REKLAMA
Témata Hledat

Ceny nemovitostí a nájmů

Přehledně v mapě!

Projít skálou. Architektura a tisíce let staré útvary ve vzájemné symbióze

Čím může být návštěvnické centrum při vstupu do turisty populární jeskyně zajímavé? Třeba tím, že vůbec nebude připomínat klasické informační centrum, ale bude spíš přírodním koridorem.
Foto: Egemen Karakaya, Murat Germen

Jeskyně Gökgöl Mağarası je pátou největší v celém Turecku, a představuje vyhledávanou turistickou lokalitku. Výletníci se sem mohou nechat zlákat efektní krápníkovou výzdobou, celkovou délkou jeskyně či přístupnou průchozí trasou (5100 a 3500 metrů) a samozřejmě také snadnou dostupností. Vstup do podzemí prakticky přiléhá k tělesu dálnice ze Zonguldaku do Ankary. Což je ale současně její největší zápor, alespoň z provozního hlediska. Vzdělávací potenciál geomorfologicky zásadního přírodního útvaru tu doposud byl redukován na parkoviště s naučnými cedulemi a pokladnu se vstupním portálem.

Geografie celé provincie Zonguldak přitom nabízí široké spektrum krasových jevů, v řadě různých formativních stádií, jež si zaslouží patřičnou prezentaci. A mohou se dále podílet na rozvoji cestovního ruchu, být lákadlem pro speleology i sportsmany. Tedy za předpokladu, že tyto lokální klenoty někdo turistům ukáže. Klíčovou roli v tom mělo sehrát Návštěvnické informační středisko, jehož vytvoření bylo už dlouho v plánu právě u jeskyně Gökgöl Mağarası. Vytvořením projektu, který by zviditelnil tuto konkrétní jeskyni, krasovou oblast a celý region, byli pověřeni architekti ze studia YAD (Yalin Architectural Design).

Foto: Egemen Karakaya, Murat Germen

Silné a slabé stránky

Prvním krokem projektové fáze bylo vyhodnocení silných a slabých stránek, které místo nabízelo. Ke kladům se počítaly například scénické rozhledy do krajiny lemované řekou Ercek, blízkost města, těsná návaznost na dopravní tepnu a samozřejmě vnitřní „obsah“ jeskyně. Stalagmity, stalaktity a stalagnáty, sloupy a vlajkové formy, krasové opony nejrůznějších tvarů, forem, textury a barev. Nevýhody se pojily s úzkým profilem svažitého území, kde si potenciálně zastavitelná plocha konkurovala s parkovištěm. A také s neútěšnou topografií místa, kde se zářez údolí „pral“ se svahy strmých zalesněných kopců.

Struktura návštěvnického centra měla být umístěna mezi vstup do jeskyně a parkoviště, tak, aby nabídla rozšiřující výklad, a výpravnou formou zprostředkovala širší vysvětlení krasových jevů, s názornými odkazy na konkrétní lokality regionu. Řešení situace mohlo být po formální stránce velmi snadné. Stačilo by vlastně jen vytvořit budovu s parkováním s patře, krychlový objekt vpravený podél silnice. Jenže profesionálové z Yalin Architecture Design si nechtěli práci usnadňovat. Naštěstí. Vytvoření takové stavby by totiž bylo do extrému rušivé, vzhledem k okolí.

Foto: Egemen Karakaya, Murat Germen

Snadné řešení by místu neslušelo

Ömer Selçuk Baz, šéfarchitekt studia a vedoucí celého projektu, spolu s Cey Peyzajem, krajinným architektem, odvedli ve fázi prvotní rozvahy zásadní díl práce. Protože se rozhodli onu mimořádnou přírodní scenérii (už narušenou tělesem dálnice) dále neznehodnocovat. A místo toho dodat celému objektu přírodní vyznění. Areál o rozloze 700 metrů čtverečních se v rámci možnosti pokusili pojmout neinvazivně, jako přírodní prvek přiléhající k cestnímu tělesu, ale přitom jej nepřevyšující.

Využili k tomu údolí přilehlého potoka, který byl v zastavěné části zatrubněný, a tento původní krajinný koridor překryli střechou. Do prostoru vymezeného svahy pak situovali všechny potřebné součásti, jež jsou více či méně viditelné. Příjezd a napojení komunikace se odehrává v rovině se silnicí, na střeše. Ta trochu připomíná obyčejné odpočívadlo, jen šířeji lemované kamennými zdmi, drátokamenem a obklady z masivu, jež dotváří jakousi mozaiku. To zajímavé začíná v sestupu „pod střechu“, tedy v podstatě na hraně břehu a v korytě potoka. Ten slouží jako oboustranný koridor pro přístup k jeskyni.

