Přehrát audio verzi
Přístup k urbanismu, architektuře a stavebnictví se mění. Postupuje se ale dostatečně rychle?
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
„České stavebnictví zcela jistě disponuje mnohými technologiemi i kapitálem k takovéto transformaci. Hlavní výzvou i nadále zůstává rychlost adaptace a schopnost budovat stavby, které dokážou aktivně čelit měnícím se přírodním podmínkám. Konference potvrdila, že už neřešíme, zda stavět šetrně, ale jak to dělat co nejrychleji a nejefektivněji. Klíčem k úspěchu je úzká spolupráce mezi investory, architekty a státem při zavádění komplexních řešení, která zajistí dlouhodobou hodnotu a odolnost staveb a celého prostředí,“ uvedla Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy (CZGBC), a nabídla malou rekapitulaci oborné konference.
Klimatická realita a nezbytnost adaptace
Po úvodním slovu předsedy představenstva CZGBC Libora Musila následoval zahajovací příspěvek profesora Miroslav Trnky z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, institutu CzechGlobe, který otevřel zásadní téma celé konference. Hovořilo se o měnícím se klimatu, o možnostech adaptace, komentovala se data, podle nichž právě procházíme nejteplejšími roky v historii měření.
„V České republice průměrná teplota za poslední dekádu vzrostla o 2,1 °C oproti referenčnímu období let 1961–1990. Srážkové úhrny se sice nemění, ale koncentrují se do kratších úseků, což vede k bleskovým povodním a následnému suchu. Sektor musí okamžitě přejít k plánování na základě modelů pro rok 2050 a budovy připravovat na extrémní tepelný stres v interiérech,“ uvedl profesor Trnka a dále přiblížil aktuální vývoj teplot, srážek a extrémních jevů, jako jsou sucha či přívalové deště, a ukázal, jak se tyto trendy promítají do prostředí, ve kterém navrhujeme a provozujeme budovy. Úvodní přednáška poskytla věcný základ pro následnou diskusi o tom, jak na klimatické výzvy reagovat při plánování odolné a udržitelné výstavby.
Vysoce očekávané, s plnou návštěvností v sále, byly zvláště zahraniční příspěvky. Hlavním řečníkem v první části konference byl Nick Tyler z University College of London, který pohlíží na obor komplexně a tradičně přináší i poznatky z oblasti neurovědy. Podle jeho zjištění stále vytváříme vnitřní prostředí, které vůbec neodpovídá lidské biologii, a přestože existují obory (baubiology) a společnosti, které se tomu intenzivně věnují, změny jsou pomalé. Architekti se podle jeho slov málo starají o to, kolik času lidé v budovách stráví a jaký to má vliv na jejich zdraví. Zdůrazňuje, že město tvoří lidé, nikoliv budovy. A budovy jsou úspěšné pouze tehdy, pokud v nich lidé pociťují pohodu a radost.
„Lidský mozek zpracovává okolní podněty v mikrointervalech tří až čtyř sekund. Pokud prostředí v tomto úseku postrádá logickou koherenci, vyvolává stres a pocit ohrožení. Budoucí výstavba proto musí vytvářet úkryty respektující přirozenou rozmanitost lidského vnímání,“ podotýká Nick Tyler, který se zabývá se převážně tím, jak lidé interagují se svým okolím. Zkoumá pohyby chodců, rizika pádu, vnímání prostoru lidmi s demencí a věnuje se návrhům přívětivější infrastruktury, která by lépe vyhovovala individuálním lidským potřebám.
Podobně uvažuje i Moein Nodehi, zakladatel společnosti Biotonomy. Ve své přednášce poukázal na vysoké tempo globální urbanizace, kdy lidstvo každý den zastaví plochu odpovídající rozloze Paříže, čímž zásadně mění přirozené biocykly krajiny. Podle Nodehiho je stávající model výstavby závislý na energeticky náročné centrální infrastruktuře v podmínkách klimatické nestability značně rizikový. Představil vlastní vizi budov jako autonomních ekosystémů a novou generaci architektury označovanou jako Nature-Based Architecture.
