Přehrát audio verzi
Podlahové vytápění v historických objektech
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Skrytý systém, který nepřekáží
Z provozně – technického hlediska je zásadní skutečnost, že otopná soustava je kompletně integrována do podlahové skladby a díky tomu neovlivňuje autenticitu historických konstrukcí. Proto nedochází k žádné instalaci otopných těles, jejich kotvení do zdiva, ani k vedení rozvodů po stěnách. To je velká a skutečně bezkonkurenční výhoda. Projektant může předem počítat s minimalizací zásahů do památkově chráněných konstrukcí a tím i k omezení rizika porušení historických artefaktů (omítek, maleb apod.). Absence radiátorů navíc zjednodušuje architektonické řešení prostoru včetně detailů. Typickým příkladem je instalace podlahového vytápění v Muzeu středního Pootaví na hradě ve Strakonicích, kde bylo ve všech místnostech dohromady instalováno přes 5 kilometrů potrubí RAUTHERM.
Tepelně-technické výhody sálavého systému
Dalším benefitem je režim nízkoteplotního sálání, které podlahové vytápění nabízí. Výsledkem je rovnoměrné teplotní pole v horizontálním i vertikálním směru a nižší teplotní gradient mezi podlahou a stropem. Právě tato rovnoměrnost má ve své podstatě pozitivní vliv i na historické konstrukce, neboť zde nedochází k tepelným šokům. Tento fakt samozřejmě vnímají s povděkem nejen památkáři, ale i návštěvníci nebo provozovatelé, protože systém působí přirozenějším dojmem. Na vstupu do systému se pracuje s významně nižší teplotou otopné vody (kolem 30–35 °C), což významně ovlivní provozní náklady ve srovnání se standardními systémy. Navíc u celoplošně vytápěných prostor je možné počítat s nižší teplotou v interiéru (cca o 1–2 °C), neboť pocitově se vyrovná standardnímu systému.
Konstrukční skladby a omezení stavební výšky
Z pohledu návrhu je klíčovým parametrem skladba podlahy a její interakce s původní konstrukcí. Poměrně často se proto řeší omezená konstrukční výška podlahy a s ní požadavek na zachování původních podlah (dlažba, kamenné prvky, parkety). Ve vyšších patrech hraje roli rovněž statická únosnost stropních konstrukcí. Projektant má ovšem možnost vybrat si některý z řady systémů REHAU, které budou odpovídat reálné situaci. Nejpoužívanější je tzv. mokrá cesta na principu fixace potrubí na systémové desce Varionova s anhydritovým nebo cementovým potěrem – jako v případě přestavby bývalého statku na klášter v obci Drasty. Zde bylo použito potrubí RAUTHERM ø 17 × 2,0 m. Existují však i další systémy mokré, ale i suché cesty s různým typem fixace potrubí. Nechybí ani systémy s minimalizovanou výškou konstrukce – RAUTHERM SPEED plus (konstrukční výška 41 mm) nebo RAUTHERM SPEED PLUS RENOVA. Případně zcela suchý systém s pokládací systémovou deskou VA 12,5 mm. Volba musí vždy vycházet z detailního stavebně-technického průzkumu. U památkově chráněných objektů je často vhodnější lehká suchá skladba s nižším zatížením stropu a možností reverzibility zásahu.
Regulace a zónování v objektech s proměnným provozem
Historické objekty – zámky, kláštery, muzea – mají často nepravidelný provoz. Z hlediska energetické efektivity je proto zásadní kvalitní regulace. Moderní systémy umožňují zónovou regulaci podle funkčních celků, řízení podle časových programů, dálkový dohled a optimalizaci provozu. V expozičních prostorech lze nastavit stabilní teplotní režim s minimálními výkyvy. U administrativních či ubytovacích částí je možné pracovat s útlumovými režimy. U novostaveb v historickém kontextu, jako je například klášter Drasty, je podlahové vytápění plně integrováno do konstrukčního řešení od počátku návrhu. To umožňuje optimalizovat skladbu, zdroj tepla i regulaci jako jeden funkční celek bez kompromisů.
Spolupráce s památkovou péčí
Z praxe vyplývá, že orgány památkové péče nevnímají obvykle podlahové vytápění jako problematické řešení, pokud nedochází k nevratnému poškození historických konstrukcí a je respektována původní podlahová krytina nebo je odborně obnovena. Pozvolný náběh teploty a menší teplotní výkyvy přispívají ke stabilnějšímu vnitřnímu prostředí, což je důležité nejen pro samotnou stavbu, ale také pro dřevěné prvky, omítky, fresky nebo historický mobiliář. Příkladem využití tohoto způsobu vytápění je informační centrum při kostelu Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského, známém především jako kostel Pražského Jezulátka. Jednou z hlavních výhod podlahového vytápění je „neviditelnost“. Systém nevyžaduje instalaci otopných těles na stěny, a nenarušuje tak původní charakter ani vizuální podobu interiéru.
Sdílet / hodnotit tento článek