• ESTAV.cz
• Architektura
• Horácká multifunkční aréna je zde v celé své kráse

Prohlédnout fotogalerii52 fotografií

„Krása je kvintesencí města, a to je to, co dělá město tak lidským.“

Otevření takového projektu je významný okamžik

V září letošního roku jsem si s vámi povídal o tom, že otevření Horácké multifunkční arény v Jihlavě je jaksi na „dostřel“. A skutečně tomu tak je. Koncertem Ewy Farne 8. listopadu byla oficiálně otevřena aréna široké veřejnosti. V celé své kráse vdechla život svatostánku sportovních tradic města společně s jejím dalším kulturním využitím, proto tedy multifunkční aréna. Umístění v centru je skvělým propojením historického centra s tradicemi hokejového matadora a moderním řešením nové dominanty. Dukla Jihlava, „drobotina“ a krasobruslení bude mít předpokládaných 55–60 % času provozu haly, zbytek bude vyhrazen pro kulturní a společenské akce. Některé akce byly plánovány už rok dopředu, kdy halu ještě zdobily jeřáby. Dále pak rozvrh bude vyžadovat plánování na dva a více roků.

Reálný pohled z nadhledu. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Je potěšením být u takového projektu v celém průběhu

Je dobré vidět celou genezi takového celku, a to tak říkajíc od zrodu. Jak jinak nazvat období, kdy projekt vyhrál architektonickou soutěž a zároveň porota doporučila nějaké změny a náměty, které provázejí jakýkoliv projekt, který má být smysluplný. Po zapracování těchto doporučení vzniklo dílo, které stálo za to dále sledovat a mít radost společně s autory a městem, které na takový počin čekalo delší časový úsek. V minulém díle o Multifunkční aréně jsme tak trochu obrazně pentlili glajchu, tedy symbol stavebního rituálu, jež je synonymem značícím dokončení hrubé stavby. Přípitek a hostina s těmi co se na stavbě podíleli možná proběhla, nicméně to nebylo podstatou článku. Ten oznamoval, že otevření je velmi blízko, a to byla ta stěžejní informace. Tuší někdo, co úsilí se za tímto zdánlivě drobným sdělením skrývá? Přibližně 26 měsíců práce, včetně demolice (trvala 4 měsíce) předešlé hokejové haly, je v zásadě velmi krátký úsek. Dům, který je nadupaný technikou a technologiemi, které jsou od více dodavatelů, má nesporné právo na drobné hájenství než si vše „sedne“ a bezchybně se „zaběhne“. To hájení platí pro první rok a není nezbytné tento časový úsek naplnit. Tušíte, co řemesel a materiálu se zde schází do jednoho celku? Tato informace je v zásadě obtížně dostupná a vlastně zavádějící, ale rozsah a složitost projektu naznačují zapojení široké škály stavebních, strojírenských, elektroinstalačních a dokončovacích řemeslných prací.

Reálný pohled z komunikace. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Jihlava si halu takového významu zaslouží

Je mimo vší diskusi, že město formátu Jihlavy, tedy krajské a statutární město v okrese Jihlava a kraji Vysočina, položené na někdejší česko-moravské zemské hranici s 54 600 obyvateli, s obrovskou tradicí v hokeji, musí mít svoji moderní halu. Pochopitelně se dnes již běžně dělí lední haly o své připravené multifunkční prostory a zázemí s dalším využitím od tenisových turnajů a dalších sportů, až po kulturní vyžití obyvatel města.

HC Dukla Jihlava sklízela dlouhé roky úspěchy jako druhý nejproduktivnější hokejový klub české historie, a to od roku 1957 do 1999. Tehdy byly nároky na hlediště, parkování, ubytování, sportovní zázemí a komplexní infrastrukturu zcela jiné. Proto je nyní na pořadu skvělá hala nová, multifunkční a nezastupitelná. Je to vlastně i nevyžádaná poklona bardům zvučných jmen, úžasné generaci, jako byli bratři Holíkové, Jiří Bubla, Jiří Králík, Josef Augusta, Jaroslav Benák, Bedřich Ščerban, Viktor Ujčík a spousta dalších slavných hokejistů a trenérů, i těch, kteří si zde „odkroutili“ vojnu, protože HC Dukla Jihlava byl původně, jak jinak, vojenský klub.

