S odpovědí, která příznivce jádra nepotěší, přichází ekonomové a inženýři z britské Imperial College. Vyšší náklady u tohoto typu staveb jsou následkem nejrůznějších průtahů a zdržení, která většinou plynou z aktuálních politických či bezpečnostních rozhodnutí.
Ve výsledku se tak podobné projekty prodražují nejméně o 20 % předpokládané sumy, a konečná realizace se protahuje o celé roky až desítky let. „Tento trend se už dávno stal nepsaným pravidlem, a je tedy s podivem, že s ním plánovači dosud nepočítají," říká vedoucí autorka studie, Joana Portugal Pereira.
Může se to zdát zvláštní, ale postavit jadernou elektrárnu před třiceti lety bylo mnohem snazší, rychlejší a levnější, než dnes. Pereira to dokládá podrobným zhodnocením nákladů a časových harmonogramů takových staveb za období 1955-2015, pochopitelně se započítanou inflací.
„Vyzrálé technologie a stavební postupy, stejně jako pokrok ve vývoji materiálů obvykle vedou ke snížení nákladů," říká Pereira. „U jaderných elektráren je tomu ale v konečném důsledku naopak. Čistě technicky jsme dnes schopni dokončit mega-projekt jaderné elektrárny do pěti let, ale dnes se to zřídka podaří do deseti."
Prodlevy a stavební přestávky pak vedou k vícenákladům. U jaderných elektráren stavěných od roku 2010 je to zhruba 20 % (kvůli neplánovaným, ale očekávatelným zdržením) a dalších 18 % připadá na aplikaci nových bezpečnostních opatření. Ty jsou bezprostředním následkem fukušimské havárie.
V konečném důsledku se tak mohou zdát jaderné elektrárny efektivním řešením poptávky po energii, ale je třeba zvážit, jak se sepsaný harmonogram stavby promění v průběhu realizace. S touto jistou nejistotou by se měli naučit plánovači podobných projektů počítat, a zahrnout ji preventivně do finančního rozpočtu stavby.
Sdílet / hodnotit tento článek