Obce potřebují v územním plánování pracovat především s prostorovými daty, což systémy GIS umožňují nejefektivněji. Je nemožné myslet si, že grafickým značením dosáhneme unifikovaného obsahu územně plánovací dokumentace pro více než 6000 značně rozdílných sídel v ČR.
Novela vyhlášky č. 157/2024 Sb. přinese zjednodušení grafické reprezentace dokumentace, sníží náklady obcí a krajů a zároveň zachová přínosy digitální transformace
Hlavním cílem novely podle komentáře MMR je zrušení závazného grafického standardu územních plánů, který byl původně součástí vyhlášky č. 157/2024 Sb. Podle nového návrhu má zůstat závazný pouze datový standard, zatímco grafické zobrazení by mělo mít pouze metodickou podobu.
Ministerstvo se k tomu vyjadřuje tak, že ačkoli vyhláška původně zaváděla jednotný standard (jak datový, tak grafický), nyní ustupuje od závaznosti grafické podoby, aby se usnadnilo pořizování územních plánů. Argumentem je, že by to mohlo zrychlit proces a snížit administrativní zátěž.
Od počátku snah o rekodifikaci stavebního řízení v Česku upozorňuje na tristní stav části stavebního zákona o územním plánování Česká komora architektů. Již v září 2021 přijala ČKA „Teze k územnímu plánování“, v nichž formulovala východiska nezbytné reformy plánování v ČR – teze jsou dostupné zde. Bohužel v žádné fázi přípravy a schvalování nového stavebního zákona (č. 283/2021 Sb. ve znění již osmé novely) nebyly názory ČKA brány gesčním ministerstvem v potaz.
Pod tlakem odborníků z ČKA a akademické obce byla alespoň zřízena a posléze nadvakrát obnovena činnost pracovní skupiny MMR „Územní plánování 2030“, s cílem dosáhnout reformy nejpozději do roku 2030. Teprve pod vedením ministra Petra Kulhánka, a především díky změnám v personálním obsazení příslušné sekce a odboru MMR, došlo na ministerstvu v poslední době k zásadním impulsům, které by měly posunout české územní plánování do 21. století.
Podle ČKA nejsou cílem uniformní „omalovánky“ územních plánů, ale kvalitní obsah a dostupná prostorová data
ČKA si uvědomuje, že jde o velmi odborné téma, a protože se na veřejnosti začínají objevovat nepřesné či scestné námitky, považuje za nutné se k němu vyjádřit.
„Při standardizaci a digitalizaci územních plánů je nutné vycházet z odborné praxe a dat, nikoli pouze unifikovat grafický vzhled plánů. Je nemožné myslet si, že grafickým značením dosáhneme unifikovaného obsahu územně plánovací dokumentace pro více než 6 000 značně rozdílných sídel v ČR. Stejný plán pro Ústí nad Labem a Louňovice pod Blaníkem nijak nepřispěje k jejich rozvoji,“ opakovaně kritizoval snahu předchozích zástupců MMR předseda ČKA Jan Kasl.
„Digitalizace je důležitá, avšak jednotné omalovánky nikoli – neobsahují totiž rozdílné regulativy ploch a pod stejnou barvičkou by se tak skrývaly odlišné požadavky na výstavbu ve Slaném a v Třebíči, aniž by to zvýšilo srozumitelnost pro veřejnost,“ doplnil Ondřej Rys, zastupitel města Kladna, člen představenstva ČKA a pracovní skupiny Urbanismus.
Trefně situaci popsal i další člen představenstva Stašek Žerava: „Jsem si vědom, že Šlapanice nejsou ani nejtypičtějším, ani nejvýznamnějším vzorkem českých měst. Ale tisíce sídel jsou na tom stejně, takže naše zkušenost možná nebude vůbec ojedinělá. Mohu zodpovědně říci, že ‚překreslování‘ územního plánu Šlapanic do standardizované podoby nepřinesla a nepřináší samosprávě, natož občanům akceleraci rozvoje, zjednodušení a zrychlení výstavby ani efektivnější využívání území. Kromě nákladů, starostí a promarněného času všech, kteří byli a jsou do ‚lepší a lepší‘ standardizace zapojeni, určitě nepřinesla zhola nic.“
Cílem územních plánů je kvalitní obsah, data o využití území, jeho rozvoji a investicích
Cílem by nemělo být standardizovat formální značení jednotlivých ploch, ale zejména jejich obsah – tedy údaje o území, které by měly být shromažďovány digitálně v Národním geoportálu územního plánování, a které by tak mohly zlepšit přehled o využití území, jeho rozvoji a investicích.
Zcela neoprávněné jsou obavy projektantů liniových staveb, jako jsou dálnice, vysokorychlostní tratě, produktovody či energetické páteřní stavby. Tyto stavby se totiž neprojektují podle územních plánů jednotlivých obcí, ale na základě jednotného celostátního „územního rozvojového plánu“ a krajských zásad územního rozvoje, které mají přednost před obsahem územních plánů sídel.
Ke kritizovanému přechodu územních plánů z dřívějšího CAD formátu na geografické informační systémy (GIS) lze za ČKA uvést, že obce potřebují v územním plánování pracovat především s prostorovými daty, což systémy GIS umožňují nejefektivněji. Syntéza prostorových dat z výstupů CAD je pro obce i stát složitá a nákladná. Projektantům, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí přejít na GIS, je poskytováno přechodné období.
„Novela přinese úspory veřejných rozpočtů díky zásadnímu zjednodušení požadavků na grafickou reprezentaci jednotného standardu, aniž by bylo nutné vynakládat statisíce až miliony korun na pořízení standardizační změny územního plánu – například město Kolín za takovou změnu zaplatilo 1 milion korun. Zůstanou přitom zachovány všechny přínosy digitální transformace, neboť datový standard je plně zachován. Obcím i krajům se tak sníží objem prostředků a času zaměstnanců vynakládaných na změny územně plánovací dokumentace,“ dodává na závěr místopředseda představenstva Petr Lešek.
Změna vyhlášky zároveň nijak neovlivní současně probíhající přípravu a projednání dokumentací zpracovávaných podle podrobného standardu, a to ani do budoucna.
Sdílet / hodnotit tento článek