V předešlých článcích jsme si popsali základní problematiku anhydritových potěrů a pokládku vinylových podlah na tyto podklady. V dnešním článku se zkusíme podívat na pokládku podlah dřevěných.
Kvalita podkladu
Jako u pokládky všech typů podlahových krytin, i u těch dřevěných hraje významnou roli na výslednou kvalitu podlahy kvalita samotného podkladu. Proto je nutné zkontrolovat, zda má podklad všechny potřebné parametry pro pokládku a následný bezproblémový provoz krytiny. Podcenění kontroly podkladu bývá v praxi až v 90 % příčinou reklamací podlah (a to nejen dřevěných).
Kvalitně provedený anhydritový – tedy kalcium-sulfátový podklad nevylučuje pokládku dřevěných podlah, a to nejen pokládku plovoucím způsobem, ale ani celoplošným přilepením. Co je tedy třeba před pokládkou krytiny zkontrolovat?
Anhydritové podlahy: Vinylová krytina. Pozor na vlhkost podkladu. A co stěrka? Jsou to vyhozené peníze nebo nutnost?
přečíst článekKrok první – pevnost
Dřevo je materiál s hydroskopickými vlastnostmi, tzn. že neustále dorovnává svou vlhkost s vlhkostí okolního prostředí. Nejen s vlhkostí samotného podkladu, o které si povíme níže, ale i s vlhkostí vzduchu v objektu. Absorpce vlhkosti (tedy nabrání vlhkosti) či naopak desorpce (zjednodušeně vysychání dřeva) vede k jeho tvarovým změnám. Tvarové změny u dřevěných podlah jsou tak přirozenou vlastností tohoto typu podlahovin.
Kvůli tomu přistoupili výrobci v minulosti ke konstrukci vrstvených podlah, ať už dvouvrstvých či třívrstvých. Přestože vrstvené konstrukce jsou tvarově stabilnější, než je tomu u masivních podlah, stále se jedná o podlahy dřevěné, tedy o podlahy neustále (v průběhu celého svého životního cyklu) „pracující“. Což znamená, že vlivem zvýšené vlhkosti dochází k roztažení lamel a vlivem snížené vlhkosti naopak k jejich smrštění.
Sádrový podklad, lepidlové lůžko, dřevěná podlaha. Zdroj: Milan Mrkáček
Tyto procesy jsou samozřejmě všeobecně známé a z jejich důvodu je nezbytné ponechání dostatečné dilatační mezery mezi krytinou a pevnými předměty, např. obvodovými zdmi. Současně však vysvětlují i požadavky na pevnosti podkladní vrstvy, která musí tyto tvarové změny dřeva při lepeném způsobu pokládky „ustát“. Právě „ustání“ těchto změn přináší i jeden (z mnoha) benefitů celoplošně přilepené dřevěné krytiny – podstatně menší dilatační mezery po obvodu krytiny v porovnání s krytinou položenou plovoucím způsobem.
Výkyvy klimatických podmínek v průběhu roku mohou být dost značné a náhlé. V letních měsících vlhkost vzduchu dosahuje svého maxima – zvláště v období bouřek. Naopak zimní období přináší suchý vzduch, který v kombinaci např. s podlahovým topením dřevo vysouší. Z těchto příčin je tak nezbytné, aby pevnost podkladu v tahu dosahovala minimálně 1,0 MPa.
Anhydritové podlahy: Výhody a nevýhody. Proč jsou doporučované pro podlahové vytápění? A na co dát pozor?
přečíst článekV praxi se můžeme setkat s tím, že podlaháři často celoplošně lepí dřevěné podlahy (a to i masivní) na podklady s podstatně nižšími hodnotami pevnosti v tahu. Avšak argument, že i pevnost 0,7–0,8 MPa je dostatečná a praxí odzkoušená, neobstojí při případné reklamaci krytiny z důvodu jejího odtržení od podkladu.
