Místo ruiny domov, místo stájí byty
Na první pohled je to jen další z těch velkých starých statků, které ke švýcarskému Grandvillard patří stejně samozřejmě, jako okolní kopce. Tenhle je ale trochu jiný. Vlastně víc než trochu. Zvenčí i zevnitř. Foto: David Bard
Jeho kořeny sahají do 18. století a pod mohutnou společnou střechou se kdysi potkávalo bydlení s kovárnou a hospodářstvím. Architekti ze studia Bard Yersin se rozhodli, že tento příběh statku doplní o další kapitolu. Foto: David Bard
Původně v něm nebylo jedno obydlí, nýbrž dvě, řazená nezvykle za sebou do hloubky stavby, a teprve na ně navazovala rozlehlá hospodářská část. Jedno z obydlí však během předchozích přestaveb zmizelo a jeho místo zabrala zemědělská část domu. Foto: David Bard
Právě z této dávné proměny vyrostla hlavní myšlenka současné rekonstrukce. Místo aby architekti historický statek pouze opravili, rozhodli se obnovit jeho původní logiku a chybějící obytnou část znovu vystavět. Foto: David Bard
Vodítkem při hledání původního uspořádání byly mimo jiné dochované otvory ve fasádách. Prozradily, že zdejší dispozice zřejmě neodpovídala úplně běžnému schématu fribourských statků, jejichž obytnou část obvykle protínala chodba. Foto: David Bard
Nově obnovené obydlí proto vychází z jednoduchého principu dvou stavebních polí, která se dále dělí na jednotlivé místnosti. Architekti si však dovolili podstatný zásah: středovou stěnu z betonu velkoryse otevřeli. Foto: David Bard
Dvě hlavní místnosti v přízemí se tak mohou opticky propojovat a hluboký dům působí mnohem vzdušněji. U stavby s tak nezvykle hlubokým půdorysem totiž není světlo samozřejmostí. Foto: David Bard
Také severní fasáda musela vzniknout znovu, její podoba však navazuje na tradiční zděnou stěnu s jednotlivými otvory. Okna jsou posunuta až k možnostem konstrukčního rastru, aby se dovnitř dostalo co nejvíce denního světla. Foto: David Bard
Nahoře se objevuje další drobný trik architektů: Chodba rozvádějící obyvatele do ložnic nemá vlastní okno, a proto dostává světlo shora přes střechu. Tvar tohoto světlíku přitom připomíná někdejší střešní prvky statku. Foto: David Bard
Někdejší stáje dnes ukrývají dva nové byty, jejichž uspořádání vychází z rytmu původní jižní fasády. To, co kdysi sloužilo hospodáři k práci, se proměnilo v plnohodnotné bydlení. Foto: David Bard
Uprostřed hospodářské části leží prostor, který měl pro fungování statku zásadní význam – takzvaná fourragère, kudy se obsluhovaly stáje, a manipulovalo s krmivem. Foto: David Bard
Architekti ji ponechali víceméně netknutou. Někdejší tepna hospodářství tedy zůstává i nadále tepnou domu, jen po ní dnes místo sena putují obyvatelé cestou ke svým bytům. Foto: David Bard
Starý statek si s sebou přinesl také různé výšky podlah a architekti se je nesnažili za každou cenu srovnat. V interiérech proto vznikají polopatra, která bydlení dodávají nečekanou prostorovou pestrost. Foto: David Bard
Nové části jsou přitom vloženy mezi původní nosné konstrukce tak, aby bylo patrné, co tu stálo dávno před nimi. Foto: David Bard
Materiály pomáhají rozeznat jednotlivé vrstvy domu bez kontrastů. Nové stropy jsou opět dřevěné, zatímco u oken se objevují betonové překlady jako současná odpověď na dřevěné překlady starého zdiva. Foto: David Bard
Rekonstrukcí nakonec nevznikla jedna velká luxusní rezidence, jak by rozměry statku mohly svádět k představě. K původnímu bydlení přibyly tři další byty a celý dům dnes nabízí přibližně 750 metrů čtverečních užitné plochy. Foto: David Bard
Stavba, která postupně přicházela o svůj původní smysl, tak dostala důvod zůstat živou součástí vesnice. Foto: David Bard
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 17
REKLAMA