„Jak lidé žijí a myslí, tak také stavějí a sídlí.“
Setkání, která vždy potěší
Atelier Marka Štěpána, jeho paní Vandy a dalších architektů je na TZB-info a portálu ESTAV zkušeným etalonem kvality a konzistence stran architektury. Doménou Marka Štěpána jsou sakrální stavby. Na tomto poli má velké množství realizací, po právu většinově vysoce ceněných obcí architektů i široké veřejnosti. Jeho stavby nebojují o striktní řazení v dnešní rozhárané době k vyhraněnému architektonickému stylu konkrétního směru. Pohybujeme se v postmoderní době a ta vyhraněnost je leckdy zavádějící. Proto se mi líbí příměr pana architekta, že se v první řadě obrací k jakési vnitřní pravdivosti.
Kubická dostavba v zadním traktu, interiér. Foto: Filip Šlapal
Ve Finsku v Helsinkách jsem se setkal s nevšední sakrální stavbou, skalním kostelem zvaným Temppeliaukon Kirkko. V centru prstence domů na jakémsi kruhovém náměstí ve skalní vyvýšenině byl vytesaný kostel do skály. Prostor zaklenutý moderní kupolí, jakýmsi vrchlíkem z ocelových nosníků s proskleným obvodem. Tohle magické místo zasvěcené Bohu a lidem, kteří se s ním zde setkávají, je bezpochyby nadčasové a vzácně výjimečné. Nehledejte zde žádný styl, žádný sloh, jenom kámen, dřevo mobiliáře a výplně prosklení v nenápadném kovovém rámu. Jakýsi atavistický dávnověký jeskynní prostor k setkání a rozjímání, bez rušivých příkras, balastu a pozlátka. Velkolepost a spirituální náboj tohoto místa je v jeho prostotě, jednoduchosti a nekomplikovanosti.
Pokud se chcete potkat s Bohem, hledat pokoru a zamyšlení, cestu do svého nitra, utříbit si myšlenky, zklidnit duši, pak tohle místo je to pravé. Proč hovořím o fenoménu místa zvaného Temppeliaukon Kirkko? Protože realizace od architekta Marka Štěpána mají z mého pohledu podobného ducha. Mají obrovský spirituální náboj díky svému minimalistickému pojetí řešení bez nadbytečných příkras a zbytečností. Místo jednoduše a prostě zasvěcené Bohu s jasnou myšlenkou.
Kubická dostavba v zadním traktu, interiér. Foto: Filip Šlapal
Realizace odrážejí krédo architekta
V té chvíli je už malý krůček kupříkladu k velmi Oceňovanému kostelu sv. Václava v Sazovicích, který je novodobou rotundou, krásnou moderní architekturou postavenou na konzervativních kořenech. Kruh byl vždy symbolem božského, tvarování kostela tedy začíná základní hmotou válce, jež je ideální pro dané místo. To by bylo ovšem velmi zjednodušené vysvětlení, jak vznikla tato unikátní stavba. Stavba jako z papíru vystihuje tvar kostela a prolamované stěny, které si hrají s tvarem a posléze i se světlem. Stále apeluji na základ práce architekta, kterým je „skvělá“ dispozice korunovaná „skvělým“ nápadem. Tady to platí beze zbytku. Vznikla tak nádherná hříčka, spojitý tvar, lehce abstraktní, odhmotněný. Zároveň však jasně definovaný, ovšem bez zbytečného balastu, kterým často hýří starší, někdy po hříchu i novodobé stavby sakrálního typu. Je zbytečné obtěžovat člověka, který zde hodlá spočinout v klidu a obrátit se do svého nitra, nánosem informací, barev a tvarů. To vše ruší a odvádí pozornost a zároveň ubírá na jisté intimitě a primárním důvodu, proč člověk vlastně navštívil tento prostor. Křivky s pronikajícím světlem, hra světla v každé denní době, kdy část prolomení vniká do vnitřního prostoru a část naopak ven. V jednom vnějším prolomení nalezneme zvonkohru a na plné části strohý čistý kříž. Ve většině svých projektů se pan architekt Štěpán často zabývá i řešením liturgických předmětů, návrhy oltáře a oltářních předmětů, křížů a různých náboženských artefaktů sloužících k podpoře duchovní praxe.
