Objekt cihelny s výraznou dominantou komína se nachází v samotném srdci Severního předměstí. Návrh proto koncentruje nové objekty kolem této zajímavé budovy a vytváří s ní přímý dialog – vdechuje cihelně nový život a ona mu dodává identitu a věrohodnost. Využitím jedinečného potenciálu bývalé Klotzovy cihelny dojde k uchování historického odkazu industriální architektury a konverzí rovněž cihelna získá nový smysl - z bývalého objektu lisovny se stává posvátné místo, pozvolna prorůstající do nových objektů komunitního centra s klauzurou pro řád františkánů.
Koncept
Dnes ovládá jednotlivé části chátrajících objektů náletová zeleň. Je tak nespoutaným, ale přesto zcela přirozeným způsobem docíleno základní přirozenosti - stárnutí a znovuoživení. Tato symbióza mezi živelností přírodních prvků (nových, silných a mladých) a stabilitou přirozeně stárnoucích prvků minulosti, vytváří dialog, jež se stal základním motivem celého návrhu. Rostlé formy lehkých dřevěných a prosklených ploch komunitního centra vchází do přímého dialogu se stabilní formou cihelného objektu kostela. Navrhované objekty jsou reprezentovány dynamickými tvary, které jsou odpovědí na náročnou úlohu architektonické syntézy kvality a přesvědčivosti nových i původních struktur.
Hlavním objektem a přirozeným těžištěm navrhovaného souboru je stavba kostela. Svou výškou a stabilní formou se plně uplatňuje na všech přiléhajících veřejných prostorech.
„Snahou architektonického návrhu byla reflexe výrazu pokory a ducha františkánské spirituality.“
Interiér kostela /halový prostor bývalé lisovny cihel/
Hlavním výrazovým prvkem interiéru se stává očištěná konstrukce cihelných pilířů, na kterých spočívá dřevěný krov. Tektonika a symetrická kompozice pravidelně uspořádané konstrukce podporují navrženou centrální dispozici. Atmosféra plná symboliky je vytvářena především působením světla. Na tabulková okna původního členění a na napínanou textilii v pozadí presbytáře je umístěn fotografický potisk lesní krajiny, reflektující pozadí stromů rajského dvora. Ten se tak propisuje do vnitřních prostorů a vytváří jedinečnou atmosféru, pocit pobytu uprostřed přírodní krajiny, blízký naturelu františkánského řádu. Pocit "přítomnosti nebe, světla a zeleně" neruší, ale podkresluje tichou duchovnost kostelního prostoru a zároveň odkazuje na kořeny křesťanství, scházení společenství věřících pod otevřeným nebem.
Dispozice
Základní jednotkou souboru je kostel. Vstupní část tvoří prostorný vestibul, na který navazují adorační kaple, hlavní liturgický prostor, zpovědní místnost a hygienické zázemí. Adorační kaple se svatostánkem je řešena nezávisle na provozu kostela, má 40 míst k sezení a k presbytáři je umožněn i vstup ze sakristie. Hlavní liturgický prostor je přirozeným těžištěm a je navržen tak, aby splňoval požadavky II. Vatikánského koncilu. Lavice pro 100 věřících oscilují kolem centrálního bodu dispozice, kterým je střed oltáře. Druhé nadzemní podlaží tvoří galerie, která je naproti presbytáři vyvýšena a slouží jako kůr. Akusticky optimální poloha je využita i pro umístění varhan.
Druhou částí navrhovaného souboru je komunitní centrum. Na kostel navazuje přes spojovací krček, který slouží zároveň jako výstavní prostor. Srdcem domu a těžištěm veškerých aktivit komunity je hlavní sál. Důležitým prostorem pro scházení společenství jsou i dvě klubovny, které se spolu s knihovním koutem a kavárnou obrací do intimního atria. V blízkosti vstupu do objektu je ve 2.NP navržen salónek reprezentativního charakteru, v běžném provozu využívaný hlavně jako farní centrum.
Klauzura františkánu je navržena v klidnější části orientované do rajského dvora, na vyvýšenou úroveň. Soukromý vstup pro členy řádu je řešen v západní části objektu z ulice Karlovarská.
Veřejný prostor před kostelem
Torza stávajících svislých stěn zříceného objektu sušárny vymezují intimní klidný prostor před vstupem do kostela. Důležitým spoluurčujícím prvkem architektonického výrazu je navržená zeleň. Její přítomnost vrací stavbu zpět ke kořenům, zlidšťuje okolní architekturu a začleňuje ji do prostředí. Vytváří příjemnou atmosféru, klidné vstřícné a důstojné prostředí, jednoduchý mobiliář koresponduje s kultivovaností prostoru. Vodní prvek je zastoupen mělkým brouzdalištěm s vodotryskem. Voda vnáší do prostoru pohyb a život. Osvětlení je navrženo tak, aby podtrhovalo duchovní rozměr prostoru.
Studie vznikla jako diplomní projekt na Stavební fakultě ČVUT v Praze, na programu Architektura a stavitelství, pod vedením Ing. arch. Jindřicha Synka. Jejím autorem je talentovaný mladý architekt Miloslav Vodička. Zadání se opírá o skutečný záměr plzeňského biskupství na výstavbu nového kostela s komunitním centrem v městské části Plzeň - Severní předměstí.
Sdílet / hodnotit tento článek