REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Ceny energií utržené ze řetězu mohou způsobit rozvrat ústředního vytápění bytových domů

Nemůže být sporu, že ceny energií, tedy tepla, elektřiny a plynu, jsou jednou z klíčových položek nákladů na bydlení. A aktuální situace na energetickém trhu dává tušit, že nás čekají dramatické změny. Ceny energií letí vzhůru a oživují tak vzpomínky na energetickou krizi v sedmdesátých letech minulého století. Srovnávat to úplně nejde, příčiny byly tehdy jiné, ale výsledek je v zásadě stejný, chtě nechtě se budeme muset uskromnit.

Protože náklady jsou obrazem jednotkových cen energií a vlastní uživatelské spotřeby, tak v okamžiku, kdy ztrácíte kontrolu nad první z uvedených složek, logicky upřete svoji pozornost na tu druhou. Což za určitých okolností může představovat hrozbu pro soustavy ústředního vytápění.

Nabízím pohled člověka, který se problematice vytápění bytových domů a rozúčtování nákladů na teplo dlouhodobě věnuje a stále dokola upozorňuje na vady příslušné legislativy. Odpovědné orgány státní správy o jejich existenci buďto nemají potuchy, anebo chybí vůle zabývat se podněty směřujícími k nápravě. Vidí to každý, kdo aktuálně sleduje proces novelizace zákona č. 67/2013 Sb. 

Časovaná bomba začala odtikávat

V den, kdy zkrachoval jeden z velkých tuzemských dodavatelů energií, společnost Bohemia Energy, byly všechny zpravodajské kanály plné politiků, publicistů a analytiků specializujících se na tento segment a pozván byl pochopitelně i zástupce ERÚ. Vedle rad spotřebitelům postiženým krachem jejich dodavatele se řešil budoucí vývoj v oblasti dodávek energií a možná očekávání.

Sledoval jsem zprávy na ČT24. Vše se zde neslo v duchu dvou hesel. Nikdo nezůstane bez energie a za elektřinu, plyn a teplo si odteďka všichni, nejenom bývalí zákazníci Bohemia Energy, hodně připlatíme. Na závěr tematického bloku byla zařazena reportáž z bytu dvou seniorů, jež by měla otevřít oči všem, kteří k současnému zdražování energií dosud přistupovali fatalisticky.

Oslovená paní reportérce popsala, v jaké životní situaci se s partnerem nacházejí, a pán následně nastínil, jak to budou řešit. Vypnou radiátory v bytě! Jinou možnost, jak vyjít se svým rodinným rozpočtem, prý totiž nevidí…

Buďte si jisti, takto bude uvažovat nemalá část populace. Máme se na co těšit!

V čem je problém?

Dokážu pochopit, že překotný růst životních nákladů nutí lidi hledat nejsnazší cesty, jak s omezenými prostředky vyjít. Nekritizuju, chci pouze popsat důsledky těchto kroků pro oblast ústředního vytápění a rozúčtování tepla. Varovat všechny, jejichž sousedé budou okolnostmi k drastickým úsporám přinuceni. Varovat je před dopadem těchto kroků na ně samotné.

Co nastane, když se v jednom z bytů bytového domu přestane topit?

Navenek to ani nezpozorujete, tepelná bilance objektu bude pořád stejná. Dílčí redukce objemu vytápěného prostoru v ní nehraje zásadní roli. Kdo ovšem pocítí výraznou změnu, budou bezprostřední sousedé nevytápěného bytu. Jim původně teplo unikalo pouze do exteriéru, kdežto nyní i k sousedovi s vypnutými radiátory. To se nutně musí projevit na spotřebě.

Výsledkem nevytápění některých bytů v domě je přerozdělení jejich původní spotřeby mezi jiné bytové jednotky, zejména mezi ty, které s nevytápěným prostorem sousedí. Jedni tak budou mít náměry nulové, druzí oproti minulosti o poznání vyšší. Tento jev známe již dlouho, nazýváme ho tepelným parazitováním.

Novinkou je, že dnešní stav nahrává jak nárůstu počtu bytů odpojovaných od dodávek tepla, tak důslednosti v odpojování. Zatímco doposud uživatelé vypínali tělesa „jen“ v době své nepřítomnosti, teď budou mít někteří vypnuto trvale. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, tak to vždy bylo, je a bude.

Jak se to projeví v rozúčtování tepla

Rozúčtování tepla na vytápění trpí jedním neduhem. Aby přijatý princip dělení nákladů mezi jednotlivé byty fungoval, musí být dostatečně přesně stanovena energetická náročnost každého z nich. Děje se tak prostřednictvím polohových koeficientů. Ty lze buďto přesně vypočítat, anebo hrubě odhadnout. Asi tušíte, kterou variantu volí většina poskytovatelů služby.

Obrovská chybovost odhadovaných neboli empirických korekcí překvapivě nevedla k jejich direktivnímu odstranění, jak by člověk očekával, nýbrž k vytvoření jakési záplaty – „mantinelů normality“. Pomocí nich se administrativně určuje, které náměry jsou ještě v pořádku, a které již ne.

V praxi to probíhá tak, že měrné spotřeby bytů, jež jsou větší jak 80 % a menší jak 200 % domovního průměru, jsou považovány za správné. Kdežto spotřeby mimo tento interval mají punc extrémnosti a nahrazují se kvůli tomu mezními hodnotami intervalu. Takže kdo spotřebuje méně jak 80 % průměru, ten zaplatí 80 %, a každému se spotřebou vyšší jak 200 % průměru se naúčtuje 200 %.

Způsob, jak se legislativa vypořádává s mimolimitními spotřebami některých bytů v domě Autor: Jan BlažíčekZpůsob, jak se legislativa vypořádává s mimolimitními spotřebami některých bytů v domě Autor: Jan Blažíček

Spodní limit se ještě dá pochopit, ale co ten horní??? Copak nikoho nezajímá příčina, proč máte vysokou spotřebu? Nezajímá… Můžete klidně nedobrovolně vytápět dva, tři sousední byty, z pohledu legislativy teplem plýtváte!

S projevy tepelného parazitování se setkávám pravidelně, jeden případ stojí ovšem za pozornost. Počítali jsme polohové koeficienty pro bytovku na Chebsku, ve které jsou většinovými vlastníky Němci. Podstatná není ani tak jejich národnost, jako skutečnost, že byty využívají pouze sezónně. V létě. Celou zimu bývá dům ze tří čtvrtin prázdný a na jeho vytápění se podílí výhradně čtvrtina trvale bydlících. Přál bych vám vidět jejich účty za teplo.

A to samé nyní čeká obyvatele domů, ve kterých se sejde více spoluobčanů postižených energetickou chudobou.

Co na to otopná soustava

Pakliže vám záleží na tom, aby ústřední vytápění fungovalo efektivně, máte jistě správně seřízenou výkonovou regulaci otopné soustavy. To ovšem znamená, že projektant při výpočtu nastavení regulačních prvků vycházel z předpokladu, že všechny byty jsou trvale vytápěny. Že mezi nimi nedochází k přetokům tepla.

S vyřazením jednoho bytu z provozu si systém většinou poradí, neboť má k dispozici výkonovou rezervu ve výši působících tepelných zisků. Ty patří k životu, ale při návrhu vytápění se s nimi nekalkuluje. Nevytápěnému bytu tak svojí rezervou nezištně pomohou sousedé. Ve chvíli, když se ale začnete podílet na vytápění více odpojených bytů, dříve či později narazíte na výkonový strop.

Radiátory u vás v bytě poběží na 100 %, k tomu přidáte veškeré svoje tepelné zisky, ale ani tak nepokryjete tepelné ztráty, jejichž souhrn narostl o přetoky tepla k netopícím sousedům. Budete mít největší spotřebu v celém domě, a přesto nedosáhnete na projektem stanovenou vnitřní teplotu.