Interiér 1.PP. Foto: Filip Šlapal
Nebe nad Lesnou
Nejinak je tomu kupříkladu u velmi nevšedního minimalistického řešení kostela blahoslavené Marie Restituty na sídlišti Lesná v Brně. Rukopis architekta je zde signifikantní opět ve hře světel, tvarech i skvělých nápadech. Tato výjimečná sakrální stavba je zdařile zasazena do širšího rámce skvělého oceňovaného sídliště, které je ne neprávem přirovnáváno k finské Tapiole, části města Espoo poblíž Helsinek.
Kostel je postaven na půdorysu kruhu, se symbolikou nebe a věčnosti. Nebe se zpětně odráží v barevném prstenci oken. Ten kruh se pomyslně vznáší nad Lesnou a v přenesené duchovní rovině se tak nad Lesnou vznáší nebe. Strohost betonu s rustikálním povrchem navazuje i na soudobé vnímání duchovního prostoru. Asymetrická kopule je odlita do prkenných krajin, kdy vnitřní líc kopule zrcadlí tuto strukturu, která připomíná otisk prstu. Opět nezbytná zvonkohra na věži, která je zároveň krásnou vyhlídkou na město.
Hudební sál 2.NP, detail. Foto: Filip Šlapal
Ještě jedno pojítko nacházím u některých staveb pana architekta. Je to symbol čekání, času, který přijde, a jeho naplnění. Sazovice kupříkladu čekaly na svůj kostel přes 80 let. Stejně tak stavba na Lesné je vyrovnáním pomyslného dluhu, který trval dlouhých 52 roků od prvotních myšlenek na kostel. Architekt Marek Jan Štěpán se tomuto kostelu věnuje s přestávkami 30 let. Záměr stavby kostela vznikl již v uvolněné atmosféře roku 1968.
Výčet prací by byl jedním samostatným článkem
Tento brněnský architekt se svým týmem se pochopitelně zaměřuje nejenom na projekty sakrálních staveb, ale i novostaveb a rekonstrukcí. Nicméně převaha jeho práce spočívá právě v těchto intencích. Mimo zmíněných staveb je autorem projektu kostela Svatého ducha v Šumné, kostela Svatého ducha v Ostravě. Je autorem areálu pro návštěvu papeže Benedikta XVI. v brněnských Tuřanech nebo rekonstrukce kostela Nalezení svatého Kříže v Litomyšli. Podílel se na velké liturgické úpravě katedrály svatého Mikuláše v Českých Budějovicích či na rekonstrukci kostela svaté Kateřiny v Hrabové, kostela svatého Václava v Ostravě nebo osvětlení pražské katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. V letech 2006–2012 působil zároveň jako poradce kancléře prezidenta ve věcech architektury. Je autorem koncepce minimalistického bydlení Freedomky, v roce 2012 získal českého architektonického „Oscara“ projekt areálu Café Fara v Klentnici. Na ARC VUT v Brně se nyní vede Laboratoř sakrálního prostoru. Atelier Štěpán, který založil se svou ženou Vandou v roce 1997, v současnosti zpracovává větší architektonické a konceptuální projekty, sakrální, obytné i umělecké.
Detail zázemí 3.NP. Foto: Filip Šlapal
Tudíž dnešní projekt historického domu, který vám zde představuji, je pouze dotvořením logické linky práce architekta Marka Štěpána. Po tom výčtu realizací, zkušeností, setrvalé kvalitní architektury s neodmyslitelnou estetikou a spoustou skvělých nápadů je architekt Marek Štěpán sázkou na jistotu.
Základní popis
Historický sendvič. Stříbrná linka domu v návaznosti na těžení stříbra, archeologický nález a stříbrné filmové plátno.
Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu
Autorská zpráva
Dům se nachází na spodní straně hlavního Masarykova náměstí v Jihlavě. Jedná se o urbanisticky i architektonicky hodnotný objekt pod památkovou ochranou. Je typickým příkladem měšťanského domu na jihlavském náměstí, které představují nejhonosnější stavby svého druhu u nás. Obnova nevyužívaného domu byla spojena s nalezením vhodného využití, založeném na zájmu o životaschopnost a zpřístupnění velmi cenné architektonické památky veřejnosti.
Detail interiéru 3.NP. Foto: Filip Šlapal
Renesance vytvořila v domě základní modulový rastr a členění (travé), praktické měšťanské přestavby z 18. a 19. století na něj neuměle navazovaly a dispoziční jasnost zastřely. Nové řešení odhaluje původní univerzální dispozici domu, která bude vyhovovat i při provozních úpravách.
Provoz domu je členěn převážně po výšce – na expoziční, nástupní, kancelářské, společenské a galerijní patro. Ve sklepě je expozice výjimečných nálezů z domu, nástupní prostor slouží IC a čajovně, v patrech je koncertní sál s kapacitou 50 míst a dva menší historické malované sály, dále zázemí Brány Jihlavy, JAMu (Jihlavský architektonický manuál) a Centrum dokumentárního filmu. Provozní koláž, která vznikala na míru výjimečné stavbě, odpovídá zájmu investora umožnit historickému objektu vyniknout v původní prostorové, materiálové i stylové velkorysosti a zároveň jej předvádět co nejširšímu publiku jako architektonické dílo, jaké vyniká jedinečným rytmem nového a starého vně i uvnitř domu.
Detail schodišťového tělesa. Foto: Filip Šlapal
V návrhu hraje podstatnou roli stříbrná barva doplněná šedými tóny ve všech částech objektu. Na šedém základu vyniká stříbro jako akcent provazující starou a novou architekturu. Kovová perleť, dominující výmalbě soudobě řešeného akustického sálu, se uplatňuje i na kamnech nebo ve výmalbě sálu, který je inscenován historicky. Nerezové prvky zdůrazňují současné intervence vedle pocínovaných uměleckořemeslných aplikací. Díky dendrochronologickému datování víme, že původ domu sahá až do 13. století, které se neslo v duchu stříbrné horečky a dalo základy slavnému městu. Volbu stříbrné potvrdil zpětně také unikátní nález nástrojů na ražbu stříbrných mincí z doby před rokem 1300, objevený při archeologickém výzkumu ve dvoře. Stříbrné je také filmové plátno v podkrovním prostoru Centra dokumentárního filmu.
Původní krov z roku 1893 byl od začátku staticky chybný a vyvozoval špatné vodorovné síly do zdí. Podlaha pod podkrovím byla v havarijním stavu. Návrh tuto situaci napravil novým krovem a vytvořil prosvětlovací podkrovní vodorovnou štěrbinu těsně nad římsou. To vše při zachování původního tvaru střechy a pouze jejím mírným posunutím o půl metru výše. Nová střecha je tím oddělena od historické hmoty zdiva pod ní. Inspirací bylo klasické členění těla stavby na architráv – metopy s triglyfy – a římsu, kdy prosvětlovací nuta hraje roli metopů s triglyfy, které ostatně hrály roli výplně i tehdy. Pásové okno doplňují střešní okna, nenápadně integrovaná do krytiny z falcovaného stříbřitého plechu.
Detail schodišťového tělesa. Foto: Filip Šlapal
Stavba je přístupná i výtahem, jehož poloha v komoře v jádru dispozice byla vybírána z osmi možností. Stěny komor zůstaly neošetřeny v původním stavu, pouze pigmentovány. Jízda výtahem je tak historickým exkurzem do různých období stavebních konstrukcí.
Směrem do zahrady je kubická dostavba z černěného betonu a závojem z nerezové tkaniny. Stojí na místě, kde v minulosti stálo dvorní křídlo. Je komponovaným doplňkem, který umožňuje umístit nezbytné zázemí z historického domu. V jejím patře je zimní zahrada čajovny, v místě doteku staré a nové stavby je schodiště a střešní světlík.
Materiálové řešení je jednoduché a používá především klasické materiály: minerální povrchy omítek s vápennými nátěry, podlahy z kamene, dřeva a cementovky, dřevěná okna v historické i moderní konstrukci, dřevěný krov, plechovou střechu a beton v dostavbě.