Foto: Egemen Karakaya, Murat Germen

Nesoupeřit s něčím, co vznikalo miliony let

Nechtěli jsme vytvářet přístup, který by nějak soutěžil s přírodní scenérií a konkuroval původnímu smyslu,“ dodávají architekti. Vazba je jasná, a vizuálně celý průchod cílí k jeskyni. Lidé mohou po zpevněných površích a širokých nášlapných stupních zamířit přímo k ní (cesta bohužel není bezbariérová), anebo se v jejím průběhu zastavit v odbočných částech. Ať už kvůli návštěvě hygienického zázemí, nákupu suvenýrů anebo kvůli doplňujícím informacím. I to odráží jistou praktičnost uspořádání. Ne každý je na bonusový výklad zvědavý.

Pojetí stavby vytváří jednoduchý dialog s místem, které je navýsost specifické. Nechtěli jsme přehltit dojem z toho, co tu ve skrytu vznikalo miliony let,“ říká Selçuk Baz. Široký koridor pod střechou je sám o sobě jakousi vnější jeskyní, která na formativní procesy a krasové jevy upozorňuje. Podle architektů se jejich pojetí přibližuje jakési přírodní kamufláži. „Je to skrytá struktura, která se ale postupně odhaluje spolu s tím, jak jí postupujete dál, k ústí jeskyně.“

Foto: Egemen Karakaya, Murat Germen

Návštěvnické centrum Zonguldak je unikátní svým „přírodním“ pojetím, snahou nezasahovat příliš do okolní scenérie, spíše se krýt než podbízet. A originální zůstává i uvnitř svého otevřeného prostoru, kde se snaživě nevnucuje za každou cenu všem. Záměr chápe, že je jen novodobou strukturou, jež vedle miliony let starého celku slouží jako příhodný doplněk.

Stavby, které si za cíl kladou upozornit na nějakou přírodní zajímavost, mají často tendenci „přetlačit“ svou hmotou a vizuálním zpracováním to, co se snaží nabídnout. Jeskyně Gökgöl Mağarası má štěstí, že se projektu chopili právě Yalin Architectural Design.

Údaje o projektu

Název projektu: Zonguldak Caves Visitor Center
Typ projektu: návštěvnické informační centrum
Architektonické studio: Yalin Architectural Design
Lokalizace: Provincie Zonguldak, Turecko
Vedoucí projektu: Ömer Selçuk Baz
Projektový tým: Ece Özdür, Atakan Koca, Fatma Sezgin, Firdevs Ermiş, Pelin Yıldız
Hlavní dodavatel stavby: Yıldırım Yapı
Stavební dozor, kontrola kvality: Hüseyin Arslan
Odborné speleokonzultace: Hamdi Mengi
Technické konzultace: Kivi Stratejik Planlama, Okan Bal
Vizualizace: Cihan Poçan
Osvětlení: O2 Design
Strukturální design: Parlar Engineering
Krajinná architektura: Cey Peyzaj
Elektrifikace provozu: Tasarım Proje
Návrh expozic: Ahmet Öktem Arıç Sanat Tasarım
HVAC a MEP: Ente Engineering
Klient: Ministerstvo cestovního ruchu
Rok dokončení (finalizace): 2021
Počet podlaží: 1+1
Zastavěná plocha: 700 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

Obnova památkových objektů úpravny uhlí v Žacléři , foto dotaceeu.cz

Obnova památkových objektů úpravny uhlí v Žacléři

Předmětem projektu s dotací EU byla obnova památkových objektů úpravny uhlí (st.parcela č.259 v k.ú. Lampertice), spojovacího mostu ze šachetní budovy do úpravny uhlí a osvětlení těžní věže (stavební parcela č.318 v k.ú. Lampertice) hlubinného uhelného dolu Jan.

Foto: Mateusz Zajkowski

Dům utopený v lese. Fasádu má ze dřeva a plechu

Téma splynutí stavby a přírody se v architektuře opakuje často. Polští architekti využili při stavbě rodinného domu, zasazeného do borovicového háje, několik zajímavých řešení, které interiér kompaktní stavby v mezi stromy doslova utopily.

REKLAMA