Navštívili jsme Landscape festival Praha 2024. Ještě to stihnete i vy, čas máte do konce září
Pojízdný pavilon od Jana Tyrpekla (zdroj foto © Landscape festival Praha 2024)
Památník na bývalou osadu na Třebešíně, kterou její obyvatelé nazývali Dýmová hora. Foto Martina Dokoupilová
Sluneční lázně (zdroj foto © Landscape festival Praha 2024)
Část oficiální trasy nad Krenovkou, kam vystoupáte po Žižkovské Highline – dřevěných schodech od ateliéru Archwerk, které byly původně dočasnou instalací ročníku 2018. Protože zde skvěle slouží svému účelu, tedy pěšímu propojení Karlína, Žižkova a vrchu Vítkov, dočkaly se nedávno totální rekonstrukce na verzi 2.0. Foto: Martina Dokoupilová
Letos u Krenovky přibylo dřevěné podium sloužící pro vystoupení během letní sezóny. Za jeho návrhem stojí Four X architekti, kteří na Krenovce sídlí. Foto: Martina Dokoupilová
Velké dřevěné skládací lehátko s logem festivalu nabízí odpočinek u cyklostezky pod Vítkovem s krásným výhledem do okolí. Foto: Martina Dokoupilová
Instalace s názvem Šance pro fantazii má odkazovat na grafický vzor jedné strany erotického magazínu, která obsahuje set fotografií modelek. Autorka Lenka Klodová ho přetvořila do 3D prostoru, který mohou návštěvníci využít podle své fantazie jako relaxační nebo herní objekt. Rozpor vnější reprezentace a vnitřního prožitku má umocňovat kontrast opracování dřeva – uhlazeného, nabarveného vnějšku a vnitřní konstrukce v surovém stavu. Nový rozměr názvu přidává také vedlejší obydlí, které bohužel jeho užívání trochu znemožňuje. Foto: Martina Dokoupilová
Objekt Cultus-Cacas od Benedikta Tolara na Havlíčkově náměstí. Rekonstrukce záhadného objektu monogramisty TB z umělecké sbírky Heleny a Jana Dienstbierových, nad jehož významem visí dodnes jeden velký otazník. Foto: Martina Dokoupilová
Duralová krychle, strom a město. To je reinstalace Ivana Kafky v parku na Parukářce nazvaná Pro soukromou maxipotřebu II. Porovnání místa s instalací, jak vypadalo v roce 1979, si můžete prohlédnout na fotografii na informační ceduli. Foto: Martina Dokoupilová
Před vstupem do výstavního prostoru na Nákladovém nádraží Žižkov vytvořili MÓD ARCHITEKTI Base camp. Alegorie stanů, které mají být v dobrém slova smyslu reklamou na letošní téma festivalu Cesta z města, nabídly místo pro posezení i skrytí toalet. Foto: Martina Dokoupilová
Začátek komentované prohlídky s umělcem Eposem 257, zakladatelem festivalu Danem Mertou, místostarostou Prahy 3 Mgr. Pavlem Dobešem a několika dalšími autory instalací začínala ve výstavním prostoru historické budovy na Nákladovém nádraží Žižkov. Výstavy v rámci festivalu zde potrvají až do konce září. (zdroj foto © Landscape festival Praha 2024)
Nově vznikající čtvrť pro bydlení na brownfieldu vedle dnes již nefunkčního Nákladového nádraží Žižkov. Místostarosta Prahy 3 Mgr. Pavel Dobeš návštěvníky vycházky seznámil s plánovanými projekty v okolí, a to jak developerskými a veřejnou vybaveností, tak například s budoucí tramvajovou tratí, která má obsloužit obyvatele nově vznikající čtvrti. Nová trať se má napojit na stávající u křižovatky Olšanská, odkud povede severně od Nákladového nádraží a dále na východ k podjezdu pod ulicí K Červenému dvoru, kde bude pokračovat koridorem stávající železniční trati. Ukončena bude úvraťovou zastávkou před areálem Auto Jarov. Foto: Martina Dokoupilová
Vycházka vedla po oficiální festivalové trase a účastnili se jí i někteří autoři instalací. Zde Aleš Hnízdil vysvětluje přihlížejícím záměr své instalace pojmenované Probíhající energie. Hlavním hrdinou je zde zničený stožár kdysi osvětlující prostor nádraží. Díky autorově důmyslné hře se slunečními paprsky se může opět rozsvítit, je však třeba stát na správném místě ve správný čas a mít mysl otevřenou. (zdroj foto © Landscape festival Praha 2024)
Procházka za teplého letního podvečera přilákala velké množství zájemců o architekturu a urbanismus. Trasa vedla po části oficiální festivalové trasy ze Žižkova až do Malešic, z velké části kopírovala staré dnes již nepoužívané a zarostlé vlakové koleje. Foto: Martina Dokoupilová
Celou trasu vedoucí špatně prostupnou „městskou džunglí“ prostupovalo téma bezdomovectví. O přeměně okolí a životě lidí po ukončení provozu nákladového nádraží v roce 2002, vzniku různých kolonií, kde se zdržovali lidé bez domova nebo nájemní dělníci, vyprávěl EPOS 257, který se s těmito lidmi již spoustu let setkává a sbírá jejich příběhy, které sepisuje do vznikající knihy. Foto: Martina Dokoupilová
Několik rad od Beaty Anny Háblové starému mostu, opírajícímu se o berle příhradové konstrukce. Aby se z toho nehroutil, aby to nechal přejít, aby hlavou nenarazil do ostrého slunce. Foto: Martina Dokoupilová
Pod starým mostem je umístěna výstava LANDSCATE 2.0 od pražského U/U Studia s prezentací projektů nových skate parků v České republice a na Slovensku. I na Praze 3 by měl jeden takový skatepark brzy vzniknout, a to na Pražačce. Foto: Martina Dokoupilová
Dočasná skate rampa vedle mostu poskládaná z železničních pražců od U/U Studia, pohybující se na pomezí legálnosti, má být DYI (udělej si sám) skate projektem, který má nabídnout nový rozměr pro kreativitu skaterů a zároveň poukázat na nefunkční a zanedbaná místa ve městě. Foto: Martina Dokoupilová
Přestože byla trasa místy trochu náročná a na vlastní nebezpečí, všichni jí prošli bez úhony. Člověk se tak dostal do míst, kam by ho zřejmě samotného nenapadlo jít. Upozorňovat na tato prázdná a zanedbaná místa v městské krajině je jednou z hlavních idejí festivalu Landscape, letos s podtitulem Cesta z Města. Foto: Martina Dokoupilová
Instalace od Aleše Hnízdila a Aleše Kurze nazvaná Civilizační odpad, vznikla z různého odpadu pohozeného v okolí. Cestou z města se nabaluje civilizační odpad nekonečných rozměrů, za který jsme odpovědní my všichni, i když to často nechceme vidět. Instalace má upozornit na civilizační smog, který je produktem naší současné konzumnosti a arogance k přírodě. Smutným faktem je, že v době vycházky již bylo v okolí opět množství odpadu minimálně na jednu další instalaci. Foto: Martina Dokoupilová
V blízkosti opuštěných železničních tratí se brownfield stal jedinečnou městskou divočinou. Co se ale stane s ekosystémem, který se zde samovolně rozvinul, až v okolí vznikne nová městská čtvrť a tramvajová trať? Tuto otázku nad pomíjivostí přírody tváří v tvář městské zástavbě si pokládají Kateřina a Jan Waldhauserovi (K2N LANDSCAPE a ARCHIPLANDS) ve své instalaci Úprk. Foto: Martina Dokoupilová
Pojízdný pavilon, který si může návštěvník posunout na místo, které mu bude vyhovovat. Pavilon z poloprůhledných dřevěných stěn s kulatými otvory, které umožňují průhled na kolejiště bývalé vlečky. Autorem instalace je architekt Jan Tyrpekl. Foto: Martina Dokoupilová
Zhoupni se! Vybízí Prague Idiots a Four X. Obyčejná houpačka s krásným výhledem do městské divočiny, geniální a jednoduché zároveň. Jak přiznal sám jeden z autorů Tomáš Chmel, je překvapený, že houpačka stále zůstala funkční a na svém místě, tak se nechme překvapit, jak dlouho zde ještě vydrží. Foto: Martina Dokoupilová
Sluneční lázně, to je instalace, která si žije svým životem. Několik velkých lehátek, která měla nabídnout příjemné místo ke slunění na této louce, se rozuteklo do světa. Jedno prý bylo rozřezáno a využito na topení. Přesto byla naplněna myšlenka tohoto festivalu, a to, že měla sloužit lidem ve veřejném prostoru, i když to bylo na jiných místech. Foto: Martina Dokoupilová
Začátek nebo konec? Trasa komentované vycházky končila u vchodu do Malešického lesoparku, kde byla umístěna také informační cedule s vyznačenou trasou a umístěním instalací. Bez počmárání by to ale v českém veřejném prostoru asi nešlo… Foto: Martina Dokoupilová
Sdílet na Facebooku Sdílet na Pinterestu
1 / 25
REKLAMA