Výstavbu jaderného zdroje na Třebíčsku, označované v dobových dokumentech jako V-2, odstartoval na jaře 1970 podpis dohody mezi Československem a Sovětským svazem o spolupráci při budování dvou jaderných elektráren - jedné v Česku a druhé na Slovensku. Nedlouho po zahájení přípravných prací na stavbě budoucí elektrárny v dubnu 1974 ale předsednictvo vlády rozhodlo o převodu dukovanského projektu do Jaslovských Bohunic. Na Vysočině měl místo toho vyrůst zdroj ne o dvou, nýbrž rovnou o čtyřech blocích. A aby nebylo změn málo, padlo o dva roky později rozhodnutí nahradit v Dukovanech starší typ reaktorů za novější a bezpečnější.
Naplno stavět se začalo v červenci 1978. Prakticky současně s elektrárnou vyrostly na řece Jihlavě i vodní nádrže Dalešice a Mohelno. Ty slouží jako zdroj chladící vody pro Dukovany a funguje na nich také přečerpávací elektrárna.
První blok dukovanské elektrárny začal nabírat definitivní podobu koncem roku 1982, kdy byl osazen tlakovou nádobou reaktoru. O rok později, na Silvestra 1983, do něj technici začali zavážet palivo a večer 12. února 1985 byla spuštěna štěpná reakce. Další fáze spouštění prvního bloku na sebe nedaly dlouho čekat - koncem února začal dodávat proud do sítě a na začátku května přešel do půlročního zkušebního provozu.
Díky získaným zkušenostem šly práce na dalších třech blocích stavařům rychle od ruky. V průběhu roku 1986 se v Dukovanech podařilo uvést do provozu hned dva nové bloky, což představovalo unikátní počin i v celosvětovém měřítku. Maximálního projektového výkonu elektrárna dosáhla v červenci 1987, kdy byl spuštěn poslední, čtvrtý blok.
Zprovoznění Dukovan mělo velký význam nejenom pro československou energetiku, ale i pro rozvoj domácího jaderného strojírenství. Projekt elektrárny sice zpracovala sovětská firma LOTEP, ale zhruba čtyři pětiny použitých zařízení byly vyrobeny v Československu. Kromě Škody Plzeň, která dodala reaktory a turbogenerátory, se na tom podílely i vítkovické strojírny či podnik Průmyslové stavby Brno, jenž byl generálním dodavatelem stavby.
Díky postupné modernizaci se výkon elektrárny v uplynulých desetiletích zvýšil z původních 1760 na 2040 megawattů. Kromě toho byl prodloužen cyklus výměny paliva ze tří na pět let. K dalším významným změnám oproti původnímu stavu patřilo vybudování dvojice meziskladů vyhořelého jaderného paliva či nejnověji stavba nižších a vůči větru odolnějších věží pro chlazení bezpečnostních systémů.
Hlavním cílem vedení dukovanské elektrárny pro letošní rok je získat od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost souhlas s prodloužením životnosti prvního bloku o další dekádu. Předsedkyně úřadu Dana Drábová již dala najevo, že to je licence reálné. "My víme, že technicky na to ty bloky mají. Mají na to, aby byly provozovány do roku 2025, případně do roku 2035, když se o ně bude ČEZ řádně starat," prohlásila Drábová loni v listopadu. To už by v Dukovanech mohl fungovat nový blok o výkonu 1200 megawattů, jehož výstavbu společnost ČEZ zvažuje.
![OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]](/img/_/12513/od_kotva_2014_tn.jpg "OD Kotva [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)]")
Sdílet / hodnotit tento článek