Fasáda, pohled jižní. Foto: Filip Šlapal
Doplňující informace
| Studio | Atelier Štěpán |
| Autor | Marek Jan Štěpán |
| Design tým | Miroslava Staneková, Hana Arletová, Vanda Štěpánová, Jiří Neubert, Lukáš Kružík, Jan Vodička |
| Umístění projektu | Masarykovo náměstí 636/21, Jihlava |
| Země projektu | Česká republika |
| Rok projektu | 2019 |
| Rok dokončení | 2024 |
| Zastavěná plocha | 362 m2 |
| Užitná plocha | 1 030 m2 |
| Plocha pozemku | 579 m2 |
| Náklady | 80 mil. CZK |
| Klient | Statutární město Jihlava |
| Fotografie | Filip Šlapal, www.filipslapal.cz, info@filipslapal.cz |
| Spolupracovníci a dodavatelé | Malovaná grafika: Viktorie Štěpánová Výmalba hudebního sálu: Václav Kočí Restaurátorské výmalby: Pavel Procházka Hlavní dodavatel: Pozemní stavby Jihlava |
| Materiály | Seznam použitých materiálů
vápenné omítky a výmalby – všechny zdi historického domu
kastlová a špaletová dřevěná okna – okna historického domu bezrámová okna – podkroví střešní světlíky v líci s krytinou – střecha cementová dlažba – komunikační prostory černěný beton – přístavba kachlová kamna – hudební a malovaný sál |
| Značky | Seznam použitých značek
štěrbinové okno bezrámové – Janošík Okna Dveře
střešní okno 211E – Stebler nerezová tkanina HAVER Architectural Mesh – Haver & Boecker hliníková plechová krytina, střešní systém PREFALZ – PREFA podlahové zásuvky – Stakohome |
| O studiu/autorovi | Bližší informace
Atelier Štěpán je autorské studio zabývající se architekturou, veřejným prostorem a uměním, je pevně zakotveno v moravsko-rakouském regionu. Založili jej v roce 1997 manželé Vanda a Marek Štěpánovi. Jeho moderní architektura vyrůstá na konzervativních kořenech. V architektonických a urbanistických tématech pracuje se světlem jako materií, hledá a nachází vnitřní pravdivost a rozvíjí archetypální pojetí architektury. Je známé návrhy sakrálních staveb, navrhuje stále více i další občanské a obytné stavby. Mezi nejznámější sakrální stavby atelieru patří kruhové kostely svatého Václava v Sazovicích (2017), blahoslavené Restituty v Brně-Lesné (2020) nebo areál pro mši papeže Benedikta XVI. v Brně (2009). V poslední době byly realizovány rekonstrukce Stříbrného domu v Jihlavě (2024), kanovnické rezidence na Petrově (2023), Mlýnské brány a Gardistky Kroměřížského zámku (2022), biskupství v Českých Budějovicích (2020) a probíhají rekonstrukce některých významných kostelů. Specifickým konceptem jsou Freedomky, modulární přemístitelné obytné jednotky, minimalistické ve svém provedení i objemu s kompletním vybavením (od 2010). Marek Štěpán byl poradcem kancléře prezidenta republiky, proděkanem FA VUT v Brně a vede Laboratoř sakrálního prostoru na VUT v Brně, je laureátem Ceny města Brna. Ateliér je nositelem významných ocenění (např. The 10 Best Buildings of 2017 a 2020 – Azure, International Design Award 2022, Patria Nostra). |
Další informace
Marek Jan Štěpán citace
„Stříbrný dům je takovým historickým sendvičem. Každé patro je z jiné doby. Ve sklepě začnete gotikou a v podkroví skončíte v 21. století. To vše můžete v koncentrované podobě zažít při jízdě výtahem. V jednotlivých místnostech jsou ponechány zdi, klenby i povrchy v syrovém původním stavu. Ve výtahové šachtě můžete vidět i část expozice nebo mé stříbrné boty ze slavnostního otevření domu.“
„V apartmánu ve druhém patře je skleněná koupelna se stříbrnou mozaikovou podlahou. Všechny stěny mají na povrchu restaurované výmalby, proto je koupelna posazena do středu místnosti. Výmalby jsou tak ochráněny.“
„Schodiště do podkroví je samozřejmě stříbrné. Má samonosnou konstrukci, zahýbá se do tvaru písmene U a stupně jsou vidět shora i zdola. Trochu máte pocit, jako byste se ocitli v grafickém optickém klamu Mauritse Eschera.“
„Informace a značení místností jsou namalovány ručně přímo na zdech. Na zdi je písmomalířsky přenesena i stará veduta Jihlavy. Zajímavostí je chodba do dvora, protože v té jsou namalovány plány domu i architektovy koncepční skicy.“
Financováno z prostředků norských Fondů EHP 2014-2021 a statutárního města Jihlavy.
Stříbrný dům získal cenu Památka roku 2024–3. místo celostátního kola.
V domě sídlí Centrum dokumentárního filmu, Jihlavský architektonický manuál, Brána Jihlavy.
Projektu předcházelo mapování Jihlavských historických domů studenty FA VUT v Brně.
Použité podklady:
- Citáty – http://www.citaty.net
- Fotografie – Filip Šlapal, www.filipslapal.cz, info@filipslapal.cz
- Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO ATELIER ŠTĚPÁN a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.
Sdílet / hodnotit tento článek