K rychlému zlepšení bytové situace v České republice v nejbližší době nedojde. Pokud bytová výstavba v Česku poroste, bude to jen velmi pozvolné tempo. „Trhu chybí několik desítek tisíc nových bytů ročně, ani pozvolný růst tento trend nezvrátí. Na trh navíc zamíří silná generace dětí narozených mezi lety 2005 a 2010, které budou hledat své první bydlení. To situaci bude i nadále zhoršovat,“ domnívá se generální ředitel Xella pro ČR a Slovensko Igor Forberger.
„Stát by měl aktivně vytvářet podmínky pro vznik nájemního a cenově dostupného bydlení – například zvýhodněnými úvěry, garancemi nebo využitím vlastních pozemků a nemovitostí. Partnerství veřejného a soukromého sektoru by mohlo pomoci rozběhnout projekty, které se dnes ekonomicky nedaří realizovat,“ dodal Igor Forberger.
Bytový dům Iconik v Praze s tvárnicemi Ytong a Silka. Zdroj: Xella CZ s.r.o.
V loňském roce se v České republice postavilo 30 tisíc bytů, dosavadní data o letošní výstavbě naznačují podobné tempo. Poptávka po bydlení je přitom nadále větší než nabídka – to vede k dalšímu růstu cen a zvyšující se nedostupnosti bytů především pro mladou generaci. „Reálné příjmy domácností rostou a lidé chtějí utrácet, často chtějí investovat i do nového či lepšího bydlení. Překážkou nejsou ani hypotéky s průměrnou sazbou kolem 5 procent ani ceny stavebních materiálů. Poptávka stále převyšuje nabídku, málo bytů je jednoznačně tím, co trh brzdí nejvíce,“ dodal Igor Forberger.
Jedním z možných řešení může být obnovení podpory družstevní výstavby a větší role obcí při zajištění nájemního bydlení. V Rakousku funguje dlouhodobě úspěšný model tzv. neziskových developerů – obvykle ve formě družstev nebo neziskových společností, které staví byty za přísně regulovaných podmínek a využívají státní dotace. Oproti tomu v České republice jsou obecní či nájemní byty dlouhodobě přehlížené.
V České republice je totiž dlouhodobě rozšířené především osobní vlastnictví – zhruba tři čtvrtiny domácností bydlí ve vlastním. Naopak právě v Rakousku nebo Německu má byt či dům v osobním vlastnictví jen zhruba 50 % lidí, zbytek bydlí v nájmu, převážně obecním.
Bytový dům Triangl v Brně s tvárnicemi Silka. Zdroj: Xella CZ s.r.o.
Dlouhodobá strategie pro udržitelné stavebnictví proto musí být součástí hospodářské politiky státu, stejně jako podpora technického vzdělávání a vyvážený přístup státu k podpoře stavebních materiálů. „Potřebujeme jasnou a dlouhodobou strategii pro udržitelné stavebnictví. Státní podpora jednoho druhu materiálu na úkor jiných není to, co výstavbu rozproudí. Stát by naopak měl na základě objektivních dat podporovat široké spektrum producentů a měl by řešit celý životní cyklus stavby. Jen tak získá stabilní a funkční stavebnictví jakožto jeden z pilířů celé ekonomiky,“ uzavřel.
Drtivá většina nových staveb v Česku je zděná. Stát prostřednictvím dokumentu „Surovinová politika pro dřevo“ chce, aby se víc stavělo ze dřeva. Cílem je do roku 2035 zvýšit podíl dřevostaveb u výstavby rodinných domů na 25 procent z nynějších necelých 14 %. Neřeší ale přitom, že v případě typizovaných dřevostaveb dřevo tvoří jen zhruba 15 % z použitých materiálů.
Podle odborníků ve stavebnictví nicméně státní strategie musí zohledňovat ochranu životního prostředí, zahrnovat podporu využívání domácích surovin i rozvoj cirkulárního stavebnictví. Musí také podporovat snižování emisí ve výstavbě a podporovat inovace. Při podpoře stavebních materiálů musí vycházet z přínosu v celém životním cyklu, jak z hlediska uhlíkové stopy a energetické náročnosti, tak i z hlediska životnosti či užitných vlastností.
Sdílet / hodnotit tento článek