REKLAMA

Koupání v Temži? Projekt Studia Octopi oživí Londýn

Skupina architektů ze Studia Octopi se rozhodla, že řeku Temži vrátí zpět Londýňanům, a na jejím majestátním nábřeží vybudují plovoucí „lázně“, ukotvenou ozeleněnou platformu, na které se budete moci koupat, a sledovat přitom mezi plaveckými tempy ikonické dominanty města.
Koupání v Temži? Projekt Studia Octopi oživí Londýn
Řeka Temže protékající jihem Anglie v délce 346 kilometrů stahuje vodu z povodí o rozloze 12 935 kilometrů čtverečních. Její průměrný průtok Londýnem činí 65,8 metrů krychlových za vteřinu (jen pro srovnání, Vltava má u Mělníka cca 150 m3/s) a její šířka se v City pohybuje mezi 200-250 metry. Londýnský úsek Temže navíc patří mezi oblasti ovlivněné přílivem, s výškou přílivu 6 – 6,5 metrů.

Bez nadsázky lze říci, že posledních sto let je koupání v Temži výsadou lovců adrenalinových zážitků v hospitalizačních zařízeních, nadšenců a otužilců, kterým nevadí kožní ekzémy a infekce. Britové svou velkou řeku prostě milují, ale její čistota se díky blízkosti moře, frekvenci říční a námořní dopravy a množství průmyslových závodů po i proti proudu řadí do těch nejnižších kvalitativních kategorií. Přesto se skupina architektů ze Studia Octopi rozhodla, že řeku Temži vrátí zpět Londýňanům, a na jejím majestátním nábřeží vybudují plovoucí „lázně“, ukotvenou ozeleněnou platformu, na které se budete moci koupat, a sledovat přitom mezi plaveckými tempy ikonické dominanty města.

Nedávno představený plán Studia Octopi je reakcí na dlouho očekávaný počin městské rady, která se rozhodla, že po bezmála 150 letech provozu spustí generální opravu dnes již značně poddimenzovaného kanalizačního systému Londýna. Rozsáhlá rekonstrukce kanálů, která se má v projektovém řešení architektů promítnout do zvýšení čistot vody v Temži, je prý startovním bodem, od kterého by se mohlo znovu začít datovat koupání v řece. K tomu sice na několika lokalitách dochází i nyní (například na nábřeží u Hampton Court a ve čtvrti Docklands), ale dosud se skutečně jedná jen o výsadu odvážných nadšenců. Čistá řeka a vodní lázně od Studia Octopi by mělo nastartovat úplně novou vlnou daného trendu. Temže ale rozhodně není Vltava, a navrhované submersní koupaliště se nepodobá Žlutým lázním.

Nejdřív kanál, potom lázně
Chris Romer-Lee, stávající ředitel architektonického Studia Octopi upozorňuje, že připravovaný „Super-kanál“ bude hotov sice až v roce 2023, ale po jeho dokončení se situace v Temži dramaticky zmenší. „Dnes ústí do řeky 96 % veškeré městské kanalizace, a to s přečištěním i bez. Jenže až bude Super-kanál hotov, nevytvoří se – z pohledu lidí - vlastně nic nového, co by zpětně ukázalo výsledek takové práce. Lázně na čisté Temži to dokážou.“ Profesionálové z Octopi, kteří už mají na svědomí přes čtyři desítky realizovaných projektů v Londýně a příměstském okolí se proto rozhodli podpořit vizi čisté řeky hned na dvou úsecích, v lokalitě Shadwell na východě a nedaleko Blackfriars Bridge, v samotném centru. „Jen si to představte,“ říká Romer-Lee. „Jak se díváte z úrovně hladiny na pamětihodnosti v srdci města. A vůbec, jak díky sportovnímu vyžití, prostoru k relaxaci a podpoře lokální fauny a flóry ožívá centrum Londýna. Jak se díky podpoře fyzických a sociálních aktivit probouzí společenský duch.“

