• ESTAV.cz
• Architektura
• Mateřská školka jako hravé barevné domky

Prohlédnout fotogalerii32 fotografií

„Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.“

Co všechno může formovat dětskou duši

Vzpomenete si občas na věk, kdy jste byli takzvaní školkáči? Tedy děti školkou povinné? Jistě vám něco utkvělo v paměti, což je dobře. Bylo to období hravosti, instituce nás formovala nenápadně a nenásilně. Tudíž je dozajista na co vzpomenout. A pokud jste už zapomněli, pak šlo evidentně o pohodové období, jinak by vám vyvstalo něco, co jste, postupem času, raději vytěsnili z mysli. Takže snad pohodička. No, a my se podívejme, jak se celá tato doba her a malin nezralých dá uchopit ještě blíže dětskému naturelu a hravé duši. Už jsme zde měli školku několikrát, krásným příkladem je Montessori školka v Klecanech, jež jsem nazval „Barevná a věcná střídmost je součástí pohledného řešení“. Tahle školka je však ještě zajímavější, alespoň z mého pohledu. Sami autoři chtěli vybudovat místo pro děti, jež bude neinstitucionální, netradiční, hravé, bude umožňovat rozvoj jejich vnitřní kreativity, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli, umožní jim dětské skrýše, detail, světlo, jasné barvy a materiály v jejich přírodní podstatě. Samo zadání už znělo skvěle. Novostavba školky se sportovním zaměřením a objekt tělocvičny, a být součástí rozvojového území Říčany – Větrník.

Pohled jihozápadní Foto: Filip Šlapal

Odtud ten název pro školku, ze které v současnosti stojí školka s částí zahrady a na tělocvičnu by mělo dojít posléze. Větrník je však taky skvělé jméno, jak stvořené pro školku. Pestré a barevné, hravě roztočené, přitahující pozornost. Díky činorodosti a velkorysému přístupu místních byly překonány některé překážky a projekt tak spatřil světlo světa. A není lecjaký. Pragmatická kostka je zázemím i vstupem s kancelářemi. Na to navazují jednotlivé třídy, které jsou neskutečně rozehrané. Tvar inspirovaný zahradní skrýší, stanem, pagodou, jak kdo chce a jak mu velí jeho představivost. Dětský svět se zde rozbíhá na plné obrátky. Lanové centrum, sítě, trojúhelníková okna, prostory pro hru, zpěv, vystoupení, výstavy. Málo co je zde tak, jak známe z běžných školek. Zde byla hravost, houpání, lezení, dětské pojetí místa k hraní, zábavě, poučení, ale i odpočinku, jsou vykrystalizovány ad absurdum. Myšleno však samozřejmě maximálně pozitivně. Asi by bylo dobré nechat pracovat vaši fantazii, ale i vzpomínky, při prohlídce tohoto skvělého počinu. Je to příklad, který potáhne, takový precedens, že to jde a teď už nám nezbývá než poděkovat odvážným za odvahu, autorům za invenci a dětem popřát krásné snové dětství. Tohle prostředí zanechá v duších školkáčů nesmazatelné stopy a myslím, že málokdo bude chtít obligátně odcházet takzvaně po „O“. A i když závist není dobrá vlastnost, tak jim trochu závidím, ale ještě více jim to přeji…

Pohled jihozápadní z ptačí perspektivy Foto: Filip Šlapal

Drobná vsuvka po zhlédnutí fotografií. Že dětem v této školce nezávidím sám, je vidět na skotačení dospělých na fotkách z nádherného interiéru.  

Novostavba mateřské školky Větrník v Říčanech, v budoucnu dostavba tělocvičny.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Zadáním města bylo navrhnout novostavbu školky se sportovním zaměřením a objekt tělocvičny. Školka je plánována v rámci nového rozvoje území Říčany-Větrník. Navrhli jsme trojici objektů a vzájemně je propojili – školku, tělocvičnu, zahradu. Tělocvična bude realizována, zatím stojí školka a část zahrady. Nejprve jsme přemýšleli o dítěti jakožto fenoménu – co vše tvoří dětství? Nejen rodina, zážitky na hřišti, jsou to i objekty, které navštěvuje, instituce, které jej vměstnávají do Systému. A jaké má dítě fyzické schopnosti? Co stárnutím ztrácí?

Dohledali jsme spoustu příkladů netradičních školek z celého světa, některé jsou bohužel v naší společnosti nepostavitelné. Jsme svázáni tak přísnou legislativou, že ta již spíše omezuje, než aby umožňovala rozvoj společnosti. Dítě je v Systému a účelem je, aby se stalo řádnou a neproblematickou součástkou. Proto vidíme takový rozvoj alternativního školství. Téma školství jakožto státní disciplíny je pro mě osobně důležitý fenomén. Bavíme se o HDP, růstu ekonomiky, málo o výchově, o potenciálu, který je v každém dítěti.

Interiér patra Foto: Filip Šlapal

Město Říčany však od počátku vykazovalo odvahu a velkorysost. Proběhlo mnoho setkání s učitelkami, zástupci sportovních oddílů i vedení města Říčany, než se návrh ustálil. Cítili jsme zájem o projekt, za to děkujeme.

Děti samotné byly zásadní – jejich hry, pohyb, vidění, měřítko. Dětská živelnost, neuspořádanost, nepředvídatelnost, čistota, zvídavost, optimismus a nezatíženost hořkostmi života.

Rozdělili jsme hmotu na několik částí. Kostka, v které je zázemí, kanceláře, vstupy, vše nutné pro praktické fungování. Na to se pak napojují jednotlivé třídy, které už nejsou obdélníkové a navazují na zahradu. Jsou to volně tvarované světy na hraní. Pagody tvoří siluetu domu a zevnitř skrýš, indiánské tepee, prostor, kam dopadá světlo z trojúhelníkových oken, přiznané dřevěné konstrukce jako větve stromu. Vstupní atrium, zde je pavoučí síť, herní prostor přístupný ze všech tříd, lanové centrum přímo v budově, doufáme, že bude využíváno a děti se budou houpat a létat. Síť je nesena kmeny stromů, jimž bylo za jejich službu poděkováno. Atrium slouží i jako komunitní prostor pro zpívání, hraní, výstavy, divadlo.

Interiér patra Foto: Filip Šlapal

Školka má dvě tváře, do ulice drží hmotu, do zahrady je hravá, zde nefunguje jako tradiční dům. Zem se rozechvívá, hmoty se rozpadají a prostor se otvírá, aby do něj proniklo Slunce. Hlavní vstup je z ulice, dvě třídy v přízemí, dvě v patře. Uliční fasáda školky je částečně řešena jako vertikální zeleň, doufáme, že bude košatět a zahušťovat se, aby jednou pohltila celou fasádu. Vstup má připomínat vstup do záhadného chrámu či kosmické lodi. Vedení technické infrastruktury je částečně pohledové, nechť dítě vidí, kudy teče voda, elektřina a kudy vzduch. Barvy jsou jásavé, mají prosvětlovat i okolí.

Za domem je hřiště, v současnosti nedokončeno, realizováno částečně. I zde jsme chtěli, aby byl vytvořen zelený svět fantazie, jak z dětské knížky.

Pohled z ptačí perspektivy Foto: Filip Šlapal

Stavba probíhala s tlakem na finance, ne vše se realizovalo dle našich představ, ale to patří k práci.

Chtěli jsme vybudovat dětem objekt, který není instituce, je hravý a bude umožňovat rozvoj kreativity a všech krásných specifičností dětské duše. Objekt, jež bude dětem tvořit podvědomé obrazy, které jednou možná vyvstanou v dospělosti, aby rozvinuly Něco…

Doplňující informace

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata