„Územní plánování prošlo obrovským vývojem od prvních regulačních pokusů přes jasně dané centralizované řízení až po dnešní komplexní procesy, které bývají legislativně složité a vyžadují koordinaci více aktérů. Zásadní změny se týkají nástrojů, s nimiž se pracuje. Tradiční papírovou dokumentaci nahrazují 3D modely a interaktivní mapové aplikace, které umožňují přesnější analýzy a srozumitelnější komunikaci záměrů s odbornou i laickou veřejností,“ říká na úvod architekt Jakub Kynčl, ukazuje 3D modely měst a odkazuje na dlouhou historii urbanismu.
Od prvních urbanistických plánů až k digitalizaci
Nahlédnutím do historických pramenů lze zjistit, že jedním z prvních urbanistických plánů na území Česka nechal zpracovat Karel IV. při zakládání Nového Města pražského. V následujících stoletích se vývoj sídel řídil spíše přirozenými potřebami a lokálními podmínkami než systematickým plánováním. Teprve s nástupem industrializace v 19. století se začínají objevovat první regulační plány, které měly pomoci zvládnout rychlý nárůst městského obyvatelstva. Za první republiky už bylo územní plánování oborem s jasně definovanými pravidly, jeho rozvoj podporoval stát i jednotlivá města. Jako dobrý příklad uvádí Jakub Kynčl město Zlín, kde se pod vlivem firmy Baťa rozvíjel koncept funkčního a účelného sídla s propojením bydlení, práce a rekreace. Po roce 1948 přebírá plánování komplexně stát. Územní plány se stávají nástrojem centrálního řízení. Vznikají sídliště, dopravní tahy i průmyslové zóny, často bez ohledu na historický kontext nebo potřeby místních obyvatel. Po roce 1989 se plánování demokratizuje. Do procesu vstupují soukromí investoři, občané, vlastníci pozemků. Zároveň přibývá pravidel, lhůt a složitostí…
„Příprava nového územního plánu se stává pro řadu obcí a měst náročným úkolem. Jedná se o zdlouhavé procesy, což vyplývá z jejich samé podstaty. Pokud máte zajistit dohodu v území, se kterou souhlasí jak dotčené orgány reprezentující veřejný zájem, tak většina obyvatel a dalších subjektů zastupujících privátní zájmy, nelze ji udělat rychle. Extrémním příkladem mohou být dvě největší česká města. Praha stále pracuje s plánem z roku 1999. První návrh nového Metropolitního plánu byl zveřejněn v roce 2018, druhý o čtyři roky později. Doposavad však probíhá zapracovávání námitek a připomínek. V Brně platí od konce letošního ledna nový územní plán. Na jeho přípravě se však pracovalo celých 22 let,“ dodává Jakub Kynčl.
Co znamená moderní územní plánování pro architekty a obce
Společně se zmatky okolo digitalizace stavebního řízení a katastru nemovitostí přicházejí i zásadní systémové změny v územním plánování. Územně plánovací dokumentace na všech úrovních, tedy politika územního rozvoje, územní rozvojový plán pro území celého státu, zásady územního rozvoje kraje, územní plány obcí a regulační plány, musejí být pořizovány v jednotně upraveném procesu, dokumentace se vyhotovuje v elektronické verzi ve strojově čitelném formátu. Praha, Brno a Ostrava mají své vlastní stavební předpisy, které stanoví podrobné požadavky na výstavbu odchylně od celostátních prováděcích předpisů ke stavebnímu zákonu. Od zákonem a prováděcími předpisy stanovených požadavků na výstavbu je také možné se odchýlit v některých chráněných územích, u veřejně prospěšných staveb a v některých dalších případech, pokud takové řešení lépe ochrání veřejný zájem. Zákon nově obsahuje i definici modrozelené infrastruktury a její obecnou podporu v územním plánování jako nástroje pro efektivní hospodaření s vodou ve městech.
Přestože je pro mnoho obcí i měst finančně náročné vyhovět všem výše uvedeným podmínkám, doporučuje se stále častěji využívat více služeb umělé inteligence, možností virtuální reality i 3D modelů měst a obcí. Důvodem je podle slov Drahomíry Zedníčková, která v minulosti realizovala například 3D model Brna, Karlových Varů nebo Mikulova, výrazné zjednodušení práce pro architekty i úřady, komplexní přístup ke všem procesům jak laické tak odborné veřejnosti, a to včetně motivujícího zapojení veřejnosti do plánovacích procesů.
„Architekti získávají nástroje pro přesné vyhodnocení prostorových vztahů, oslunění, zastínění, viditelnosti nebo například dopadů nové výstavby na okolní zástavbu v konkrétním čase a ročním období. Trojrozměrné modely pomáhají při krizovém plánování, analýze dopadů přírodních katastrof, vyhodnocování hlukového zatížení, znečištění ovzduší, při plánování zelených ploch nebo infrastruktury. Umožňují přesné měření délek, ploch i výšek objektů a jsou propojeny s datovými vrstvami – například katastrálním územím, územním plánem nebo záplavovými zónami. 3D model města představuje komplexní digitální prostředí, ve kterém lze spojit urbanistické, technické i právní informace do jednoho celku. Uživatelé tak mohou lépe porozumět nejen samotné podobě území, ale i tomu, co je na konkrétní parcele možné stavět, za jakých podmínek a s jakým dopadem na okolí. Zároveň 3D modely výrazně mění způsob, jakým lze územní rozvoj komunikovat s veřejností. Namísto složitých výkresů a textových příloh mají občané možnost prohlížet si digitální model obce nebo města v interaktivní podobě, a tím lépe porozumět navrhovaným změnám ještě před jejich realizací,“ vysvětluje Drahomíra Zedníčková.
Nebát se nových věcí, využívat umělou inteligenci i virtuální realitu
Možnosti digitálního plánování se v současné době neomezují pouze na 3D modely. U některých projektů je možné využít technologie rozšířené a virtuální reality (AR/VR) s možností simulovat budoucí výstavbu ve formě prostorového zážitku. Existuje nepřeberné množství platforem pro sledování a analýzu průběhu výstavby založených na umělé inteligenci, což pomáhá kromě jiného dodržet i stanovený rozpočet. Používají se také autonomní zařízení, jako jsou například roboti a drony vybavené lidarem (metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu) a 360stupňovými kamerami. Lze takto zachycovat komplexní vizuální data stavenišť a poté je analyzovat vlastními algoritmy hlubokého učení, jež porovnávají skutečný stav projektu s modelem BIM a harmonogramem, aby se identifikovaly nesrovnalosti a potenciální problémy. Díky včasnému zachycení chyb a poskytování spolehlivých údajů o průběhu stavby se snižuje počet oprav a eliminují se fakturační spory. Použít lze i systém digitálních dvojčat, který pomáhá architektům lépe zasazovat projekty do stávající sídelní struktury a provozovatelům nabízí srovnání dat v reálném čase z různých zdrojů, jako jsou například senzory IoT, systémy CAD nebo modely BIM. Digitální modely takto umožňují podrobnou kontrolu plánovaných staveb, jejich konstrukčních prvků a jejich vlivu na okolí. Digitální dvojčata navíc mohou simulovat chování budov za různých podmínek, například při zemětřesení či záplavách. Městská digitální dvojčata usnadňují správu městské infrastruktury, monitorování dopravy a kvality ovzduší a optimalizaci využívání zdrojů. Díky těmto schopnostem jsou města udržitelnější, efektivnější a přátelštější k občanům.
Sdílet / hodnotit tento článek