"Za kvalitu staveb jej odpovědný zadavatel, v případě veřejných zakázek je to veřejná správa. Bez jasné metodiky jsme ale svědky toho, že investor nechce rozhodovat jinak, než podle ceny. Neexistují žádné tabulky pro stanovení mimořádně nízké ceny nebo ceny obvyklé," uvedl Špalek.
Na projektovou přípravu staveb vynaloží investor minimum svých výdajů, podle Špalka zhruba čtyři až osm procent z ceny projektu. "Ovšem kvalita projektu má velký dopad na celkovou investici do budoucna. Bavíme se tady o investičních nákladech, ale stavba má následně i náklady na provoz. Stojí třeba sto let a pořád podle stejného projektu. Takže celkově tvoří náklady na projektovou přípravu opravdu jenom malý zlomeček," upozornil.
V době krize se podle něj ceny projektových prací pohybovaly kolem jednoho procenta celkových nákladů. "To bylo naprosto za hranou toho, co za ně bylo možné udělat," doplnil.
Podle nového zákona o veřejných zakázkách, který platí od října loňského roku, nelze zadávat projektové práce výhradně podle nejnižší ceny. Platí to však pouze pro zakázky vyšší než za dva miliony korun. "U zakázek malého rozsahu se však i nadále uplatňuje kritérium minimální ceny. Problém je v tom, že zakázek malého rozsahu v oblasti projektových prací je u veřejných zadavatelů velké množství," uvedl Špalek.
Podle předsedy oblasti ČKAIT Praha Ladislava Bukovského je problémem také to, že odpovědné osoby se často zaměřují pouze na právní stránku zadání a nejsou schopny zadat zakázku tak, aby stavba byla funkční, trvanlivá a ekonomicky přiměřená. Tito lidé podle něj nemají technické znalosti a zkušenosti a často neznají ani základní odbornou terminologii.
"Při zadání formou architektonické soutěže je často preferován vzhled stavby před funkčními a technickými vlastnostmi. Mnohdy vyhrává návrh nadmíru efektní na pohled, ale mimo finanční možnosti zadavatele. Výsledkem je pak nefunkční a neudržovaná stavba," dodal Bukovský.
Sdílet / hodnotit tento článek