Pohled na interiér. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Ten náš pohled může mít více rovin

Napadá mě ještě jeden zajímavý aspekt takového časosběru, když sledujeme nějaký projekt od soutěžního návrhu až po finální slavnostní otevření. Ta zajímavost spočívá ve vítězném návrhu, jeho dopracování, a hlavně skvělé prezentaci, která společně se smysluplným kvalitním řešením celou věc jaksi prodává. Jak jinak nazvat prvotní skici při analýze zadání a sběru dat pro řešení, milión malůvek od urbanistického řešení až po vnitřní strukturu projektu. Myšlenky a malůvky létají vzduchem, něco autoři tuší a k něčemu se postupně prokoušou. V této fázi se pak začínají líhnout vizualizace, často až fotorealistické.

Pohled na interiér. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Vizualizace je jeden z pohledů architektů, co věc prezentují

Architektonická vizualizace je proces vytváření realistických 2D nebo 3D obrazů navrhované stavby či interiéru, který pomáhá klientům a investorům lépe si představit či „potěžkat“ myšlenky řešení, funkčnost návrhu, hmoty, materiály, barevnost i celkovou estetiku, a to daleko před začátkem samotné stavby. Využívá se k tomu 3D modelování, textury, realistické osvětlení (rendering) a stále častěji i Ai pro rychlé a srozumitelné znázornění dispozic, materiálů, celkové atmosféry i začlenění do místa určení. Takové vizuální znázornění je vydatnou pomocí při rozhodovacím procesu, prezentaci projektu a snazší komunikaci nad řešením. V takovém digitálním 3D modelu lze provádět pohyb uvnitř budoucí architektury. Vizualizaci lze začlenit do reálného okolí, lze provádět spousty operací, řezy, průchody, průlety interiéry i exteriéry, lze separovat pohledy z potřebných míst. Takovou představu lze pochopitelně doplnit i o reálný 3D model, který lze vytisknout například z 3D tiskárny. Těch možností prezentace je více, záleží pouze na času a financích. Jedno je podmíněno druhým, fotorealistické vizualizace jsou velmi náročné, a tudíž je dnes běžné, že tuto profesionální práci architekti často přenechávají specializovaným studiím. Stejně tak je velmi časově náročný model z 3D tiskárny. To vše se pochopitelně vytváří, jak jinak, za peníze. Tudíž je i důležité zvážit objem a detailní propracovanost prezentace. I to patří k profesionalitě architekta zvážit míru prezentace v poměru k ceně a významu řešení.

Detaily fasád. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Nákladné projekty si žádají nejvyšší priority

Pochopitelně dílo v konečném důsledku například za zmíněné 2,2 miliardy korun je třeba náležitě odprezentovat a vyargumentovat tak, aby klient řekl své „ano“. To je to, oč tu běží. Ale já se ještě vrátím k těm vizualizacím. V současnosti, pokud chcete, je možné dílo odprezentovat tak, že jen velmi obtížně poznáte, zda hledíte na foto reálného skutečného objektu nebo na vizualizaci. To je potom ale veliká paráda. Dneska se prezentace dá propracovat až do posledního auta na parkovišti, dítěte na hřišti nebo veverce na stromě, nad kterým letí letadlo. To už byla pochopitelně nadsázka, ale tak to skutečně je nebo může být. A to je ten pohled, který mám na mysli. Pokud si otevřete předešlá povídání, naleznete tam jenom vizualizace. Ale jaké? Skvostné! V povídání ze září tohoto roku vidíte hrubou stavbu, jeřáby, betonové povrchy, rodící se stavbu. V té době jiný reálný pohled neexistoval. Dnes je to ovšem jiná písnička. V současném povídání máte obdobné nebo stejné pohledy, ale na reálné již „žijící“ objekty.

Reálný pohled na lední plochu. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Reálné pohledy a 3D vizualizace rozeznáte od sebe jen obtížně

Pokud si dáte trochu práce a proklikáte vizualizace a reálné pohledy, zjistíte, že Horácká multifunkční aréna vypadá naprosto identicky. A to je právě to kouzlo chtěného. Dosáhnout na výsledek, který nebyl ve vizualizacích „nalakovaný“ na efekt, pro lepší zobchodování, ale jako průkazný argument, že takto to opravdu bude vypadat. Dokonce dnes díky dronům je možné udělat reálné pohledy z nadhledu a z výšky, což dříve bylo velmi komplikované a nákladné. Tato alternativa se týkala pouze vysoce preferovaných projektů, kvůli kterým vzlétla nákladná technika jako helikoptéra s kamerou či fotografem.

Tady se dostáváme k jedné z dílčích poklon autorskému kolektivu za vytvoření nadčasového, kvalitního, smysluplného, hodnověrného a autentického díla. A to je jenom část obtížného úkolu, který zde museli architekti se svými týmy a posléze všichni zainteresovaní profesionálně odpracovat. Je to na smeknutí? Bez diskuzí…

Reálný pohled na lední plochu. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Popis projektu

Horácká multifunkční aréna v Jihlavě od studia CHYBIK + KRISTOF se slavnostně otevřela veřejnosti

Jihlava otevřela novou dominantu města – místo pro další etapu svého sportovního a společenského života. Horácká multifunkční aréna, navržená studiem CHYBIK + KRISTOF, se po úvodních hokejových zápasech otevřela veřejnosti 8. listopadu. Hlavní hvězdou slavnostního večera byla kromě lokálních uměleckých spolků také Ewa Farna a zejména nová aréna.

Reálný průhled halou. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Architektura, která spojuje

Město Jihlava se rozhodlo ponechat arénu v centru města, nová stavba tak plynule navazuje na historické centrum moderním komplexem, který spojuje sportovní tradici, kulturní ambici a komunitní energii.

„Umístění arény přímo na hranici historického centra Jihlavy představovalo výjimečnou urbanistickou příležitost – arény se v takových lokalitách obvykle nestaví. Od počátku jsme usilovali o to, aby se nová stavba stala přirozenou součástí města: respektovala jeho historický kontext a zároveň přinesla současný městský impuls,” přibližuje ideu projektu Ondřej Chybík, autor stavby z ateliéru CHYBIK + KRISTOF.

Reálný průhled halou z komunikace. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Koncept arény staví na myšlence živé městské struktury – nikoli uzavřené haly, ale otevřené a přirozené součásti města. Vznikl tak propojený kampus. Rozšiřuje veřejný prostor, otevírá přízemí veřejnosti a podporuje prostupnost mezi ulicí Tolstého s univerzitou, parkem Smetanovy sady a okolními ulicemi. Tím vytváří otevřený komplex, který historické centrum doplňuje a rozšiřuje, aniž by s ním soupeřil. Další výhodou umístění je odlehčení automobilové dopravě, neboť během pěti až deseti minut může návštěvník dojít na autobusové i vlakové nádraží.

„Naším cílem bylo vytvořit stavbu, která s městem žije každý den – nejen během zápasů nebo koncertů. Aréna je součástí městské struktury, ne ostrovem na jejím okraji. Vzniklo tak prostředí, kde se lidé potkávají, cítí se zváni a vítáni. Přirozeně se zde mísí každodennost s neobyčejnými zážitky a momenty s rodinou či přáteli. Věřím, že je to místo, kde se budou tvořit vzpomínky,“ dodává architekt Chybík.

Detaily stěn. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Moderní forma utvářená tradicí

Silueta stavby využívá geometrie ostrých trojúhelníků – vrcholy fasádních segmentů vizuálně odkazují na gotické vertikály historického centra i symbol červeného ježka ze znaku města. Heraldická červená barva Dukly i Jihlavy se stává sjednocujícím prvkem exteriéru a interiéru. Identitu regionu a sportovní tradici propisuje do současného architektonického jazyka.

Fasáda z perforovaných červených hliníkových panelů a její ostnatá koruna se ve večerních hodinách rozsvítí a promění tak obvod arény ve světelný prstenec, který odráží atmosféru událostí uvnitř a vytváří vizuální dialog s městem.

„Dvoumiliardový rozpočet jsme dodrželi přesně tak, jak bylo v plánu,“ uvedl primátor Jihlavy Petr Ryška, „k tomu díky iniciativě s adopcí panelů na fasádě arény přibyly do rozpočtu téměř tři miliony, které jsme využili na věci, které původně nebyly v projektu, například další vybavení tělocvičny nebo vyhlídkové lavičky na střechu.”

Detaily stěn. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Plášť budovy je vedle charakteristických červených vrcholových špiček doplněn také o rozměrné autorské ilustrace umístěné na bočních stranách objektu. Tento umělecký prvek s motivy regionu, kultury a sportu přináší projektu výraznou narativní vrstvu. Autorem skic je Lukáš Kijonka ze studia Times New Realism, který stojí také za návrhem orientačního systému: „Autorský font svými drobnými trojúhelníkovými zářezy reaguje na identitu fasády. Orientační systém je proveden s důrazem na primárně architektonické vyznění budovy – má navigovat, ne dekorovat.”

Vnitřní uspořádání arény do dvou úrovní tribun a kompaktní proporce zajišťují přímý divácký kontakt s děním. Variabilní výsuvné sedačky umožňují navýšení kapacity z 5 650 diváků pro sportovní utkání na více než 7 400 míst pro koncertní uspořádání či multifunkční výstavní prostor. Prefabrikované tribuny z probarveného červeného betonu, přiznané konstrukční prvky a speciálně vyrobená sedadla propojují estetiku, funkčnost a identitu místa.

Trojúhelníky a červená barva se vepsaly také do designu unikátních sedaček, které studio CHYBIK + KRISTOF navrhlo společně s Davidem Karáskem: „Dírky i lomení nejsou jen efektní designový detail. Mají akustickou funkci a pomáhají vytvořit příjemnější zvukové prostředí při koncertech i sportovních akcích,” přibližuje designér a majitel firmy Kovostal, která spadá do skupiny mmcité.

Pohled na stage při zahájení. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Dalším designovým elementem jsou originální lustry od firmy Tech-fabrika. „Celý systém svítidel je laděn v duchu průmyslového designu – používáme surový hliník, plexisklo a přiznané elektroinstalace, které dodávají interiéru technický, autentický výraz. Vyrobili jsme devatenáct svítidel ve tvaru neonových dresů, které tvoří jakousi ‚síň slávy‘ klubu Dukla, jedno hlavní svítidlo ve tvaru loga klubu a čtyři velká svítidla s motivy z Vysočiny nazvaná Krajina, Mahler, Zelená hora a Průmysl,” popsal zakázku Lukáš Nerad, jednatel společnosti.

Do šedých betonových stěn jsou vsazeny světelné trojúhelníkové prvky, které podle návrhu architektů vyrobila sklárna BOMMA: „Zaměřujeme se na tvorbu designových křišťálových svítidel, která propojují české sklářské řemeslo se současnou architekturou a designem. Každé z padesáti svítidel instalovaných po celé hale vzniklo ručním naléváním křišťálu do formy, díky čemuž má svůj jedinečný charakter s přirozenými bublinami a strukturou,“ říká Vadim Horna, CEO firmy.

Od začátku byla součástí návrhu energetická efektivita — od přirozeného větrání, přes optimalizaci denního světla až po využití odpadního tepla z ledové plochy. Každý prvek vyvažuje technickou funkci a architektonický výraz, aby aréna sloužila sportovcům, návštěvníkům i kolemjdoucím.

Pohled na stage při zahájení. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Nejen aréna, ale městský multifunkční kampus

Rozdělení funkcí arény mezi dva nové objemy – hlavní halu a nárožní budovu – bylo klíčové k tomu, aby stavba žila i mimo zápasy. Hlavní podlaží arény zůstává vizuálně propojeno s okolím díky prosklenému parteru, zatímco nárožní budova s rovněž prosklenou restaurací a fanshopem, ubytováním, posilovnou a tělocvičnou zajišťuje každodenní provoz.

