REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Jak mohou děti přispět k tvorbě příjemnějších a bezpečnějších měst?

Jak přínosné může být zapojení dětí do plánování rozvoje města a navrhování veřejných prostranství? Jaké nástroje k tomu zvolit? Při vhodně zvolených metodách participace lze od žáků mateřských, základních a středních škol získat množství cenných informací o vnímání a užívání veřejného prostoru, volnočasových aktivitách, výskytu sociopatologických jevů nebo o dopravní bezpečnosti a využít je v plánovací praxi.

Nástroje participace dětí

Množství podnětů užitečných z hlediska rozvoje města, které lze získat již od dětí z prvního stupně základní školy či dětí předškolního věku, je často podceňováno. Při zvolení vhodných forem “dotazování” je nejen počet, ale i relevance těchto podnětů vysoká, mnohdy vyšší než od dospělých, kteří na tématu nejsou zainteresováni. Z pedagogické praxe vyplývá, že pro udržení pozornosti a zájmu dětí je nutné zvolit interaktivní kontaktní formát a jejich věku přizpůsobit i délku programu. Osvědčil se nám formát několikahodinových workshopů či projektových dní podle zaměření. Z lektorských metod jsme s úspěchem uplatnili například diskusi, brainstorming, kreativní samostatnou práci v malých týmech nebo hraní rolí.

Za důležité považujeme, aby lektory byli cizí lidé, zkušení v oboru a zároveň i práci s dětmi, nikoli pedagogové z domovské školy, před nimiž mívají děti větší tendenci k autocenzuře. Zásadní je, aby lektor pracoval se zvládnutelným počtem dětí. Ani u dospělých by neměla velikost pracovní skupiny přesáhnout dvanáct osob.

Efektivita sběru dat

Interaktivní práce s dětmi ve třídě představuje časově efektivní metodu sběru dat. Již během půldruhé hodiny lze se zapojením tří lektorů získat bohatý kvalitativní materiál k vybranému tématu od 30 dětí. Přibližně stejnou dobu potřebuje každý lektor na zpracování (digitalizaci) dat. Pro srovnání: pokud bychom chtěli získat kvalitativní data obsahově srovnatelná s materiálem sebraným v rámci workshopů s dětmi prostřednictvím individuálních rozhovorů, strávil by tazatel nejméně půl hodiny rozhovorem s každým respondentem a zhruba dvě hodiny jeho přepisem a zpracováním. Navíc bychom zjistili, že mnohé odpovědi jednotlivých respondentů se opakují. Kdybychom pro úsporu času a peněz zvolili metodu krátkých řízených rozhovorů (5 minut), tazatel by musel sběru dotazníků od 30 respondentů věnovat nejméně tři hodiny času a další přibližně dvě hodiny zpracování dat. A získali bychom pouze odpovědi na uzavřené otázky (ano/ne, A/B/C/D, škála 1-X), nanejvýš polootevřené (A/B/C/D nebo vlastní možnost).  Výše nastíněná metoda je tak s časovou dotací 9 člověkohodin na třicetičlennou třídu zajímavou alternativou k tradiční kvalitativní metodě polostrukturovaných individuálních rozhovorů (75 člověkohodin/třída) i kvantitativní dotazníkové metodě (5 člověkohodin/třída). Spolehlivost závěrů dotazníků, které jsou tzv. rozhozeny do třídy učitelem, je z různých důvodů nízká, takže zde tuto metodu neuvádíme a rozhodně jí nedoporučujeme.

Přínos pedagogický

Projekty, ve kterých jsme s dětmi pracovali, jsou různorodé. Jednalo se například o vznik zcela nového veřejného prostranství (parkové plochy nad zastřešením frekventované komunikace - Spořilovské spojky v Praze), plánování proměny rušné hlavní ulice (Palackého třída v Pardubicích) nebo o revitalizaci rozlehlého sportovního areálu uvnitř města (Vimperk). Rozdílné byly primární cíle zadavatele i počet a věková skladba dětí. Všem aktivitám ale bylo společné, že podporovaly: 

  • zájem dětí o dění v blízkém okolí. Tím, že zapojujeme děti do řešení reálných problémů, vychováváme budoucí aktivní občany; nebo přinejmenším předcházíme tomu, aby se z nich stali lidé rezignovaní, kteří mají pocit, že jakákoliv občanská iniciativa je stejně k ničemu.
  • kritické myšlení, uvažování v souvislostech, kreativitu a týmovou práci. Děti pracovaly většinu času v malých 3-4 členných týmech a lektor plnil roli průvodce, který moderuje diskusi.
  • schopnost argumentace, například v rámci prezentace vymyšlených nápadů před spolužáky, ale i v dialogu s lektorem. 

