Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Brněnská Arnoldova vila má volně přístupnou zahradu

Téměř po dvou letech byla dokončena památková obnova Arnoldovy vily. Ožila i zcela revitalizovaná zahrada. Celková rekonstrukce může být dobrým příkladem péče o kulturní dědictví. Vila bude sloužit jako komunitní a kulturně-vzdělávací instituce se zaměřením na popularizaci brněnské architektury.
Zdroj: Muzeum města Brna

Restaurátoři na konci minulého roku ohlásili, že vila prošla památkovou obnovou, při níž se podařilo zachovat všechny historicky cenné prvky. Dokončila se nejenom oprava domu, ale vše se připravilo i na rekonstrukci zahrady a rozsáhlého pozemku navazujícího na Lužánecký park. Zapadá totiž do konceptu volně přístupných zahrad vil Tugendhat, Löw-Beer a Arnoldovy vily. Aktuálně zde návštěvníci uvidí ve vnitroblocích výstavy životního stylu 19. a 20. století s akcentem na historické soužití české, německé a židovské komunity. Ve stálých expozicích pak výstavu věnovanou brněnskému architektovi a staviteli Josefu Arnoldovi nazvanou Genius loci a výstavu k dějinám a stavebnímu vývoji vily nazvanou Židé v Brně.

Trocha dávné historie a vklad novověku

Vila byla postavena architektem a stavitelem Josefem Arnoldem, jehož 200. výročí narození si připomeneme na konci letošního roku. Do Brna se přistěhoval v roce 1851, aby se později nesmazatelně zapsal do dějin tohoto města. Zúročil zde zkušenosti z Německa a Rakouska, kde studoval a pracoval pro významné ateliéry a kamenické mistry. Dlouhá léta pak působil jako člen brněnské obecní rady a inženýrské sekce moravského průmyslového spolku, stal se majitelem domu, vlastnil cihelny, kamenolomy, kamenické dílny i vzorkovnu stavebnin. Plně se věnoval také činnosti stavitele, architekta a restaurátora a výrazně ovlivnil tvář města Brna 2. poloviny 19. století. Za všechny realizované stavby zmiňme alespoň palác Johanna Bergla zvaný Muzejka, evangelický Červený kostel; dále Technické učiliště (dnes Masarykova univerzita), Německé gymnázium (dnes JAMU), Německou tělocvičnu pod Špilberkem či Městské divadlo (dnes Mahenovo divadlo).

Brněnská Arnoldova vila před rekonstrukcí. Zdroj: Muzeum města Brna

Z vlastních architektonických návrhů například Biskupský a chlapecký seminář ovlivněný „obloučkovým“ německým stylem (rundbogenstil); později se přiklonil k populární italizující neorenesanci, například v případě paláce Bochnerů von Stražisko, také u Kaunitzova paláce nebo Mariánského ústavu. K významným stavbám patří samozřejmě i zmíněná vlastní vila Josefa Arnolda. Podle dobových záznamů vznikla v roce 1862 a byla druhým domem v nově vznikající vilové kolonii v Brně na Černých polích realizované podle urbanistického plánu proslulého Heinricha Ferstela, který byl hlavním architektem vídeňské Ringstrasse. S Josefem Arnoldem spolupracoval na většině staveb. Asi nejznámější brněnskou stopou jsou vily Kaiserova a Giskrova či vila advokátů Adamčikových, které byly rovněž součástí již zmíněné vilové kolonie. Ta byla vůbec jednou z prvních na našem území, vznikla za městskými hradbami, na kopci pokrytém vinicemi a ovocnými sady s unikátním výhledem na městské historické panorama. Urbanisté popisují široké údolí potoka Ponávky a plochu u Lužáneckého parku jako vysoce atraktivní a perspektivní prostor pro novou výstavbu po německém a rakouském vzoru, kde se v tuto dobu již delší dobu stavěly nádherné vily na březích řek a jezer nebo v zahradách. Snahou Brna bylo využít zkušeností obou architektů k podobným projektům.

Brněnská Arnoldova vila před rekonstrukcí. Zdroj: Muzeum města Brna

Rekonstrukce vily a koncept přístupných zahrad

Vila podle vlastního návrhu majitele byla inspirována podobnými zahraničními rodinnými sídly, inspirace přicházela také z Prahy (zejména v osobě Antonína V. Barvitiuse). Na dobovém půdorysu je možné vidět zdobené průčelí budovy s předloženými schody navazujícími na objekt s hlavním vchodem z jihovýchodní strany, v levé části půdorysu se nachází podélný dvoutrakt, v pravé části příčný jednotrakt. Obdélná vstupní hala ve zvýšeném přízemí je volně propojena s dvouramenným schodištěm, se nímž sousedí kuchyně. Proti schodišti s bohatě dekorativním zábradlím se nachází vstup do jídelny. Jídelna je dále propojena dveřmi s dalším pokojem, z něhož byl – stejně jako ze vstupní haly – přístupný velký obytný salón s hlubokou obdélnou nikou. K pokoji za jídelnou a salónu přiléhala prostorná veranda. Půdorys patra byl téměř identický – velký salón s balkónem nad rizalitem, pokoj pro hosty a dvě menší komory. Později přibyla stáj a kočárovny s bytem domovníka ve spodní části parcely, při západním nároží v přízemí byla navržena obdélná přístavba (Zubau) s příslušenstvím a z pokoje pro hosty a komor v patře se staly dvě větší místnosti. „Podle nákresu jihovýchodního průčelí byly fasády domu navrženy v duchu romantizující gotiky, ale vzhledem k absenci jakýchkoli dalších pramenů nelze jednoznačně určit, zda tato adaptace byla realizována. Nepodařilo-li se realizovat romantickou úpravu vily, pak určitě přibyla stáj a kočárovny s bytem domovníka ve spodní části parcely,“ uvádí se v dobových pramenech.

Vila Josefa Arnolda byla poté zcela jistě upravována dalšími majiteli a ovlivněna členy tří významných brněnských rodin: Löw-Beerů, Tugendhatů a Hože. Jejich rozsáhlá rodinná sídla takto zapadají do současného konceptu obnovy a do konceptu otevřených a volně přístupných zahrad. Löw-Beery byla slavná rodina průmyslníků z Boskovic, která vybudovala prosperující firmu zabývající se vlnařstvím, cukrovarnictvím a lihovarnictvím. Alfred Löw-Beer obdivoval soudobou architekturu a spolehlivě odhadl rozvíjející se potenciál vilové kolonie na Černých polích, kde se v lužáneckém svahu nacházela i Arnoldova vila. Zakoupil v okolí rozsáhlé pozemky a secesní vilu se zahradou, kterou později přestavěl; část pozemku daroval své dceři Gretě, která si na něm společně s manželem nechala vybudovat rodinný dům – známou vilu Tugendhat. Arnoldovu vilu v blízkém sousedství už tehdy vlastnila neméně slavná spřízněná rodina Hože. Cecilie byla manželkou významného advokáta a spolumajitele maloměřické cementárny Kornelia Hože a teta Grety Tugendhat. Arnoldova vila byla novými majiteli upravena v duchu art deco s prvky secese a rozšířena o nejrůznější přístavby a nadstavby, včetně dispozičních změn a nových povrchů. Už tehdy se zde objevily dlažby, které byly výrobkem známé firmy RAKO, původně rakovnické továrny na výrobu šamotového zboží a mozaikových dlaždic, založené v roce 1898.

Brněnská Arnoldova vila po rekonstrukcí. Zdroj: Muzeum města Brna

V Arnoldově vile se vyskytuje velké množství dochovaných různorodých kolekcí s kvalitními dekory. Jednotlivé kusy byly odborně sejmuty a po opravě stropů a podlah opět umístěny na původní místa a doplněny. Památková obnova komplikované přistavované stavební struktury si vyžádala specifické přístupy a metody. K nejnáročnějším souborům prací patřilo statické zabezpečení objektu, a to vnější i vnitřní,“ vysvětlili návštěvníkům restaurátoři a dále podrobněji popsali specifický zásah, který si vyžádala krovová soustava a hrázděné zdivo věže vily (Arnoldova věž) nabízející nádherné výhledy na sousední vilu Tugendhat i vzdálenější hrad Špilberk. „Muzeum města Brna věnovalo speciální péči nalezeným dekorativním a stavebním prvkům, jejich sběru a dokumentaci v průběhu památkové obnovy a následné prezentaci přímo v objektu. Zvýšená pozornost byla věnována autentickým konstrukcím a detailům,“ dodávají zástupci muzea při slavnostním otevření restaurované vily a informují i o celkových nákladech projektu ve výši 130 mil. korun s příspěvkem norských fondů (32,79 %).

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Kotelna – vila Tugendhat. Foto: redakce

Vila Tugendhat spotřebovala vagón koksu za sezónu. Jak se vytápěla dříve a dnes funkcionalistická perla

Vila Tugendhat měla v dobách největší slávy, myšleno v době, kdy sloužila krátkých 9 let svým majitelům, rodině Tugendhatových, poměrně slušnou spotřebu paliva. Hovoří se o vagónu koksu na zimní sezónu. Rodina si mohla tento přepych dovolit, ale ekonomické řešení to zrovna nebylo. Veliké plochy…

REKLAMA