Poctivá stodola nebo bydlení pro hosty? Jauja umí obojí
Co se tu odehrává? V krátkosti, bourají se tu stereotypy. Skutečnost, že stavba typicky zemědělsko-hospodářského vzhledu a proporcí, slouží docela jinému praktickému účelu. Těch změn proti zažitým konvencím je tu ale víc. Foto: Lukas Mykolaitis
Lidé jsou uvyklí, že když uvidí něco tvaru stodoly, čekají, že to bude stodola. Když slyšíte kopyta, bude to spíš kůň, než zebra. Jenže to tady úplně tak neplatí. I když tato stavba odpovídá dispozičně řešení Jauja, tradiční stodoly, není jí. Foto: Lukas Mykolaitis
Ve vesnici Utriai představuje architektonická kancelář G. Natkevičius & Partners projekt, kde se pod kovovým „pancířem“ skrývá nejen ono očekávatelné strojní zařízení, ale také útulný prostor uzpůsobený pro ubytování hostů a přenocování. Foto: Lukas Mykolaitis
Kovový plášť je první odchylkou od zažitých norem. A kombinovaný plán funkcí, mnohoznačné využití objektu to narušování stereotypů jen dál vynikajícím způsobem posiluje. Foto: Lukas Mykolaitis
Současná architektura stále více stírá hranice mezi funkcemi. Proč nemůže být budova určená pro zemědělské stroje esteticky příjemná? Proč se sklad nemůže stát útulným útočištěm pro hosty? Foto: Lukas Mykolaitis
Celé je to o tom, jak je taková stavba provedena, a jestli takové rozšířené funkce nějak chytře podporuje, umožňuje. A zrovna G. Natkevičius & Partners tohle umí dobře. Foto: Lukas Mykolaitis
Jauja z Utriai je zkrátka hybridní model. Je to „budova jiného (hospodářského) účelu – stodola (jauja)“. Multifunkční prostor, kde se praktická každodenní užitečnost setkává s nečekaným komfortem. Foto: Lukas Mykolaitis
Hlavním architektonickým kódem tohoto projektu je flexibilita. Půdorysná struktura je jasně rozdělena do dvou zón, které, ačkoli pod jednou střechou, slouží různým, vlastně naprosto odlišným scénářům. Foto: Lukas Mykolaitis
Větší část objemu je věnována „čistému“ skladování – vysokému, otevřenému prostoru přístupnému širokými sekčními vraty, který se dokonale hodí pro stroje nebo větší zemědělské úkoly. Foto: Lukas Mykolaitis
Západní část budovy je však navržena v lidském měřítku. Zde vede samostatný vchod do prostor, které přesahují koncept typického skladu. Navržené pomocné místnosti a mezipatro vytvářejí skutečně univerzální prostor. Foto: Lukas Mykolaitis
Díky vysoce kvalitním inženýrským řešením a dostatku přirozeného světla se tato zóna může okamžitě proměnit: během dne může sloužit jako pracovní prostor nebo dílna. Foto: Lukas Mykolaitis
Ale v případě potřeby se může velmi pohotově proměnit. Pak se stává plnohodnotným obytným prostorem pro hosty, kterým nabízí příkladně pohodlné ubytování. S hezkým výhledem do přírody. Foto: Lukas Mykolaitis
Útulnost, neobvyklá pro zemědělské budovy, je vytvořena volbou materiálů. Architekti se záměrně vyhýbají „levným“ řešením povrchové úpravy. Foto: Lukas Mykolaitis
Charakter interiéru je utvářen konstrukcemi z odhaleného lepeného dřeva (třída GL28h). Masivní dřevěné rámy dodávají prostoru rytmus a teplo, které změkčují industriální chlad leštěných betonových podlah. Foto: Lukas Mykolaitis
Toto duo materiálů vytváří estetiku podobnou loftu – prostor je dostatečně odolný pro práci, ale zároveň dostatečně kultivovaný pro relaxaci. Foto: Lukas Mykolaitis
Není to spaní na slámě ve stodole. I když stodola to opravdu pořád je. Vaši postel od rozmontovaného traktoru, kterému někdo čití filtry a svíčky, dělí jednotky metrů. Foto: Lukas Mykolaitis
Aby byla budova vhodná nejen pro objekty, ale i pro lidi, je přirozené světlo zásadní. Velká prosklená vitrína v západní fasádě rámuje západy slunce. Foto: Lukas Mykolaitis
Nejvýraznější prvek – střešní okno, které přechází do vertikálního okna na severní fasádě – zajišťuje, že jsou osvětleny i ty nejhlubší rohy budovy. Díky tomu mezipatro nepůsobí jako půda, ale jako prostorná observatoř. Foto: Lukas Mykolaitis
Zvenčí zůstává budova tajemná a uzavřená. Jednopodlažní, klínovitý objem je obložen jednotnou „kůží“ – sendvičovými panely v barvě nerezové oceli. Foto: Lukas Mykolaitis
Pevný, odolný, nenáročný na údržbu, chránící její vnitřní, mnohostranný život. Sklon střechy 35 stupňů nejen vytváří dynamickou siluetu, ale je také připraven na energetickou nezávislost, skrze solární energie. Foto: Lukas Mykolaitis
Je o projekt, který majitele nenutí k volbám. Nemusí řešit buď/anebo, vybírat si mezi stodolou a zázemím pro hosty. Ani k tomu, aby měl obojí – protože to získává jedním objektem. Foto: Lukas Mykolaitis
Tahle Jauja funguje obojetně. Tedy, na mnoho způsobů. Může být i kanceláří, ateliérem. Tím, co je zrovna zapotřebí. A přitom pořád zůstává, slouží jako stodola. Foto: Lukas Mykolaitis
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 22
REKLAMA