Workshopy dětem přiblížily, co je město, na jakých principech funguje a rozvíjí se; a v neposlední řadě otevřely téma bezpečnosti z jiného úhlu pohledu než programy prevence kriminality. 

Přínos pro rozvoj města

Jak bylo řečeno v úvodu, děti jsou bystrými pozorovateli prostředí kolem sebe, takže mohou přispět řadou cenných informací, včetně námětů, které nás dospělé vůbec nenapadnou, nebo podceňujeme jejich důležitost. Výstupy nepochybně najdou uplatnění v koncepčních dokumentech města, které se zabývají správou a revitalizací veřejných prostranství. Mohou přispět k optimalizaci nabídky volnočasových aktivit (často nejen) pro děti různého věku v různých částech města. Participace dětí zvyšuje zájem jejich rodinných příslušníků o řešené téma. Od dětí se to dozvědí jejich rodiče a další příbuzní, ale také spolužáci a jejich blízcí. To už je v součtu nezanedbatelný počet obyvatel řešené lokality. Lze tedy tímto způsobem efektivně zvýšit množství a relevanci podnětů od dospělých obyvatel. Projekt konzultovaný s odborníky je také příležitostí, aby si (starší) děti uvědomily základní správní, finanční, technické či bezpečnostní limity tvorby veřejného prostoru; jinými slovy hravou cestou, jak narušit představy rozšířené i mezi mnohými dospělými občany, že cesta od záměru k realizaci projektu v oblasti rozvoje města půjde „raz dva“ a že „starosta to přece všechno zařídí“.

Přínos pro prevenci kriminality a sociálně-patologických jevů

Děti patří, spolu se seniory a rodiči na rodičovské dovolené, k nejčastějším a nejzranitelnějším návštěvníkům veřejného prostoru. Jsou zvýšenou měrou ohroženy dopravním provozem, verbální i fyzickou agresí nebo distribucí návykových látek. Díky přirozené zvědavosti a vědomí vlastní zranitelnosti jsou děti školního i předškolního věku vnímavější a citlivější nežli jiné věkové skupiny. Dokáží kriticky zhodnotit, které ulice a křižovatky jsou nepřehledné, kapacitně přetížené a z pohledu pěšího účastníka provozu nebezpečné. Ve snaze vyhnout se konfrontaci mají také ve svém okolí dobře “zmapováno”, kde se často vyskytují osoby, které pro ně představují skutečnou či pocitovou hrozbu - typicky lidé podnapilí, pod vlivem drog nebo jakkoliv jinak výrazně zanedbaní či se projevující agresivně. Takovým místům se děti - dívky i chlapci - raději vyhýbají nebo tudy alespoň nechodí samotné. Dětem také nejsou lhostejné stav a údržba veřejných prostranství (což s výskytem sociopatologických jevů úzce souvisí). Jestliže je kvalita veřejného prostoru v okolí školy a bydliště nízká, tráví svůj neorganizovaný volný čas buď doma, nebo konzumním způsobem (typicky návštěvami obchodních center a provozoven rychlého občerstvení). Ne všechny postřehy dětí týkající se výskytu a lokalizace sociopatologického chování ve městě jsou zcela spolehlivé a měly by být ověřeny proškoleným terénním pracovníkem. To ovšem nejsou ani informace od dospělých občanů.

Závěrem

Zaujaly vás tyto projekty? Rádi byste se na něco zeptali? Chtěli byste vyzkoušet podobný projekt ve svém městě, na vaší škole? Ozvěte se na info@dialog.archi, nebo na telefon +420721951245.

Ing. arch. Kristýna Stará

Architektka a urbanistka, autorka akreditovaného programu Architektura v rámcových vzdělávacích programech, koordinátorka platformy Architekti ve škole.

Mgr. Martin Veselý, Ph.D.

Urbánní a environmentální antropolog, výzkumník, konzultant a facilitátor v oblasti urbánních studií, udržitelného regionálního rozvoje a prostorového plánování.

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

REKLAMA