Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Kuchařka si stěžovala na malou kuchyni, tak postavili rovnou hospodu. Ostrované si přestavěli stodolu na komunitní centrum

Neobvyklé zadání, nevšední prostředí. Ale také srdečná komunita ostrovanů, kteří se o sebe umí postarat. Za projektem z ostrova Mull stojí příběh s dobrým, a hlavně chutným koncem. Komunitní jídelna.
foto: David Barbour

Komunitní zemědělství

Začneme z jiné strany. Croftingem. Co to je? Způsob týmového držení hospodářské půdy a současně způsob zemědělské produkce potravin. Není to klasické zemědělské družstvo, spíš variace na družstvo spoluvlastníků. Kteří pospolu obdělávají obvykle do jednoho hektaru kvalitní zemědělské půdy, a k tomu vedou pastvu na dalších 3-5 hektarech.

Tenhle systém historicky vycházel z toho, že zdaleka ne všude je půda stejně dobrá k obdělávání. A že by bylo přinejmenším nespravedlivé, kdyby ta úrodná pole držel jen někdo. Přístup k dobré půdě mají tedy všichni crofteři z jednoho spolku, stejně jako k té nedobré. Obdělávání plánují a realizují společně, přičemž se nestane, že by tu třeba touha jednotlivce po zisku přepálila možnosti půdy, protože jsou na ní existenčně závislí všichni.

foto: David Barbour

Je to hodně zajímavý model, který dnes najdeme jen v několika regionech Skotska a hlavně na ostrovu Mann, kde crofting někdy kolem 9. století vznikl. Klíčové pro to, aby to celé dobře fungovalo po staletí, je stálost, komunikace a soudržnost uvnitř komunity. Tedy něco, co se jinde než v ostrovních společenstvích těžko hledá. Ale je to něco, co si na pobřeží Mull dokázali uchovat dodnes. A tím se už dostáváme k architektuře.

Kuchařka s malou kuchyní

Crofteři, žijící nedaleko Loch Tuath, totiž citelně postrádali objekt, v němž by mohli konat svá pravidelná poradní zasedání. Nebylo to jediné, čeho se jim nedostávalo. V pásu rozvolněných usedlostí, lemujících pobřežní cestu, také ke štěstí chyběla hospoda. Chybělo tu vlastně i jakékoliv výraznější místo k zastavení, kde by se mohli zdržet turisté, kdyby do těchto končin náhodou zavítali. A aby toho neštěstí nebylo málo, Jeanette Cutlacková – jedna z místních obyvatelek – si stěžovala na to, že má moc malou kuchyň.

foto: David Barbour

To bylo zdaleka nejhorší. Paní Cutlacková byla totiž v kraji vyhlášenou kuchařkou, a prakticky všichni crofteři z širokého okolí k ní docházeli na obědy, které vařila u sebe doma. Žije se tu zkrátka jinak, a protože tu všichni sklízí tu samou úrodu na tom samém poli, je pak už celkem jedno, kde se z toho uvaří oběd.

Stížnosti paní Cutlackové ale nebyly brány na lehkou váhu, a tak se místní crofterská komunita domluvila, že jednou ranou vyřídí celý roj problémů. Tím, že nevyužívanou starou kamennou stodolu u cesty nechají přestavět na objekt, jehož poslání asi nejlépe vystihuje sousloví „komunitní jídelna“. Tedy dům, kde se mohou konat ona zasedání – místo, kde se vaří a jí – a kde za stůl mohou zasednout i turisté.

foto: David Barbour

Realizace měla podpořit jak zdejší komunitu, tak případný cestovní ruch. A hlavně, paní Cutlacková tu mohla vyzískat onu větší kuchyni. To zajistilo její nadšený souhlas, včetně zpřístupnění objektu staré stodoly, která ležela na její parcele.

Zkouška začínajícího talentu

Projektu, jako realizované prvotiny, se zhostil londýnský začínající architekt Edward Farleigh-Dastmalchi ze studia fardaa. Pro kterého to byla jistě velká škola do budoucna. Jen málokde se totiž poštěstí, aby měl k návrhu projektu osobně co říct skutečně každý obyvatel. A přitom, aby celá komunita postupovala ve vzácné vzájemné shodě.