Samotné pojetí lázní na Temži je ve své podstatě velmi jednoduché. Základním stavebním materiálem se tu stávají betonové prefabrikáty (betonové kazety), ukotvené na betonových pylonech a podpůrném systému z ocelových nosníků, doplněné na povrchu o dřevěná hrazení, podlážky a zábradlí, kovové schůdky z nerezů a velké kameninové květináče, osazené vegetací. Voda v bazénech bude „nad úrovní“ hladiny v řece, aby případné rozbouřené vlny nezanášely vodu v bazénech usazeninami a nečistotami. Do bazénu se bude dostávat voda z řeky, ale až po profiltrování a přečištění. Ve hře je kromě autonomního systém filtrace vody i varianta s kořenovou čističkou vody. Kazety betonových palub se nadnášejí na vodní hladině díky zabudovaným vzduchovým kapsám na obvodu, a také vyvažují gabionové klece naplněné kameny a vegetací v květináčích. Nápad na osazení bazénu rostlinstvem pochází z hlavy architektů studia Jonathan Cook Landscape Architects, kteří se na projektu lázní na Temži také částečně podíleli.

Okrajové vymezení bazénů má být lemováno rákosem, jednotlivé koupací oddíly zase zdůrazní osazení žlutými kosatci. Část plochy má být v rámci zvýšení estetické a ekologické hodnoty připodobněna přírodnímu slanisku, porostlém žabníky a lekníny, zatímco „suchá“ část, určená k opalování bude obkroužena květináči s rozchodníky a skalníky. V rozkresech a skicách se pak mohou vodní a rostliny a vzplývavá vegetace usazovat i podél prostoru vymezeného betonovou konstrukcí, a teoreticky tak dát vzniknout příbřežnímu leknínovému jezírku, jakési zátočině na pobřeží, jejímž okem bude čistá voda bazénů. Celý koncept (v případě Backfriars Bridge u Viktoriina nábřeží, ten u Shadwell je mnohem jednodušší) jinak počítá se čtyřmi bazény – plaveckými „pětadvacítkami“ s vymezenými dráhami, dětským brouzdalištěm, hlubším potápěcím bazénem a rodinnou nádrží.

Zatímco vegetace, překrývající betonové prefabrikáty, má opticky dotvářet „přírodní charakter“ místa, návštěvníci by neměli být ochuzeni o zažitý standard veřejných koupališť. Nechybí tu převlékárny, kiosky rychlého občerstvení, nezbytná budka se vstupným, věže pro plavčíky i dřevěné boudy se zázemím pro údržbu. Narazíte tu také na nízké skokanské můstky, nebo vyhlídkovou terasu a plochy vyhrazené opalovací lehátka. Uvnitř bazénu si budou moci plavající a slunící se návštěvníci užívat čisté vody, nebudou je omezovat vodní proudy,a na blízku jim bude i městský komfort.

Sir Joseph Bazalgette (28.3 1819 – 15.3 1891), šéfinženýr Metropolitního odboru veřejných služeb vstoupil do dějin realizací technického díla nevšedních rozměrů, když Londýn propojil kanalizačním systémem. Každé velké dílo má svůj důvod, a tím Bazalgetteovým bylo období „Velkého smradu“ roku 1858, kdy se během horkého léta město na Temži zahalilo do oblaku odpudivého závanu rozkládajících se exkrementů. Práce na ambiciózním díle, které by mohlo s klidem aspirovat na „technické dílo století“ trvaly až do roku 1875. Smutnou pravdou je, že kanalizační systém byl projektován na míru Londýna konce devatenáctého století, a poměrně záhy byla nastavená kapacita překonána populačním boomem. Původní centrální Bazalgetteův systém byl mnohokrát modifikován, rekonstruován a napojován na další přidružené kanalizační systémy z předměstí, kterých nyní spájí 57. V roce 2012 tak protékalo londýnskými stokami okolo 39 milionů tun splašků, tedy více než čtyřikrát než je projektovaná kapacita. Připravovaný Super kanál má mít naopak čtyřnásobnou „rezervu“ pro případ přehlcení kanalizačního systému v době přívalových dešťů.

Použité zdroje:

Swimming pools for London's River Thames by Studio Octopi
London As It Could Be Now: The Thames Baths Project
Reconnecting Londoners with the Tidal Thames
Thames baths project offers public outdoor swimming in London

 

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

REKLAMA
REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist