Jedná se o jubilejní 15. ročník, což je bezesporu důvod k oslavě. Především k oslavě invenčních žen. Festival má totiž podtitul Ta architektura a poodhalí stavební a projektové úsilí především z ženského pohledu. Ukáže, jaké stavby české architektky a projektantky navrhovaly za první republiky, v období meziválečném a poválečném, až po žhavou současnost, a připomene nesporný přínos žen, na nějž se často zapomíná. Ovšem ani muži nepřijdou zkrátka, celá řada architektonických ikon slaví v tomto roce své výročí. Program připomíná například dílo architekta Bohumíra Kozáka, Josefa Gočára či Bohuslava Fuchse, slibuje exkurze do běžně nepřístupných budov, komentované procházky, cyklovyjížďky, přednášky a workshopy. Bohatou nabídku doplňují divadelní představení, hudba, film i speciální akce pro děti.
Humpolec, Medova vila, Josef Kubíček. Zdroj: Organizátor Dne architektury spolek KRUH
Architektura je ženského roku aneb Za vším hledej ženu
Ve výčtu slavných žen, které se výrazně podílely na proměnách našich měst a obcí, připomíná organizátor festivalu především první absolventky architektury, jež se musely často velmi těžce prosazovat ve výrazně mužském prostředí. Byla to například Milada Petříková-Pavlíková, první žena v Československé republice promovaná v roce 1921 na inženýrku architektury na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Následovala Hana Kučerová-Záveská, architektka a návrhářka nábytku (promovala v roce 1927). Připomínána je také ostravská architektka a bytová návrhářka Elly Oehler-Sonnenschein, která pracovala v padesátých letech minulého století ve Stavoprojektu a vystudovala na Německé vysoké škole technické v Brně (Deutsche Technische Hochschule Brünn).
Z poválečné generace nelze nevzpomenout Věru Machoninovou, Alenu Šrámkovou, později pak Evu Jiřičnou či Růženu Žertovou, známou zejména jako autorku obchodních domů, včetně návrhů interiérů, svítidel, oděvních doplňků či šperků. Silně je zastoupena také současná architektura: Jsou to desítky akcí věnovaných současné scéně a nejnovějším realizacím, které veřejnosti přiblíží samy autorky. V jižních Čechách se bude například hovořit o ženách slavného rodu Zátků, v Brně upozorní na průkopnici ženského vzdělávání Elišku Machovou, spoluzakladatelku škol spolku Vesna. Nebude chybět ani ženský pohled na městské prostředí, jeho kvalitu a bezpečnost. Připomínku si zaslouží také slavné urbanistky, zahradní a krajinářské architektky. Jejich kompletní výčet by byl nad rámec tohoto textu.
Novinky jubilejního ročníku festivalu architektury
Zeptali jsme se organizátorů, čím nás v letošním roce překvapí a kam by nás pozvali: „Určitě na stavby, které jste, troufám si říci, ještě neviděli. Každoročně máme v hledáčku kromě jiných i nejnovější stavby a rekonstrukce. V letošním roce zamíříme například do novostavby školy Duhovka v Praze 6, mateřské školy ve Fulneku, nové sportovní haly Josefa Kaluhy v Brandýse nad Labem či do sportovního pavilonu na pražské Ořechovce. Představíme i novou školu a hasičskou zbrojnici v Psárech, komunitní centrum Maják ve Slavičíně, rezidenci u Pergamenky v Praze a další a další,“ cituje z programu Tereza Škoulová ze spolku Kruh, ukazuje fotografie a pokračuje doporučením historických staveb a vil. Zde je třeba připomenout nové zázemí pražského Rudolfina či proměny Domu bytové kultury postaveného v letech 1972–81 podle návrhu Věry Machoninové a řadu mimopražských rezidencí, bývalých továren, lázeňských budov a ikonických vil různých architektonických stylů. Mimo jiných jsou to nádherné rekonstruované vily: vila Alfreda Thoneta v Koryčanech, funkcionalistická