčasovosti českého i evropského designu.

Stav při rekonstrukci, letecký pohled. Zdroj: Atelier Hajný

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Radek Úlehla, www.radekulehla.com, hello@radekulehla.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – Atelier Hajný a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata