Když investor má svou hlavu
Investor si vybral pro nášlapnou vrstvu podlahy zejména z finančních důvodů měkčený polyvinylchlorid (PVC), který vyhovoval i designem.
Pokládku prováděla renomovaná firma, která se zdráhala pokládku provést, protože podkladový beton je ještě málo proschlý (vyzrálý). Na naléhání investora si nechala podepsat, že předem upozorňuje na možnost vzniku trvale intenzivního zápachu. Po necelém měsíci od pokládky se začal prakticky v celém bytě projevovat silný chemický zápach. Co se stalo a jak se to dá napravit?
Státní zdravotní ústav zná podobné případy z praxe
Většinou je na vině vysoká vlhkost tedy spíše voda, která zůstala uvězněna v betonu či stěrce pod podlahovou krytinou. Voda má tendenci (sklon) prostupovat všemi podpodlahovými vrstvami až nakonec narazí na relativně nepropustnou podlahovinu. Tento případ nastane tehdy, když se začne pokládat krytina nepropouštějící vodní páru dříve, než v podkladu poklesne vlhkost na doporučovanou hodnotu. Druhou nutnou podmínkou je zpravidla použití di-(2-etylhexyl)ftalátu (DEHP) jako změkčovadla PVC v materiálu podlahové krytiny. DEHP je hydrolyzován (rozkládán) vodou stoupající z podkladu za vzniku 2‑etylhexanolu, který vzápětí dokáže prostupovat krytinou, což se projevuje dlouhotrvajícím intenzivním chemickým zápachem. Samozřejmě intenzivní zápach mohou způsobovat i jiné chemikálie, ale příčina jeho vzniku bude pravděpodobně stejná.
Bohužel náprava je docela bolestná
Je nutné strhnout podlahovou krytinu, zbrousit zbytky lepidla a nechat doschnout stěrku. V některých případech, kdy 2-ethylhexanol proniknul i do podkladových vrstev (betonu), je nutné použít speciální fólii, která se nalepí na stěrku a zabrání tak opětovnému pronikání 2-ethylhexanolu vzhůru. Potom už je pouze na vás, zda se vrátíte k původní krytině nebo raději zvolíte jiný materiál.
Zdroj: Státní zdravotní ústav
Sdílet / hodnotit tento článek