Terénní modelace mezi oběma budovami přirozeně vytváří pobytové schodiště. Mezi ulicí Tolstého a parkem Smetanovy sady tak vznikl amfiteátr pro posezení, veřejné projekce i spontánní setkání. Tím se eliminuje představa stadionu jako bariéry a vzniká otevřený pobytový prostor. Schodiště navíc elegantně zakrývá technické zázemí obou budov a zaklenulo prostor vhodný pro umístění síně slávy přístupné jak z arény, tak z fanshopu.

Obě nové budovy propojuje v nejvyšším poschodí lávka vedoucí na střechu arény s veřejně přístupnou běžeckou dráhou určenou školám i veřejnosti. Sport se z uzavřené haly otevírá lidem a připravované vyhlídkové plošiny nabídnou výhled do okolí i nejmenším sportovcům.

Pohled na stage při zahájení. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Ovál arény z ptačí perspektivy působí jako prsten, který symbolicky propojuje čtyři světové strany se čtyřmi odlišnými urbanistickými celky. U hlavního portálu – vchodu A – vznikla velkorysá pěší zóna, jež nechává vyniknout historizující budově naproti stojící Vysoké školy polytechnické, jediné univerzity v kraji. Na jejím štítu vyniká letopočet 1905 – dvě pro místní obyvatele zásadní stavby tak spojuje Tolstého ulice, zatímco je dělí přesně 120 let.

Nedalekou rezidenční čtvrť ohraničuje vyhlášené divadlo otevřených dveří DIOD a funkcionalistická budova sokolovny od Bohuslava Fuchse, rovněž brněnského architekta, podobně jako studio CHYBIK + KRISTOF. Kontrastuje jí protilehlá industriální čtvrť s rozsáhlým areálem pivovaru.

Zelená plocha Smetanových sadů, rozdělující tyto dvě části města, současně připojuje arénu k městskému centru. Do parku byla umístěna monumentální skulptura Krištofa Kintery nazvaná SOUHRAPROHRAVÝHRA. Dílo propojuje odkaz historie, hru a emoce. „Byť je to socha monumentální velikosti, je zároveň prodyšná, dalo by se říct téměř neviditelná, těžko se fotí, a to mě právě baví, protože u ní musíte stát, musíte si ji obejít, abyste ji pochopili,” popsal plastiku Kintera. Instalace je vytvořena ze zábradlí tribun starého stadionu. Otisk minulých vítězství a oddaných fanoušků se tak přenesl i do nové arény.

Ubytovací zázemí. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Katalyzátor společenského i ekonomického přínosu

Aréna navazuje na sportovní dědictví Dukly a současně rozšiřuje potenciál Jihlavy jako regionálního kulturního centra. Multifunkční využití má podpořit lokální ekonomiku, vytvořit pracovní příležitosti a přivést do centra města nové publikum i služby. Aréna se tak stává katalyzátorem nového společenského i ekonomického života.

Podle studie města Jihlava, kterou vypracovala Česká spořitelna a společnost KROKEM zabývající se regionálním rozvojem, může výstavba a provoz areálu díky multiplikačnímu efektu přinést tržby ve výši až 50 mld. Kč za prvních dvacet let provozu.

„Horácká multifunkční aréna není pouze novou budovou – spolu s okolím je prostorem pro život města a setkávání napříč generacemi,“ uzavírá architekt Jiří Richter ze studia CH+K. „Nabízí příležitost nejen pro sportovní fanoušky, ale i pro kulturu, volný čas a městský život. Věřím, že brzy ukáže, jak může architektura přispět k obnově veřejného prostoru a vytváření identity města.”

Ubytovací zázemí. Foto: Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker

Doplňující informace

Další informace

Kapacita stadionu:
Hokejový zápas: max. 5 650 osob
Koncert: max. 7 450 osob

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Fabrice Fouillet, Lukáš Kenji Vrábel, Pavel Barták, Skyworker
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO CHYBIK + KRISTOF a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata