S názvy je vždycky trochu potíž. A platí to i pro realizované projekty v naší, evropské i světové architektuře. Tradiční model totiž obvykle pojmenování odvíjí podle dispozic lokality a blízkého výrazného či významného krajinného prvku. Takže pokud bychom měli nezávisle zhodnotit, jaké pojmenování na sebe bere projekt nejčastěji, je to Dům u jezera.
Stará stáj spadla. Nový dům jako tichý strážce rodinné usedlosti a pozorovatel přírody
přečíst článekNázev, který je charakteristikou i diagnózou současně. Protože se v něm skrývá očekávání a nepřekvapivost. Fáze napětí a … zklamání. Takových už tu bylo dobře tucet. A byť se nachází na nejrůznějších lokalitách, jsou často vzájemně zaměnitelné. Provedením i názvem.
Nebojte, pochmurný úvod tím necháváme definitivně za sebou. Byl tu především pro přiblížení situace a navození té správně negativní atmosféry. Dál už to bude jen veskrze pozitivní. Postarají se o to boq architekti. Se svou realizací z roku 2020, která narušuje zaběhlé schéma všech těch fádních Domů u Jezera. A nejen svým názvem. Je to totiž Dům u rybníka.
Archetypální ale moderní rodinný dům: Cihlová fasáda, sedlová střecha. Solární panely splývají se střechou
přečíst článekA byť se dá z jeho názvu ledacos odtušit a předjímat, samotná realizace už je souborem příjemných překvapení. Která mají k zažitým stereotypům daleko. Je to projekt, který je svěží. Vnitřně i navenek. Svou myšlenkou, provedením. Jinakostí.
Jinak a lépe
Jde o objekt přísně geometrický, v krajině výrazný, se silným kontrastním pojetím. Přitom jde o realizaci nevulgární. Byť se vzpěčuje zažitým formám, pořád těží z původních archetypů poplatných regionu, a moderním způsobem ji rozvádí. Objekt stojí na úplném okraji malé obce v Jižních Čechách – střechy vesnice odtud skoro nezahlédnete – usazený v oblasti protkané vyhlášenými rybníky.
Rekreační chata na Lipně je malý zázrak. Na místě původní chatky vyrostl moderní dům tradičního tvaru
přečíst článekNevznikal jako umělá roubenka nebo parafráze selského stavení, hledal a nalezl si svou vlastní tvář. Čím rozhodně překvapí? Velikostí. Je totiž titěrný. Cíleně byl koncipován jako mini-domek. Ovšem s rysy klasického venkovského tomu. To předznamenalo podobu, kterou je těžké zaškatulkovat.
Základní hmota se sedlovou střechou je ovšem pragmaticky doplněna obdélníkovým kubusem, přičemž toto prolnutí dvou hmot vychází z vnitřního uspořádání a je tedy patrné i v interiéru.
Čelem je orientován k vodní hladině, zády se staví k vesnici, přičemž jeho týlu dominuje kamenný štít. Slepý a bez oken, kvůli soukromí. Naopak celé hlavní průčelí domu je plně proskleno tak, aby umožňovalo přímý kontakt s exteriérem. Tato dvoutvářnost je zajímavým rysem, která nezvykle malému domu (s prvky typickými pro domy velké) dodává obydlí zvláštní atmosféru.
Cílená skromnost
Dům u rybníka by „mohl mít víc“, a sympatický je v tom, že si vystačí s málem a neosobuje si víc prostoru. Je si vědom svého poslání, chce být útočištěm před ruchem města a shonem vnějšího světa. Nechce být chalupou ani chatou. Chce prostě existovat u rybníka a uzpůsoben je tomu, aby to zvládl s lidmi i sám o sobě.
Tento motiv samo-udržitelnosti kromě domu samotného rozvíjí i zahrada. Tedy nikoliv záhonky přepečlivě vykroužený prostor, spíš volně utvářená udržovaná plocha. Kterou do značné míry formoval kámen. Břeh byl totiž zpevněn kamennými valouny, které lemují písčitou pláž.
Kamenné prvky se objevují dále v zahradě ve zpevňující zídce, a kamenné obložení se dostává ke slovu i na čelním průčelí domu. Zahrada je průnikem domu a naopak.
Celé je to nenáročné na údržbu, jakoby skromné ale ne skoupé. Podtrhuje to i další materiálové řešení, které se zrcadlí ve vnějším vzhledu domu. Provedení je velmi jednoduché a čisté, na fasádě je použita bílá omítka, na střeše je pozinkovaný plech v barvě antracitu. Celek je doplněn dřevohliníkovými okny.
To už se ale přeléváme do interiéru, kde překvapení nekončí.
Pohodlí apartmánu
Protože prostor má daleko k tomu, co bychom – od Domů u Jezera – čekali. Objem totiž připomíná svým vybavením a zpracováním spíše apartmán městského bytu. Obývací pokoj s tapetou jihočeského rybníka. Je to příjemné, světlé a nestísněné.
Hlavní obytný prostor je řešen skutečně velkoryse. Díky tomu, že je celý otevřený až do stropu, je prostor i přes malou podlahovou plochu nad očekávání vzdušný. Ve spodním podlaží je navržena kuchyňská linka, jídelní stůl a klidová zóna. V horním patře se nachází postel a pracovní kout. Ten je umístěn čelem k prosklení, pracovna tedy nabízí uklidňující výhled na vodní plochu.
Obě patra spojuje ocelové schodiště s dřevěnými podstupnicemi. V druhé části je navržena relaxační část, koupelna s přechodem do sauny. Sauna má rovněž velkorysé prosklení směrem k rybníku. V interiéru se pak ke slovu dostávají nosné prvky. Ocelové nosníky jsou přiznané, a jsou doplněny subtilním ocelovým schodištěm s dřevěnými podstupnicemi a dalším ocelovým nábytkem.
Dům u rybníka od boq architekti je těžké někam přiřadit, protože svým pojetím vytváří svébytnou kategorii. Do zažitého schématu trvale zabydlených i sezónních rekreačních obydlí u vody vnáší mnoho nového.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Dům u rybníka |
| Typ projektu: | rekreační objekt/útočiště |
| Architektonické studio: | boq architekti |
| Lokalizace: | Jihočeský kraj, Česko |
| Vedoucí architekt: | Miroslav Stach / Jana Stachová |
| Návrh zahrady: | Petra Novotná – atelier Koukol |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
Sdílet / hodnotit tento článek