K dořešení zůstávaly jen praktické detaily. Stavba, nazvaná prostě Croft 3, musela vyhovovat širší škále programů. Svým vybavením musela obstát jako zasedací místnost, jídelna, obchod a sklad. Stavět se mělo především z místně dostupných surovin, stejně jako se tu mělo vařit z lokálních výpěstků. A místním záleželo i na tom, aby stavba byla úsporná nejen z hlediska vynaložených prostředků, ale i vůči životnímu prostředí.

foto: David Barbour

Stavba, vyrůstající ze základů a půdorysu adaptované kamenné stodoly, je zasazena nízko do svažitého pozemku. Funkčně na ni navazuje malo-formátová přístavba vstupního foyer, odloučenou kuchyní pro šéfkuchařku a zázemím pro návštěvníky. Kontrastním prvkem jsou tu vyzvednuté štíty objektu - jeden je původní, kamenný, druhý dřevěný. Černá střecha jejich dvojitý objem spojuje.

Stavba ladí s okolní krajinou, a byť vypadá nezvykle nově, rozhodně není rušivá. Přitažlivým způsobem doplňuje krajinu a rámuje výhled na nedaleký ostrov Ulva. A podobně pak sama zevnitř nabízí poutavé výhledy na moře, záliv a ostrovy za ním. Spojení s krajinou pak naznačuje i prostě zařízený interiér, v němž dominují přírodní materiály. Návštěvníci tu nejsou odděleny od měřítka a velkoleposti prostředí.

Rekonstrukce, renovace, rozšíření

Původní část stodoly byla obnovena s použitím vápenné malty a přebytků čediče ze stavebního odpadu. Nad hlavou odhalený dřevěný strop nesou borové krokve, a překližka dodává vysokému otevřenému prostoru jemné teplo. Silně izolovaný plášť budovy, který snižuje tepelné ztráty, je přerušen stávajícími i novými otvory. Okna a dveře jsou zasazeny hluboko do stěn v rámci původních otvorů, čímž je zachován vzhled stavby. Nová okna jsou v jedné rovině s vnějším lícem, aby sledovala podobu původní budovy.

Interiéry jsou definovány jednoduchými, syrovými materiály. V jídelně je vkusně doplňují dřevěné podlahy z bílého jasanu, jemné lososové tóny stěn ze surové omítky. Vysoké, bíle natřené sokly a obložky dveří kontrastují s těmito pestřejšími tóny, působí dojmem robustních povrchů. Jídelna je vybavena regenerovanými francouzskými kavárenskými židlemi a pivovarskými lavicemi, a hlavně dlouhými společnými jídelními stoly. Zajímavost? Jsou vyrobeny ze dřeva poslední douglasky, která na ostrově rostla.

Dva masivní kamenné pylony (v jihozápadním a severovýchodním rohu) dřevem obložené přístavby slouží jako vizuální kotvy pro novou kuchyni a vstup, a posilují vztah ke stávajícímu kamennému zádveří. A z kuchyně to voní, protože paní Cutlacková dělá ten nejlepší haggis v okolí. Co víc si přát?

Croft 3 je zajímavý projekt, pro nevšední místo a jeho komunitu. Architekt Farleigh-Dastmalchi tu demonstroval, že se dokáže zhostit zakázky s hodně netradičním kontextem. A přitom – ke spokojenosti všech – vytvářet udržitelnou architekturu, posilující komunitu i lokální kulturu.

Údaje o projektu

Název projektu: Croft 3 Community Dining Hall
Typ projektu: komunitní jídelna, rekonstrukce, přístavba
Architektonické studio: fardaa
Lokalizace: Mull, Loch Tuath, Vnější Hebridy, Velká Británie
Vedoucí architekti: Edward Farleigh-Dastmalchi
Projektový tým: Donald Moir, Will Thorne, Jon Barnard, Maya Patel
Strukturální inženýring: SF Structures
Dodavatel stavby: Mull Joiners Ltd
Stavební dozor: Argyll & Bute Council
Klient: crofterský spolek
Rok dokončení (finalizace): 2022
Rozloha užitné plochy: 98 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat