Z historického vinařského lisu na malém ostrově vzniklo letní plážové útočiště
Patitiri v řečtině znamená lis na víno. Myšlen tím není klasický lis, jako v našich podmínkách, ale spíše objekt, v němž se víno historicky zhodnocovalo šlapáním. Foto: Giulio Ghirardi
Vesničané z ostrova Antiparos se u takového Patitiri v sezóně scházeli, aby šlapáním bosými nohami v kádích uvolnili z hroznů šťávu a připravili ji k fermentaci. Foto: Giulio Ghirardi
Starověké stopy, odkazy archeologie nalezené v nedalekém moři prozrazují, že lidé v této oblasti pěstovali vinnou révu již od starověku. Tato Patitiri sice vznikla ani ne před sto lety, ale odkazuje na mnohem starší tradice. Foto: Giulio Ghirardi
Prvním důležitým rozhodnutím architektů bylo respektovat osobitý charakter budovy a zacházet s ní jako s projektem hodným restaurování, byť chybí na oficiálním seznamu památek. Foto: Giulio Ghirardi
Šlo spíš o to, že stav budovy a její role v kolektivní paměti obyvatel ostrova jí předurčovaly k citlivější práci, citlivé stavební ochraně. Foto: Giulio Ghirardi
Jednoduchý exteriér byl zachován prakticky neporušený a odhalené kamenné zdi byly opravovány jen v případě potřeby. Obnoveny a znovu vyspárovány. Foto: Giulio Ghirardi
Jedinými venkovními doplňky byly mramorové umyvadlo na venkovním pultu a na zakázku navržený mramorový stůl. Dříve tmavě hnědé okenice byly také natřeny světle modrou barvou, aby umocnily přímořskou atmosféru. Foto: Giulio Ghirardi
U interiérů architekti z ARP zachovali stávající materiály a představili bíle natřené masivní dubové dřevo a naxosský mramor ze sousedního ostrova. Foto: Giulio Ghirardi
Přistupovali k rozvržení jako k akupunktuře – dělali malé, strategické změny – které ovšem přinášely maximální dopad. Foto: Giulio Ghirardi
Jejich zásahy se soustředily na úpravu vnitřních prostorů, zejména koupelen a kuchyňských linek, s cílem zlepšit funkčnost. Foto: Giulio Ghirardi
Kombinace přírodních, místních materiálů s čistými liniemi vytváří harmonii mezi lidovou a současnou estetikou. Foto: Giulio Ghirardi
Tato promyšlená rovnováha minulosti a současnosti se rozprostírá v architektonických detailech a vybavení vybraném pro letní sídlo. Foto: Giulio Ghirardi
Lidová architektura není statickým zobrazením romantizované podoby minulosti. Vlastně to není ani architektura, jen jakýsi jazyk staveb, které se vynořují na svých lokalitách. Tak to vidí Argyro Pouliovali, šéfarchitekt ARP. Foto: Giulio Ghirardi
Dodává ještě, že ona „lidová architektura“ by z principu měla být propojena s místní ekonomikou a výchozími materiály regionu, aniž by přitom vypadala jako folklór. Foto: Giulio Ghirardi
Rysem toho, co bývá lidovou architekturou nazýváno, je technologie výstavby. Přičemž je to vždy ta místně dostupná technologie. Foto: Giulio Ghirardi
Z toho plyne, že to může být cokoliv od stavby nasucho vrstvené kamenné zdi, nebo až po betonovou desku zalitou do dřevěných prken. Prostě to, co bylo v místě patřičné a dostupné. A to činí tento architektonický výraz nenapodobitelný. Foto: Giulio Ghirardi
Ze starého a nevyužívané Patitiri vzniklo něco nového. Ovšem něco, co se přidržuje kolektivní paměti místa a ladí k prostředí poklidného ostrova. Zkrátka ideální útočiště. Foto: Giulio Ghirardi
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 17
REKLAMA