„Citlivá rekonstrukce dává příležitost naplnit původní význam této zcela výjimečné brutalistní stavby. Nepůjde jen o modernizaci kanceláří, ale o návrat všech funkcí, které byly součástí původní architektonické myšlenky. Výstavní sál, veřejně přístupné střešní terasy nebo větší otevřenost vůči městu teď přetváříme do podoby, která bude odpovídat potřebám 21. století,“ podotýká na tiskové konferenci Ondřej Boháč, ředitel IPR; dále připomíná vklad architekta Jiřího Kadeřábka, který byl Pragerovým věrným spoluautorem, i klopotný zrod této ikonické stavby v problematických letech nastupující normalizace.
Brutalistní stavby obdivované i proklínané
Česka komora architektů (ČKA) upozorňuje na nevyhovující stavebně technický stav celé řady architektonicky cenných objektů a doporučuje ve většině případů jejich citlivou rekonstrukci. Ne vždy se to podaří, ne vždy je to reálné a technicky možné. Ve svém stanovisku k dalšímu osudu takzvaných Pragerových kostek zástupci ČKA upozorňují, že naše země už přišla o obchodní dům Ještěd v Liberci od architekta Karla Hubáčka, hlavní město o Transgas a Automatickou telefonní ústřednu od architekta Václava Aulického, hotel Praha na Hanspaulce od týmu architektů Sedláčka a Paroubka, Ústřední telekomunikační budovu na Žižkově od architekta Františka Cubra a bylo by smutné přijít i o tuto ikonickou stavbu.
Historické Pragerovy kostky 1975. Foto: Archiv IPR Praha
„U staveb soukromých vlastníků je často těžké bourání zabránit. Ale u staveb ve vlastnictví města nebo státu by tomu mělo být jinak – vědomí důležitosti uchování významných milníků architektonického vývoje by při rozhodování o jejich dalším osudu neměly samosprávné orgány považovat za druhořadé. Zbavovat se takovýchto staveb by bylo neodpustitelnou kulturní ztrátou, je třeba zachovat je pro další generace,“ píší v dopise adresovanému pražskému magistrátu a připomínají, že Karel Prager byl jednou z nejvýraznějších postav československé architektury druhé poloviny 20. století a autor řady dalších ikonických pražských staveb (např. Nová budova ND, budova bývalého Federálního shromáždění, Kampus UK na Albertově, a další).
Zároveň ale přiznávají, že Pragerova architektonická tvorba může vyvolávat i určité kontroverze. Většina jeho staveb je považována za symbol normalizace, za produkt studeného brutalismu, žádná z nich ovšem není zcela prokazatelně pouze tuctovým produktem své doby, ale dokonale promyšleným konceptem, který se často nepodařilo dotáhnout do zdárného konce, nikoli však vinou architekta. Takovýmto příkladem jsou i budovy v areálu bývalé opatské zahrady Emauzského kláštera na Slovanech. Architektonický návrh, který měl zahrnovat ještě další budovu, se realizoval pouze z části. Původní plány uložené v CAMP zahrnovaly celkem čtyři pavilony, počítaly i s nárožní budovou na rohu ulic Na Moráni a Vyšehradská.
Historické Pragerovy kostky 1975. Foto: Archiv IPR Praha
„V době politického uvolnění konce šedesátých let vznikly v této části Prahy ikonické stavby: novátorská dostavba vybombardovaného Emauzského kláštera od Františka Marii Černého (1968) a právě budovy Sdružení projektových ateliérů (1967–74) Karla Pragera. Nelze si přitom nevšimnout, že ty dvě stavby jsou jaksi propojeny svým kontextem – vírou, že architekt má vždy mluvit slovy své doby, respektive toho nejlepšího, co daná doba umožňuje a projevit svůj tvůrčí potenciál, imaginaci, odvahu, vyjednávací schopnosti. Architekt musí být o krok napřed před vkusem společnosti, nebo řekněme před setrvačným vnímáním pojmu krása,“ dodává k danému tématu předseda ČKA Jan Kasl.
Citlivá rekonstrukce splní alespoň část původního záměru
V současné době sídlí v budovách Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), návštěvnické Centrum architektury a městského plánování (CAMP) a také galerie, které jsou umístěné tam, kde měl být podle původní architektonické vize výstavní sál. Současnou funkcí tak budovy navazují na původně zamýšlené využití – koncentrovat zde architekty a projektové ateliéry pracující pro Prahu a její obyvatele. Komplex kvádrů vznášejících se nad prostorem bývalé opatské zahrady kláštera měl podle Pragera sloužit jako sídlo těch nejlepších ateliérů, které vedli proslulí architekti a architektky druhé poloviny 20. století, jako byli například manželé Machoninovi (Kotva, DBK) či Karel Filsak (Hotel Intercontinental).
IPR Camp – Atrium. Zdroj: Archiv IPR Praha, ZAN studio
Z předložených materiálů je patrné, že současný stav objektu neodpovídá nárokům na energetickou efektivitu, požární bezpečnost, hygienické standardy ani technické vybavení. Odhaleny zde byly netěsnosti fasády a střech, v některých místnostech se permanentně nacházely kaluže vody. Celkový stav budov byl již delší dobu nevyhovující. Celková rekonstrukce proto zahrnuje nezbytné úpravy nosné konstrukce; lze očekávat nové prostorové uspořádání a kompletní obnovu pláště budovy. Musí být zachovány a restaurovány původní kvalitní prvky, jako jsou například kabřincové obklady, kamenné a keramické povrchy či masivní dřevěné obklady. Nedílnou součástí projektu by mělo být kromě snížení energetické náročnosti budovy i zajištění ekologického hospodaření s dešťovou vodou. Rekonstrukcí se změní i prostory CAMP, návštěvníci jistě ocení zpřístupnění části střešní terasy, kde vznikne další veřejný prostor a terasa bistra. Po rekonstrukci bude možné využívat prostory celého přízemí budovy, využité bude podnoží kostek, kde vznikne zázemí pro vzdělávací programy a dětské skupiny.
Tisková konference. Zdroj: Archiv IPR Praha
„Rekonstrukce navazuje na původní architektonickou vizi, kterou adaptujeme pro potřeby 21. století. Autenticitu celého procesu garantuje expertní skupina z ČVUT, která vychází ze závěrů expertízy Miloslava Pavlíka, člena původního autorského kolektivu. Věnuje se především technickým aspektům návrhu – konstrukčním, bezpečnostním i provozním. Architekti ze studia IXA zpracovali prostorovou koncepci a návrh interiéru rozvíjející původní principy návrhu. Krajinářský ateliér Land05 pak promění přilehlý areál v soudobý veřejný prostor s ambicí být plnohodnotnou součástí městského parku,“ upřesňuje záměry Ondřej Boháč.
„Areál budov je architektonicky velmi cenný, ve své době se jednalo o objevnou experimentální závěsnou konstrukci, která byla pro jeho tvorbu typická. Bude poměrně náročné přizpůsobit budovy současným energetickým nárokům. Věřím ale, že výsledek bude stát za to, mimo jiné i proto, že se celý areál včetně střechy více zpřístupní veřejnosti,“ dodává na závěr tiskové konference Petr Hlaváček, náměstek primátora pro územní plánování.
Sdílet / hodnotit tento článek