Nastává rozvrat ústředního vytápění. Soustava přestala plnit projektem stanovené parametry.

Vypnutím radiátorů paradoxně skoro nic neušetříte

Nejsmutnější na tom všem je, že ti, co si od vypnutí radiátorů slibují výraznou úsporu nákladů, budou nakonec nemile překvapeni. Jak jsem zmínil v předešlém, i při nulových náměrech zaplatíte rovných 80 % průměru celého domu! To jsou pravidla hry a je lhostejné, o kolik si snížíte životní standard.

Takže jediným efektem, který trvalé vypnutí otopných těles přinese, je přenesení části nákladů na souseda a ohrožení jeho uživatelského komfortu. Jemu se tak nezvýší jenom jednotková cena dodávaného tepla, ale i spotřeba. Když se mu navíc kvůli deficitu výkonu nepodaří byt ani dostatečně vytopit, tak dopad současné energetické krize pocítí hned třikrát.

Trochu nefér, namyslíte?

Nahlas se začíná mluvit o kompenzacích. Médii oslovení ekonomové k tomu dodávají, že kompenzace vysokých cen energií by měly být cílené nikoliv plošné. To zní rozumně. Ale pouze do okamžiku, než zjistíte, že několik potřebných přehrálo svůj problém na souseda, který se do kompenzačních kritérií nevešel, ale nese na svých bedrech tíhu, když ne světa, tak možná půlky baráku…

Nemělo by se v první řadě všem uživatelům ústředního vytápění vysvětlit, jaký je princip rozúčtování nákladů? Ušetřit jim tím nesmyslné pokusy s beznadějnými výsledky. A následně dát vadnou legislativu do pořádku?

Zákonodárci před tepelným parazitováním zavírají oči

Když to shrnu, dá se očekávat, že energetická krize vystupňuje problém tepelného parazitování. Jestliže doposud šlo ve věci krádeží tepla především o finanční újmu, nyní se k tomu přidává reálná hrozba omezování legislativou stanovených uživatelských standardů.

Nejspíš si řeknete, že od toho tu jsou zákona a vyhlášky, aby se ústřední vytápění provozovalo podle pravidel, aby se teplo rozdělovalo mezi jednotlivé obyvatele domu spravedlivě. Chyba lávky! Od roku 2015, kdy vyhláška řešící otázky rozúčtování nákladů na teplo zavedla diskriminační hodnoty „mantinelů normality“, soustavně upozorňuji, že nejsou nijak chráněny oběti tepelného parazitování.

Marně. V čerstvě vydané novele příslušné vyhlášky (376/2021 Sb.) se nic zásadního nezměnilo.

V parlamentu leží návrh novely příslušného zákona. Otázky tepelného parazitování opět neřeší, důraz ale klade na informování spotřebitelů, kolik CO2 se vyprodukovalo při výrobě jim dodávaného tepla.

Ing. Jan Blažíček

Předseda výrobního družstva REKOM, které se specializuje zejména na oblast měření spotřeby tepla a rozúčtování nákladů na vytápění a ohřev teplé vody. Autor aktuálně nejpřesnější metody stanovení korekcí na polohu pro zohlednění různé energetické náročnosti jednotlivých vytápěných prostor v objektech s ústředním vytápěním. Provozovatel blogu zabývajícím se otázkami měření a rozúčtování tepla www.peklo.net.

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

Zdroj: AdobeStock

Bytové domy musí měnit vodoměry i měřiče tepla. Kdy je vyměnit a jak začít s dálkovým odečtem?

Správa bytového domu obnáší mimo ohlídání technického stavu stavby i rozúčtování nákladů na energie a vodu. Aby bylo měření spravedlivé, musí být měřidla měněna dle zákonné lhůty. Od roku 2020 je poté platná nová směrnice Evropské unie o energetické účinnosti (EED), která udává povinnost instalovat do bytových domů…

REKLAMA