Dovolte si krátkou cestu časem nazpět. Do roku 2018, kdy jsme v článku Jak ochladit město? Pomoci má perforovaná dlažba referovali o zasakovací dlažbě z Kodaně. Říkalo se jí Climate Tile. Šlo tehdy o jeden z nejvýraznějších projektů dánské eko-neziskovky 3rd Nature, která ve spolupráci s odborníky z univerzit i stavebního sektoru, společnostmi jako IBF, ACO a Nordic, navrhla skvělý zlepšovák.
Jak ochladit město? Jako tělo. Odpařováním vody
V krátkosti: (nejen) evropská města se v letních měsících přehřívají, jejich obyvatelé trpí efektem tepelných ostrovů. Dílem proto, že převážná většina povrchů intravilánů je zpevněná. Patří k tomu i to, že beton a asfalt neumožňují zasakování dešťové vody. Nezpevněné přírodní povrchy by totiž města ochlazovaly o dost lépe, než rozpálený černý makadam.
A když náhodou zaprší? Pak slouží ty zpevněné povrchy jako sběrnice vyspárované proudící vody, které jen přeplňují kanalizační síť a odstavují čističky odpadních vod od provozu. Užitek z deště je minimální. Tohle všechno – přehřívání, nedostatečný odpar, limity kapacity kanalizačních systémů – by přitom teoreticky mohlo vyřešit lepší zasakování.
Perforovaná dlažba měla být řešením
To už se blížíme k pointě. Ideálním kompromisem mezi zpevněným povrchem a schopností jímat vodu se totiž měly stát ony Climate Tile. Coby perforovaná dlažba měly zlepšovat mikroklima ulic, kvalitu ovzduší, zdraví obyvatel. Projekt, který měl přepsat způsob, jakým se s dešťovou vodou hospodaří v městském prostředí, byl vyvíjen od roku 2011 a oficiálně byl představen v roce 2018 v Kodani.
Soudě podle mediálního ohlasu, pozitivních reakcí z celého světa a počtu mezinárodních ocenění pro kreativně smýšlející tvůrce děravých dlaždic to byla pořádná jízda. Ceny v kategoriích inovací, aplikované vědy, designu, klimatických řešení, modrozelené architektury a za vizionářský koncept na sebe nenechaly čekat.
Na jeden pořádně horký problém se tedy podařilo najít řešení, chytrý nápad z Dánska od té doby formuje celý svět. Nebo ne? Právě ta pochybovačná otázka nás z minulosti vrací do přítomnosti. Kde dnes voda, která při deštích naprší na ulice a chodníky měst, dál s hučením mizí v kanálech. Aniž by se zasakovala do podloží perforovanými dlaždicemi.
Jak je to vůbec možné, když už „máme“ Climate Tile?
Dlaždice, které se nevyrábí
To je právě to. Climate Tile totiž nemáme. Nejsou v repertoáru staviv a aplikovaných nástrojů. A místa, kde tento odvážný teoretický koncept vydláždil ulice, zatím spočítáme na prstech ruky. Ani kvůli nim nemusíte dalece cestovat po světě, prakticky všechny instalace se totiž nachází v Kodani.
Vévodí jim „pilotní“ projekt, nacházející se v dánské metropoli, ve čtvrti Nørrebro. Hodilo by se ale dodat, že spíše než o celé Nørrebro by se vyplatilo hovořit o ulici Heimdalsgade, respektive padesát metrů délky chodníku před jednou kavárnou na popisném čísle 22. Climate Tile se „blýskly“ ještě ve čtvrti Saint Kjelds Kvarter. Tam byly osazeny jako širší součást dalších řešených permeabilních povrchů. A k vidění v několika exemplářích jsou i na Østerbro, kde jsou součástí projektu klimatické odolnosti měst.
Asi druhý největší souvislý pokryv perforovanými dlaždicemi Climate Tile pak najdete před kancelářemi společnosti Climate Tile ApS. Ta se specializuje přímo na výrobu dlaždic a v roce 2018 se coby dceřiná firma odštěpila od eko-neziskovky 3rd Nature. Která se krátce před tím rovněž transformovala, na společnost Tredje Natur. A to je prozatím asi všechno.
Popis štěpení 3rd Nature by neměl být vnímán v nějaké negativní konotaci. Je to přirozený proces, při němž se společnost profesionalizovala, aby se lépe dokázala etablovat na trhu s ekologickými inovacemi. Zatímco startup/scale-up Climate Tile ApS převzalo onu výrobní úlohu. Háček je snad jen v tom, že podle veřejně dostupných finančních uzávěrek se její export rovná nule.
Hvězda veletrhů ekologických inovací
To ale neznamená, že by nebyly dál s úspěchem prezentovány na veletrzích. Loni byly k vidění na výstavě v německém Hamburku a švýcarském Curychu. A pokud máte cestu do Vídně, můžete je až do po-prázdninového září zahlédnout Muzeu užitého umění. Nicméně kromě těchto expozičních prvků a výletu do Kodaně vám perforované dlaždice jinde neukáží. Protože je jinde nemají.
Děravá dlaždice nás před horkem asi nezachrání
S tím se pojí celá lavina otázek. A docela pochopitelných. Existuje-li totiž odpověď na problémy měst, jako je přehřívání, nedostatečný odpar a limity kapacity kanalizačních systémů, je skoro hřích ji nevyslyšet. Jenže, a to už není tak příjemné slyšet, Climate Tile tou odpovědí asi ve skutečnosti nebudou.
Testy s instalací Nørrebro, probíhající dvanáct měsíců roku 2018, sice prokázaly nepopiratelný efekt. Ale též několik neduhů. Které se jen obtížně srovnávají s nemalými náklady na výrobu.
Tu přesnou cifru nezmíníme, protože ji výrobce ani sám veřejně neprezentuje. Ale v praxi jde o to, že jde o nákladný systém s vnitřními kanálky, jehož cena je odvislá od průmyslových měřítek produkce. Vyrobit jich na zakázku pár stovek vás ve výsledku vyjde dráž, než kdybyste je sekali po milionech kusů. A poptávka po milionech kusů skutečně není.
Proč ne? V první řadě třeba proto, že dešťová voda musí mít kam zasakovat. Žádá si to podzemní absorpční systémy, rezervoáry anebo skutečně rozsáhlé plochy půdy, kde skutečně může voda mizet. A to ve vydlážděných městech, jejichž podzemím vedou potrubí, vedení a kolektory, je jen málokde.
Aplikace Climate Tile si žádá jiné sklonové a drenážní plánování. Lépe se plánuje na zelené louce, než v již existující zástavbě. Svérázem oplývá i údržba a výměna poškozených částí. A samozřejmě čištění. Protože kanálky mají tendenci se zanášet. Posčítáno dohromady, perforované dlaždice kromě výhod slibují i pořádnou porci nejistoty.
S tím, že plody výhod dozrají teprve při masivní aplikaci. Efekt zasakování nebo „chlazení“ měst se dostaví, když budou perforovanou dlažbou vydlážděny hektary plochy. Uliční bloky, celé čtvrtě. Zasakování vody na chodníku před jednou kodaňskou kavárnou, jejíž zaměstnanci pak nemusí zalévat keře, jsou poněkud malým přínosem.
Patrné je to i z odklonu společnosti Tredje Natur, která se nyní soustředí na projekty neméně nosné, zasakovací, velkolepé, inspirativní. Ale jiné. Nedá se říct, že by jejich Climate Tile byly vyloženě špatné. Jejich doba ale zatím nenadešla. A protože na své „lepší časy“ čekají děravé dlaždice už sedm let, není jisté, kdy a zda se jich opravdu dočkáme.
Příběhu o projektu Climate Tile chybí kromě závěru to nejpodstatnější. To, aby někde skutečně fungoval.
Sdílet / hodnotit tento článek