Použití elastického lepidla může v podobných případech pomoci, ale není možné na to spoléhat, a to i z důvodu, že ne vždy je možné udržet v objektu pro dřevo ideální podmínky, tedy vzdušnou vlhkost v hranicích 40–60 %.
Vlhkost, vlhkost, vlhkost!
V prvním díle jsme si uvedli, že pro většinu typů podlahových krytin si stačí pamatovat údaj 0,5 % CM u anhydritů bez systémů podlahového topení a 0,3 % CM u vytápěných podkladů. Platí to i pro dřevěné podlahy. Pokud by se vyskytl výrobce požadující nižší hodnoty, platí požadavek výrobce.
Protože sádrové podklady se využívají hlavně v kombinaci s podlahovým topením, bývá důležitá požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti 0,3 % CM. Provedení měření zbytkové vlhkosti je povinností podlaháře a toto měření by mělo být provedeno pomocí CM přístroje. Dotykové měřáky nemají dostatečnou přesnost, respektive jejich dosah obvykle nepokrývá celkovou tloušťku potěru a současně může být jimi naměřená hodnota zkreslena právě přítomností podlahového vytápění.
Jejich užití je tak jen na orientační bázi. Provedení CM sondy na pokladech s podlahovým topením musí být provedeno na označeném místě – tedy místě, ve kterém se nenachází součásti systému podlahového topení. Označení takového místa je naopak povinností realizátora podkladu.
Pokud anhydritový podklad není řádně vyschlý, není možné dřevěnou (ale ani žádnou jinou) podlahu pokládat. Na rozdíl od cementových potěrů, u sádrových nelze uzavřít vlhkost v podkladu. Jedinou možností tak zůstává trpělivost investora i podlaháře, protože nadměrná vlhkost v podkladu je nejčastější příčinou poškození dřevěných podlah. Navíc tato poškození bývají obvykle fatálního charakteru. Proto by tato kontrola měla být opravdu důsledná.
A opět – stěrka ano nebo ne?
U vinylových podlah jsme si uvedli, že jejich lepení na sádrové podklady je možné jen v případě provedení samonivelační stěrky. Tedy není možné lepit vinyly přímo na anhydrit. A co dřevo? U dřeva je situace odlišná. Je-li podklad dostatečně pevný a rovný, s výběrem vhodného typu lepidla je možné dřevěné podlahy instalovat přímo na podklad, bez předchozího vylití nivelační stěrky.
Přestože anhydritové potěry by měly být ze své podstaty rovné, a tedy svou maximální odchylkou od rovinnosti připravené pro pokládku, ne vždy tomu tak je. ČSN stanovuje pro dřevěné podklady požadavek na maximální odchylku rovinnosti o hodnotě ±2 mm na délce 2 m.
U podlahových krytin pocházejících ze zahraničí se může tento požadavek výrazně lišit dle specifik národních norem – např. u německých produktů bývá požadavek na odchylku 3 mm na délce 1 m, u švédských 3 mm na délce 2 m. ČSN s tímto požadavkem patří mezi nejpřísnější normy a tak, není-li si podlahář jistý, jaký je požadavek u jím instalované krytiny, splněním podmínky ±2 mm na délce 2 m nic neriskuje.
Závěr
Přes mnohdy oprávněné negativní hodnocení anhydritových podkladů není nutné vyhýbat se realizacím krytin na „sádru“ a dokonce ani krytinám dřevěným celoplošně lepeným. Každý materiál má svá „pro“ a „proti“ a ani anhydrity nejsou výjimkou.
Pokud je provedena kontrola a případná náprava řádně, není se čeho bát. Pokud ovšem parametry podkladu nejsou pro pokládku dřevěných podlah vhodné a nedojde ke změně typu krytiny (či způsobu pokládky), rizika vzniku vad na krytině jsou značná. Otázka pak nezní „jestli?“ se vady projeví, ale „kdy?“.
Sdílet / hodnotit tento článek