REKLAMA
Témata Hledat

Ceny nemovitostí a nájmů

Přehledně v mapě!

Šilingrovo náměstí v Brně napadlo hejno ptáků

Americký esejista Walt Whitman kdysi napsal: „Nesmíte být… příliš přesní či vědečtí, jde-li o ptáky a stromy a květiny.“ Hledal jsem podle zpráv typu „jedna paní povídala“ hejno havranů. A skutečně. Nalezl jsem ho na rohu ulic Starobrněnské a Dominikánské, v horní části Šilingrova náměstí. Být to geocaching, zvolám HURÁ, ale tím to nekončí.

Nenalezl jsem „kešku“, zato jsem objevil nádherné bronzové Hejno, které nenapadlo kolemjdoucí, ale napadlo sochaře Michala Gabriela. A proč nemáme být tak vědečtí? Oni ti havrani asi nebudou moc havrani. Já tam vidím dravce. Ale ono je to vlastně jedno. Jsou krásní.

Nádherné hejno zvané Hejno, je sochařský počin profesora, akademického sochaře Michala Gabriela. Soudobý sochař, vysokoškolský učitel a bývalý děkan Fakulty výtvarných umění VUT v Brně je renomovaný umělec a velmi zajímavý člověk. Mezi jeho významná díla patří výtvarná spolupráce na výzdobě v pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha. Je zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví, za svoji tvorbu obdržel cenu Jindřicha Chalupeckého. Jeho tvorba zahrnuje často lidské figury, zvířata, krajiny, stavby, les, jako soubor témat, s nimiž sochař pracuje i v dalších projektech. Jeho tvorba často ukrývá nějaký příběh, tajemství, někdy ironii a názvy děl, jako Pastevci gepardů, Jogínky, Ptačí strom, Ptakočlověk, hovoří za vše.

Jeho dílo vychází z klasické skulptury, vychází z podoby zvířat, lidí, často umocněné mýty, tajemstvím nebo abstrakcí. Se spolužákem, hudebníkem Michalem Žárou se významně angažoval při záchraně huculských koní u nás.

V tomto kontextu už nikoho nepřekvapí Smečka kočkovitých šelem před Trutnovským divadlem, Bronzoví koně v Dejvicích, nádherně monumentální žraloci na výstavě plastik Predátorů v Bechyni nebo zmiňované hejno na Šilingrově náměstí v Brně. Pracuje často s nepravidelně perforovaným povrchem bronzu pomocí zdánlivě cizorodých ořechových skořápek. Není to pravidlem, ale často používá povrch perforovaný, strukturovaný, hrubý. Dohromady s různou patinou, někdy i inverzní, má nepřeberné množství variant, na vyjádření svých představ. Tento způsob se stává pro Michala Gabriela signifikantní. Osobně na mne působí realistické sochy s nereálnou strukturou povrchu stejně tajemně a mysticky, jako nepravidelně „kanelurované“ sochy skvělého Olbrama Zoubka. Nezaměnitelnost je pro umělce určitě skvělou devizou. Michala Gabriela si určitě nespletete.   

A to zmiňované Hejno? Je nádherné, má obrovskou dynamiku a opět skrývá tajemství. Obcházíte ho v jakési tiché bázni, váháte, zda neporušíte jejich rituál hašteření, sledujete, kam se který dívá, přemýšlíte, co se stane v příští vteřině, snad neuletí opět ten zajímavý povrch, který zdánlivě nepatří k opeřencům, kterým už prosvítá ohlazený povrch bronzu.

Michal Gabriel sám říká: „Sochy mají být hlazeny.“ Je to takový životní a živočišný protiklad tomu zvěčnělému štěknutí: „Prosím, nesahejte na to!“  Jak se dozvídáme o podstatě věcí kolem nás? Podívejte se na děti, pokud nestrčí věc rovnou do pusy, tak ji alespoň vezmou do ruky. Nota bene ten povrch je tak zajímavý a lákavý, že si na něho stejně sáhnete, i kdyby to bylo stokrát zakázané. Myslíte, že jsem si sáhnul? No jistě, sáhnul…

Na sochách Michala Gabriela je vzrušující ještě jeden moment. Velmi často jsou ve skupině, stádu, smečce, hejnu. Podobně jako ti huculští koníci, které pomáhal zachraňovat. Pokud tahle širší společnost je záměrem, pak je to dobře. Někdy mám pocit, že jedné soše musí být smutno. Jedna socha může být dynamická, ale více soch ve zdánlivém pohybu tu dynamiku jedince nádherně umocní.

Veřejný prostor v Brně byl dlouho opomíjený, jeho architektonicko-výtvarnému řešení se nikdo příliš nevěnoval. Je dobré objevit někde novou instalaci, která vdechne život ohlazenému chodníku, opuštěnému nároží, donutí kolemjdoucí zastavit, někoho potěší, jiného zklame. I když jde často o instalace časově omezené, je to pořád krásné setkání. Tak až půjdete kolem, nebojte se, pohlaďte si vzdorovitou hlavu, hledící na vás z hejna. Snad vám neuletí.   

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Architektura

foto: Jakob Gate, Jeppe Michael

Mobilní sauna: Zážitek, který si můžete dopřát kdekoli

Sauna a saunování není pro obyvatele severských zemí jen nějakou libůstkou. Je součástí životního stylu, odrazem života a jeho filozofie, která si nachází místo i u nás. Nejde úplně o nástroj rekreace, svalové relaxace, instantního zdraví – byť tím vším je – ale spíše o proces duchovní, související s celkovou očistou…

Foto: Chytrý dům, s.r.o.

Pasivní rodinný dům ze dřeva na hraně strmého svahu

Vypořádat se se strmým svahem je pro architekta výzvou. Ateliér Sféra se tohoto úkolu zhostil na výbornou. Výsledkem je příjemná třípodlažní dřevostavba v pasivním standardu zapuštěná do terénu s přímým vstupem do zahrady.

Foto: FORCE4 Architects

Cihlový dům formuje vše dobré: jednoduchost, styl a spokojenost

Originální přístup k zaběhlému konceptu, silný důraz na identitu stavby, zapracování principů udržitelnosti. A jistě ještě mnohem víc. Prostorný rodinný dům z Rudersdalu se přitom nesnaží cíleně vymykat, reflektuje spíše snahu přidržet se osvědčených prvků. Činí tak ale natolik rafinovaně, že je ve výsledku…

Foto: Ateliér Habina

Víceúčelový altán z betonu a cedrového dřeva v Prušánkách

V rámci Salonu dřevostaveb se představil kromě jiných i víceúčelový altán pro slavnostní příležitosti v obci Prušánky. Nachází se v jižní části Moravy, kde se dobře daří vinné révě i tradičním folklórním slavnostem.

Byt Krausových Zdroj: Rako

Loos v Plzni. Pohnutý osud špičkových interiérů odráží příběhy jejich majitelů

Rok 2020 byl v mnohém výjimečný. Jednou z těch příjemných výjimečností bylo vyhlášení rokem Adolfa Loose institucemi NPŮ a Muzeem hl. města Prahy. Pojďme se ještě jednou ohlédnout za dílem tohoto významného architekta. Reportérka a architektka Martina Dokoupilová nás podrobně provede několika plzeňskými byty, které…

REKLAMA