Zelenkova vila v Kutné Hoře, obnovená vila Čerych v České Skalici, secesní vila Primavesi v Olomouci a také vila Erny a Rudolfa Liebischových ve Varnsdorfu. V programu je zastoupena rovněž industriální architektura. Návštěvníkům se mimo jiné otevře Vodárenská věž Jaroměři, nádražní věž ve Slavonicích, papírna ve Vraném nad Vltavou, bývalá továrna na výrobu lustrů Eliáška v Kamenickém Šenově nebo vodní elektrárna v Jindřichově Hradci. Den architektury otevře i běžně nepřístupné prostory veřejných budov. V Liberci pozve například do provozního zázemí Malého divadla, v Brně do divadelního zákulisí Divadla Radost a v Kladně do depozitáře knihovny. A tak dále a tak dále, do podzemí dále, hlásá jeden ze sloganů…
K festivalu patří hravost, imaginace, divadlo a film
Čím by byla architektura bez imaginace a uměleckých oborů? Zřejmě jen pouhou stylizací bez řádu a formy, bezduchou jarmareční boudou… To by mohla být jedna z otázek a odpovědí oblíbeného architektonického pub kvízu nebo také replika z multižánrové inscenace věnované odkazu českých architektek s názvem Hostina architektek. Nabízí se také jako úryvek z neformální přednášky u piva nazvané Půllitr architektury či jako otázka, kterou si kladou každoročně filmaři v rámci sesterského festivalu nazvaného Film a architektura.
„Festival zahájí německý dokument Ženy Bauhausu, pocta zapomenutým ženám slavné školy, jejíž dějiny jsou spojovány především s muži. Snímek, který v Praze uvede režisérka Susanne Radelhof, odhaluje neviditelný, ale zásadní vliv designérek a architektek. V největší slávě Bauhausu musely tvrdě bojovat o své místo, navzdory tomu, že často přicházely s těmi nejodvážnějšími nápady,“ podotýká Václav Ševčík, kurátor festivalu Film a architektura, a ukazuje dlouhý seznam přehlídky filmů o architektuře, designu, umění a tvorbě měst.
Tábor, Divadlo Oskara Nedbala. Zdroj: Organizátor Dne architektury spolek KRUH
„Vedle zajímavých osobností a silných příběhů se pravidelně snažíme upozorňovat na společenské, ekologické i technologické otázky, kterým musí architektura čelit,“ dodává Václav Ševčík a jako příklad uvádí izraelskou architektku Adu Karmi-Melamede v intimním portrétu Ada – My Mother the Architect, natočeném její dcerou Yael, který zachycuje kariéru autorky ikonických staveb a její hledání rovnováhy mezi profesí a mateřstvím. V sekci nazvané A co dál? pak Václav Ševčík doporučuje vizionářské studio LOT-EK, které jako jedno z prvních začalo přetvářet přepravní kontejnery na školy, galerie či domy a otevřelo debatu o regeneraci a obnově prostředí.
Za redakci bychom ještě přidali dokument nazvaný Beyond Eternity, který zkoumá architekturu v kontextu klimatických změn, nedostatku zdrojů a cirkulární ekonomiky a nabádá k zamyšlení nad tím, kam svět a architektura směřují. Zajímavá je také série krátkých filmů Transmutation sledující cirkulaci stavebních materiálů a jejich recyklaci. Důležité je na závěr zmínit rovněž blok krátkých filmů studentů, absolventů filmových škol či nezávislých filmařů, který má letos název Domov bez zdí a ukazuje, že dům není jen stavba, ale odraz paměti, identity a hledání místa v prostoru. Od modernistických vil přes opuštěné ruiny po betonové monumenty sledují, jak architektura formuje naše životy, vzpomínky i vztahy. Každý snímek nabízí osobní pohled na prostor, kde se prolíná historie, kreativita a hledání svobody.
Více informací včetně seznamu měst konání festivalu Den architektury 2025 na www.denarchitektury.cz
Kompletní program festivalu Film a architektura je k dispozici na webových stránkách www.filmarchitektura.cz
Sdílet / hodnotit tento článek