Metody a technické prostředky pro sanaci vlhkého zdiva

Voda vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Ze začátku působí mapy pouze neesteticky, ale další poruchy na sebe nenechají dlouho čekat.

Vlivem vlhkého zdiva se snižuje jeho tepelně izolační schopnost. Zavlhčená omítka vlivem zamrznutí začíná praskat a tím se otvírá dalšímu přístupu vlhkosti.

V interiéru zavlhčené zdivo umožňuje výskyt plísní a hnilobných bakterií. Tím se snižuje komfort užívaných prostor.

Za spolupůsobení krystalizujících solí dochází k odpadávání omítky a k dalšímu narušování zdiva jehož poškození může být nebezpečné i z hlediska jeho únosnosti.

Vykrystalizované soli mohou mít i hydroskopické vlastnosti. Tyto soli mohou přejímat vodu z okolního vzduchu. Spolu s kyselým deštěm jsou vhodným prostředím pro bakterie, plísně a řasy. Ty mají snahu si vlhké prostředí zachovat, a také nasávají vlhkost z okolního vzduchu.

Vlivem nepropustného obkladu stoupá vlhkost výše než u zdiva bez obkladu.

U starého zdiva často chybí izolace, která by zamezila vzlínání kapilární vlhkosti. Současně s touto vlhkostí se přepravují rozpuštěné soli (dusičnany, chloridy a sírany), které se usazují v kapilárách a tím zmenšují jejich průměr. Tím umožňují vzlínání vody do vyšší výšky.

V průběhu ročních období se hranice vlhkosti mění od minimální (h) až po maximální (H). V této oblasti se vlhkost nejvíce odpařuje a nejvíce se zde ukládají dopravené soli. Tyto hranice jsou u jednotlivých staveb rozdílné, ale zpravidla dobře viditelné.

Voda na povrchu zdiva se odpaří, soli se vysušují a krystalizují. Tím zvětšují svůj objem a vlivem krystalického tlaku rozrušují povrchové vrstvy. Postupem času se tento proces stále opakuje a škody jsou stále patrnější.

Metoda s CM přístrojem je velmi mobilní. Nelze však provádět velké množství vzorků v krátkém čase. Metoda využívá chemické reakce vody s karbidem vápníku a určuje vlhkost přepočtem ze stanoveného objemu (tlaku) vzniklého acetylénu podle následujícího vztahu: CaC2+2H2O = Ca(OH)2+C2H2

Odběr vzorků se provádí ze zdokumentovaných bodů z problematických míst v tzv. figurách, které jsou v jednom bodě ve výšce 0,2–1,2 a 2,2 m. Odběr vzorku se provádí z vnitřku zdiva cca 10 – 15 cm pod povrchem v dostatečném množství.

Vzorek se rozdrtí na misce přiloženou paličkou na malé kousky, aby bylo možné jej vložit do tlakové nádoby.

Na přiložených vážkách se naváží 10g vzorku při odhadované vlhkosti do 16%, 20g při odhadované vlhkosti do 8% nebo 100g při odhadované vlhkosti do 1,4% (nepoužíváme). Čím je vzorek větší tím je měření přesnější. POZOR však na přetlakování nádoby. Lépe je začínat od menšího množství.

Odvážený vzorek se nasype do tlakové nádoby, přidají se přiložené tři ocelové koule, které mají vzorek rozmělnit tak, aby došlo k dokonalé chemické reakci karbidu vápníku s vodou obsaženou ve zkušebním vzorku a jako poslední se přidá 1 ks ampule s karbidem vápníku a nádoba se uzavře.

Nádoba se protřepe a probíhají reakce vody s karbidem vápníku – vytváří se acetylen. Ten začíná vyvíjet tlak, který se projevuje na pohybu ručičky na manometru. Po 10 až 15 minutách je reakce ukončena a je možno odečíst naměřenou vlhkost.

Přímo na manometru se odečte naměřená vlhkost. Při 10 gramovém vzorku se odečítá na černé stupnici a násobí se 10×. Naměřená vlhkost je v %. Při 20 gramovém vzorku se odečítá na modré stupnici a naměřená vlhkost je přímo v %. 100g vzorky nepoužíváme. Používají se pouze při podlahářských pracích.

Měření salinity se provádí na vzorcích odebraných na stavbě a dodaných do akreditované zkušebny. Výsledky se porovnávají a konzultují, poté je navržena vhodná metoda sanace.