„Jedná se o využívání synergie umělé inteligence a robotického 3D tisku k vytváření struktur, které díky integrovaným biologickým filtrům čistí například odpadní vodu přímo v místě vzniku a pomocí inteligentního designu pasivně regulují vnitřní mikroklima. Takto navržené stavby nepředstavují jednostrannou zátěž pro planetu, ale stávají se aktivními prvky městské krajiny, které ochlazují své okolí a vytvářejí prostor pro obnovu biodiverzity i v husté zástavbě,“ vysvětluje jednu z možností Nature-Based Architecture v inspirativní přednášce, která rozpoutala širokou diskusi o možnostech současné a budoucí architektury.
Strategický urbanismus, technologické řízení staveb a kybernetická bezpečnost
S proměnou stavebnictví a architektury jde ruku v ruce i proměna urbanismu a územního plánování. Tématu se věnoval kromě jiných i Leoš Anderle, CEO Sekyra Group, který ukazoval zdařilé příklady proměn brownfieldů v moderní čtvrti. Zdůraznil, že od roku 2000 trh urazil cestu k mimořádné komplexitě, kterou určují cíle klimatické neutrality a evropská směrnice EPBD IV. Směrnice zavádí pojem budovy s nulovými emisemi, tedy s velmi nízkou energetickou náročností a nulovými nebo velmi nízkými emisemi uhlíku z fosilních paliv, přičemž ke splnění požadavků může vést více způsobů.
„Mohou to být kromě jiného i systémy živých staveb, což je ekonomicky nejúčinnější cesta k ochlazení měst. Zatímco fasáda bez vegetace v létě sálá teplo o teplotě 60 °C, zelená stěna s chladicím výkonem 300 kW/hod dokáže pocitovou teplotu snížit o 2 až 6 °C.,“ dodává k danému tématu Libor Musil ze společnosti LIKO-S., který do vývoje těchto systémů investoval miliony a jeho areál dnes slouží jako vzdělávací základna pro všechny zájemce o klimaticky odolné stavby.
V panelových diskusích se poté hovořilo o konkrétních požadavcích směrnice, o dekarbonizaci, o možné o synergii mezi architekty a veřejnou správou při tvorbě komplexních strategií odolnosti, o cirkulárních materiálech, o snižování dopadu budovy na prostředí a o přístupech založených na sledování celého životního cyklu stavby. Rozebíraly se též povinnosti vyplývající ze směrnice CSRD a standardů ESRS, které od firem vyžadují transparentní měření a reportování uhlíkové stopy v celém dodavatelském řetězci.
Téma energetické nezávislosti v samostatné přednášce otevřel Tomáš Hüner, člen Rady Energetického regulačního úřadu. Upozornil na emise budov, které tvoří 36 % celku v České republice, přičemž 27 % připadá na nepřímé emise spojené s dodávkami energií a výrobou materiálů. Varoval před hrozící nerovnováhou v síti a rizikem nedostatku elektřiny v Evropě po roce 2030. Cesta k nápravě vede podle jeho slov přes sdílení elektřiny a technologickou neutralitu.
Ze závěrů konference jasně vyplývá, že pro transformaci stavebního sektoru jsou nejdůležitějšími předpisy směrnice o energetické náročnosti budov EPBD IV, EU Taxonomie a nařízení o stavebních výrobcích CPR, která rozšiřují pohled na udržitelnost budov od energetické náročnosti k emisím v celém životním cyklu, práci s materiály, daty a transparentním reportingem.
„České stavebnictví má potenciál stát se jedním z klíčových motorů klimatické transformace, pokud se podaří lépe propojit data, regulaci, financování a praxi. Zaznamenáváme rostoucí počet firem, které již dnes pracují s uhlíkovou stopou v celém životním cyklu budov, využívají digitální nástroje, prefabrikaci, cirkulární přístupy k výstavbě i demolici a systematicky zapojují EPD do rozhodování. Ukazuje nám to kromě jiného i Zero Carbon Roadmap 2.0, která vznikla v rámci projektu #BuildingLife. Tyto projekty fungují jako laboratoř budoucí praxe a dokazují, že nízkouhlíkové stavebnictví je v českých podmínkách dosažitelné,“ dodává na závěr Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy (CZGBC) a zve na další akci, jejímž cílem je aktivně propojovat průmysl, vědu, asociace a státní správu.
Více o konferenci, přednášejících a dalších akcích z dílny CZGBC zde
Více o partnerské akci: Mezinárodní konference GBCI Europe Circle 2026 – Za hranice uhlíkové neutrality: budování městské odolnosti v Miláně 6. až 8. 5. 2026 zde
Sdílet / hodnotit tento článek