Hledat
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Stovky let zapomenutá technologie pomáhá chránit stavby proti zemětřesení

Zemětřesení se naštěstí na našem území příliš nevyskytuje, nicméně jsou na světě oblasti, které dokáže značně potrápit, například Chile. Většina venkovských domů je postavena z pálených nebo nepálených cihel, zpevněných jen hliněnými omítkami a maltou. Jak takové stavby zajistit pro lepší odolnost proti zemětřesení? Zapomenutá řemeslná metoda znovu ožívá.

V rámci programu „Obnovy fasád historických domů v městě Belén“ si mohli místní stavitelé vyzkoušet a připomenout originální způsob, jakým jejich předci zpevňovali konstrukce domů s hliněnými stěnami. Metoda, při které jsou využívány vnější a vnitřní provazové sítě, má svůj původ v Patagonii, ale v centru Chile již byla téměř zapomenutá.

Na programu se organizačně i finančně podílela regionální vláda z Arica a Parinacota, SUBDERE, neboli místní podsekretariát pro regionální administrativu a rozvoj, a také Nadace Altiplano. Stavitelé, zedníci a další zaregistrovaní účastníci si mohli v praxi vyzkoušet na dvou historických a památkově významných budovách, jak provést jejich opravu a zapevnění pro případ budoucích zemětřesení. Ty totiž nepatří mezi právě neobvyklé události, a na infrastruktuře Chile se poměrně negativně často podepisují.

Foto: Camilo Giribas

Většina zdejších venkovských domů je totiž postavena z nenáročných materiálů: pálených i nepálených cihel, zpevněných většinou jen hliněnými omítkami. Předností tohoto materiálu je nízká cena a vysoká dostupnost. Jeho negativa jsou ale rovněž podstatná: při zemětřesení se tyto domy sesouvají jako domečky z karet postavené před pokojový větrák. Jedná se přitom o tradiční způsob výstavby, který byl alespoň podle historických zkušeností dříve o něco pevnější a otřesům půdy odolnější. Jak to?

S odpovědí přispěchal inženýr Julio Vargas Neumann, který se soustředí na předkolumbovskou architekturu. Dohledal a potvrdil, že dříve bylo běžnou praxí tyto nepříliš pevné stavby zpevňovat sítí vertikálních a horizontálních zauzlovaných provazů. Bohužel, tato poněkud pracná činnost s postupem času „vypadla“ z itineráře všech zdejších zedníků a venkovských stavitelů, kde škodě obyvatel. „Kolem roku 1970 už v celém Chile nestál jediný dům, který by byl provazovou síti zpevněn,“ říká Neumann. „Poslední stopy této strukturální ochrany staveb lze dohledat ze začátku minulého století v Patagonii.“

Foto: Camilo Giribas

Neumann se rozhodl tuto praxi znovu zprostředkovat současnému stavitelství. Nejprve ji v roce 2014 vyzkoušel při rekonstrukci kostela San Pedro v poušti Atacama, a nyní, s podporou regionálních partnerů, pak na dvou dalších budovách. Uzlování a provlékání provazů a tvorbu jistící sítě si tentokrát mohli připomenout i místní. A s úspěchem. Podstatné pro tuto metodu je, že nijak zásadním způsobem neprodražuje cenu materiálu. „Je to levné a dostupné řešení, které může sehrát zásadní roli při zvýšení odolnosti zdejších domů vůči zemětřesení.“

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Přečtěte si více k tématu Stavba

Foto: MCA atelier Miroslava Cikána a Pavly Melkové (www.mca-atelier.com) a PIARISTI (www.piaristi.cz)

Náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze se proměnilo v živý přírodní park, pomáhá zadržovat dešťovou vodu a reaguje na klimatické změny

Náměstí Jiřího z Poděbrad ve třetím pražském obvodu se slavnostně otevřelo veřejnosti. Jeho nová podoba navazuje na urbanistický řád založený Josipem Plečnikem, sjednocuje prostor, nabízí více stromů, pobytové trávníky, vodní prvky, dětské hřiště, mobiliář i technické zázemí pro městské trhy a kulturní akce. Dříve…

Vestavba vložená do staré stodoly

Vestavba vložená do staré stodoly

„ Krabice ve stodole “ je malá soudobá obytná vestavba volně vložená do staré stodoly. Projekt vznikl jako prostor pro sezónní pobyt investora v rámci venkovské usedlosti. Původní úvahy směřovaly k rekonstrukci obytné části usedlosti, postupně jsme ale dospěli k návrhu nové samostatné jednotky uvnitř…

Foto: Matej Hakár

Obnova sídlištního „Paneláku“ jako plnohodnotná architektonická strategie

Cílem komplexní obnovy exteriéru i interiéru budovy bylo zachovat identitu stavby, její původní kvality a současně ji přizpůsobit současnému bydlení. Architekti vycházeli z přesvědčení, že i typologicky utilitární stavby druhé poloviny 20. století mohou po citlivé transformaci být zajímavé.