REKLAMA

Netradiční architektura: I orangutani potřebují někde bydlet

Některé zakázky pro architektonická studia nezrcadlí kreativitu výsledným podáním, ale už samotným zadáním. „Tvůrčí dílna“ Iredale Pedersen Hook Architects (IPHA) z australského Port Melbourne nedávno řešila projekt, jehož cílem nebyla jen spokojenost lidí ale především jiného druhu primátů - orangutanů.

Zoo v Perthu byla guvernérem slavnostně otevřena v roce 1898, a řada výběhů na nynějších 17 hektarech rozlohy pamatuje ještě tyto historické časy. Není proto divu, že provizorní záchranné výběhy pro orangutaní sirotky, narychlo otevřené v roce 1970, brzy začaly kapacitně i funkčně zastarávat. V devadesátých letech pak přišlo k „provoznímu kolapsu“, a vedení Zoo spolu s podporou veřejnosti zahájilo výrazný rekonstrukční program.

Nový domov pro primáty

Běh úprav, oprav a zásahů vyvrcholil – především díky IPHA - otevřením orangutaní expozice, která se může směle řadit mezi nejmodernější takové ve světě. Architekti se v první řadě museli na čas přeškolit na zoology, a pod vedením zkušených ošetřovatelů i primatologů poodhalit potřeby života orangutanů. Jen tak mohli zpracovat takový návrh prostředí, které by plně odráželo potřeby chovaných zvířat.

Výsledkem je zařízení, jež v sobě chová perfektní simulaci pralesního prostředí plně vyhovující fyziologickým a inteligenčním nárokům orangutanů. Je zde sedm oddělených (prostorově, nikoliv opticky) výběhů, ubikace orangutanů, stanice ošetřovatelů a zázemí provozu. Nad tím vším se pne pohodlná návštěvnická trasa, která současně zajišťuje soukromí zvířecích chovanců i nevšední výhledy na jejich život zprostředkovaný návštěvníkům. Tento visutý koridor je navíc vyroben z recyklovaných plastů, sesbíraných v přístavu Melbourne.

Poznejte je, žijte s nimi

Navrhovat prostor s ohledem na potřeby orangutanů není jen tak. Přílišná zjednodušení se totiž přímo projevují na diskomfortu chovanců. „Orangutan má průměrnou inteligenci jako šestileté dítě a je šestkrát silnější než člověk,“ říká architekt Finn Pedersen. „Nemůžete ho jen tak zavřít do klece. Mají také své specifické požadavky, stejně jako lidé. Jeden starý samec například trpí cukrovkou, a i taková drobnost se promítla do designu jeho výběhu.“

Na základě pečlivé technické i zoologické studie provedené v roce 2002 pak došlo k přesunu stávajících pěti výběhů, rozsáhlé rekonstrukci staré budovy, a nakonec rozšíření expozice o další dva výběhy.

Narazíme tu například na speciální nastavitelné umělé stromy z betonu a oceli, jež slouží mladým orangutanům jako trenažér lezení. Jejich výšku je možné průběžně měnit, aby rostly spolu se zvířaty (až do výšky 12 metrů). Ocel je galvanizovaná, betonové prvky jsou vyrobeny ze zesíleného recyklovaného betonu. Obklady jsou rovněž z recyklátu přírodních materiálů, především eukalyptu (dřevo jarrah).

Specifické jsou i hnízdní podložky, které si ve volné přírodě tato pozoruhodná zvířata staví ve větvích, napajedla a osvěžovadla, umělá termitiště, mechanické hračky a řada dalších praktických příkladů enrichmentu, tedy obohacujících prvků a aktivit.

Celý projekt IPHA v sobě navíc nese výrazné poselství o nezbytnosti ochrany divočiny a zvířat ve volné přírodě. Edukační systém je zde nastaven pro dospělé návštěvníky, a hravou formou prak zpracován i pro malé děti.

„Je to práce, kterou jsme prostě chtěli,“ říkají o projektu IPHA. „Na záchraně vzácných druhů kriticky ohrožených živočichů chceme mít také svůj podíl.“ Přesto se zakázka na zpracování areálů expozic a pavilonu orangutanů, stojícího hned naproti vstupu Zoo v Perthu neobešla bez komplikací.

„Vyžadovalo to od nás všech velkou chuť učit se úplně nové věci, daleko za hranicemi našeho dosavadního oboru. Nebylo to jen o re-developmentu staré budovy ze sedmdesátých let, ale o biologii a potřebách chovaných živočichů.“ Architekti se naučili spoustu věcí: „Orangutan dokáže doslova roztrhnout kovové pneumatické dveře, ale nedokáže rozmáčknout banán.“

Sumaterští orangutani se řadí mezi kriticky ohrožené druhy zvířat, čelící bezprostřednímu riziku vyhynutí. Pokud se věci nezmění, do pěti let vyhynou ve volné přírodě. Už dnes je jich v Zoo města Perth více, než na většině původních lokalit kouzelné Sumatry. Důvod? Řada dospělých zvířat je často surově ubita na plantážích olejových palem, a zůstávají po nich jen malí orangutaní sirotci. V tom lepším případě se jim pak novým domovem stane právě záchranná stanice v Perthu, kde od roku 1970 žije už šestadvacet orangutanů. Architekti z IPHA ani při nejlepší vůli nebudou pravděpodobně schopni řešit krizi vymírajícího druhu, ale výborně se postarali o to, aby zvířata držená v Perthu mohla žít životem podobným tomu v divočině.

Technické parametry stavby

Název projektu: Perth Zoological Gardens Orang-utan Enclosure
Lokalizace: Zoo Perth, Západní Austrálie
Architektonické studio: Iredale Pedersen Hook Architects (IPHA)
Projektový tým: Finn Pedersen, Adrian Iredale, Martyn Hook, Rebecca Angus, Jemma Dongen, Peter Weiss, Ross Brewin, John Belviso, Mike Moore
Klient: Department of Housing and Works Government of WA
Inženýring stavby: Scott Smalley Partnership
Strukturální design: Pritchard Francis

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

REKLAMA
REKLAMA

estav.cz v žebříčku návštěvnosti TOPlist